Čekání na lásku

0
579

Bylo mu sedmnáct, když se potkal s Jitkou. Ve škole, kde studoval, učila Jitka angličtinu. Byla fantastická. Nádherná žena. Hltal každé její slovo. Miloval ji. V jeho očích neměla jedinou chybu. Nevadilo mu, že je o deset let starší než on. Byl si naprosto jistý, že jsou si určeni. Byl to osud, že si vybral právě tuhle školu. Byl to osud, že se Jitka přestěhovala do jejich města a začala pracovat na škole, kam chodil i on. Když stála Jitka před katedrou, nemohl z ní spustit oči. Věděl, že láska je oboustranná. Jitka sice před ostatními studenty nedávala nic najevo, ale on dobře viděl ten zvláštní svit v jejích očích, kdykoliv o něj pohledem zavadila. Všiml si, že se na něj usmívá jinak než na ostatní. Důvěrně. Když s ním mluvila, slyšel v jejím hlase ten tón, který neměla pro nikoho jiného. Byla mezi nimi láska, o které neměl nikdo jiný ani potuchy. Tajně, aby si toho nikdo jiný nevšiml, si Jitku fotil. Fotografiemi své lásky pokryl všechny stěny svého pokoje. Večer lehával v posteli, díval se na Jitku a snil o společném životě. Hned po maturitě, až už nebudou muset svou lásku skrývat, se s Jitkou nastěhují do jednoho bytu. Představoval si, jak se budou spolu milovat. Co všechno bude Jitce dělat. V duchu viděl její slastí přivřené oči, slyšel její vzrušené vzdechy. Nemohl myslet na nic jiného než na ni. Po roce tajného vztahu už nemohl dál čekat. Rozhodl se, že školu ukončí, aby jejich láska neměla už žádnou překážku. Časem si maturitu dodělá na jiné škole. O svých schopnostech nepochyboval. Když oznámil svému třídnímu učiteli, že se školou končí, setkal se s naprostým úžasem a nepochopením. Ve škole patřil k lepším studentům. Nikdo nečekal, že by rok před maturitou chtěl studium ukončit. Bylo mu ale osmnáct a o své budoucnosti mohl rozhodovat jen on sám. Nechtěl to s nikým řešit. Nikdo, kromě Jitky, by ho nepochopil. Byl si jistý, že Jitka čeká jen na to, až ve škole skončí. Po vyučovací hodině požádal Jitku o rozhovor. Její úsměv zesílil. Pozvala ho k sobě do kabinetu. Řekl jí, že ve škole končí. Těšil se na její reakci. Chtěl vidět ten radostný úžas v jejích očích, až pochopí, že už jim nikdo a nic nestojí v cestě. Jitka ho ale zklamala. Řekla mu, že jeho rozhodnutí nechápe. Je dobrý student a tím, že ve třetím ročníku odejde ze školy, si komplikuje budoucnost. Nerozuměl její reakci. Díval se jí do očí a hledal tam to světlo. Chtěl vidět její lásku. Jitka se ale chovala zvláštně, nepochopitelně. Jako by jí o nic nešlo. Jako by se jí jeho rozhodnutí netýkalo. Začal mluvit o svých pocitech. O lásce, kterou k ní cítí. O jejich vzájemné přitažlivosti. Chrlil ze sebe slova, chtěl jí všechno říct hned. Mluvil o svých představách, o tom, co s ní chce dělat. Jitce pomalu mizel úsměv z tváře. Nakonec mu suše řekla, že se plete. Ona k němu necítí nic. Je pro i jen jeden student z mnoha. Lituje, že mu snad mohla nechtíc dát naději, ale rozhodně mezi nimi není nic. Ona je dospělá žena, on je stále ještě dítě. Nevyzrálé, neschopné rozlišit realitu od fantazie. Pak mu řekla, ať z kabinetu odejde a osobně ať už ji nikdy nekontaktuje. Svou řeč, kterou jako by mu vrážela dýku do těla, korunovala prohlášením, že o celém incidentu musí informovat ředitele školy. Odešel, aby se do školy už nikdy nevrátil. Nemohl se s Jitkou potkat. Ranila ho nejvíce, jak to bylo možné. On ji roky věrně miloval, ona dnes jejich lásku popírá. Chtěl ji nenávidět, ale nemohl. Stále byla v jeho očích tou jedinou na celém světě. Nešel domů. Toulal se na nábřeží, díval se na tmavou řeku a přemýšlel o tom, že skončí se životem. Bez Jitky pro něj stejně neměl cenu. Litoval sám sebe. Sebelítost se ale pomalu začala přetavovat ve vztek. Nenávist ke všemu a ke všem. Když se jeho emoční spirála roztočila do nejvyšších obrátek, všiml si páru seniorů, kteří šli pomalu po setmělém nábřeží. Paní se držela pána, chvílemi k němu naklonila hlavu. Slyšel její smích. Cítil, jak se ti dva milují. Takový vřelý a trvalý vztah z nich čišel na dálku. Představoval si sám sebe s Jitkou, jak po letech takhle spolu jdou a někdo cizí v nich cítí to, co on dnes v té dvojici. Uvědomil si, že se to nikdy nestane. Jitka ho zradila, ale on ji nemůže potrestat. Příliš ji miluje. Vytáhl z kapsy vystřelovací nůž a pomalu se vydal za tou dvojicí. Starší muž v té chvíli myslel na nejbližší budoucnost. Žena, kterou si vedl, byla jen další v pořadí jeho známostí. Využíval toho, že jsou staré ženy opuštěné. Manželé jim umírají příliš brzy a vdovy jsou pak po letech samoty vděčné za každý náznak citu. Dobře to s nimi uměl. Večerní procházky, posezení u duby a svíček, pohár vína, lichotky. Ty ženské pak byly ochotné udělat cokoliv, aby si na stará kolena tak skvělého muže udržely. Někdy jich měl hned několik naráz. Kličkoval mezi nimi a dovedně je manipuloval tam, kam chtěl. Většinou je obral o všechny peníze. Nikdy žádná z nich nepodala trestní oznámení. Snad ho příliš milovaly, snad se styděly za svou naivitu a důvěru. Tahle žena, kterou si vedl dnes, byla obzvlášť dobrá partie. Po manželovi jí zbyly úspory a dům. Fyzicky v něm sice budila značnou nelibost, ale rád se překonal. Za ty peníze mu to stálo. Obere ji a odkopne, jako všechny před ní. Sedli si spolu na lavičku, drželi se za ruce a dívali se na řeku. Začal mluvit o budoucnosti. Jak by chtěl jen pro ně dva zařídit dlouhou dovolenou. Užili by si to spolu. Má teď skvělou příležitost na velmi výhodný pobyt u moře. Několik týdnů jen oni dva, cikády, šumění vln. Je ale smůla, že právě nemá volnou hotovost, kterou by mohl využít. Žena vedle něj se usmála. Dobře chápala, o co mu jde. Chtěl ji obrat o peníze, ona ale nebyla dnešní. Pomyslela si, ať jde k čertu. Nedá mu ani korunu. Užije si s ním procházky, pěkné večery, ale pak ho pošle k vodě. Každý myslel na budoucnost a každý ji viděl jinak. Seděli tiše, usmívali se. Když se za nimi vynořil mladý muž s nožem v ruce, ani nestihli pochopit, co se děje. Nejdříve několikrát bodl toho muže do zad. Žena začala křičet. Chtěla utéct, ale uklouzla na mokré trávě a upadla. Byl z ní jedním skokem. Zabít, probodnout. Zničit tu lásku, která je mezi nimi a kterou mu Jitka upřela. Když byli oba mrtví, sedl si na břeh řeky a hleděl do vody. Myslel na Jitku. Dlouhým tahem nože si otevřel žíly na zápěstí. Krev mu stékala do tmavé vody. Čekal na smrt.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!