Zachování limitů potvrdili lídři všech tří stran, které se chtějí domluvit na společném vládnutí, v parafované verzi ekologické kapitoly vznikající koaliční smlouvy. Ekonomičtí experti však chtějí, aby formulace o limitech byla měkčí, což do jisté míry zpochybňuje věrohodnost tohoto prohlášení. Navíc není ve společném prohlášení zmínka o převodu zásob uhlí za limity do nebilančních zásob, přičemž teprve to je první krok k jejich případnému odpisu.

Co to však znamená pro nás, obyvatele Horního Jiřetína a Černic? Nic moc!
Naše svízelná situace a nejistota plyne především z toho, že nikdo z nás neví, co bude dál. Na jedné straně neustálé potvrzování platnosti územních limitů a na druhé straně tok informací z řady zdrojů včetně několika verzí státní energetické koncepce o potřebě uhlí za těmito limity. Skutečnost, že se s tím uhlím víceméně počítá, nám moc nadějí, že Jiřetín zůstane stát navěky, nedává.
Doposud žádná z vládních či parlamentních stran nám nebyla schopna, nebo spíš ochotna na rovinu říci, co s našimi obcemi bude, jaká nás čeká budoucnost a jak si představuje skutečně reálné a racionální vyřešení daného problému. Bohužel se zdá, že ani tato vláda nebude výjimkou. 

Ze všech stran se na nás valí populistické hlášky, že o svém osudu máme rozhodnout sami, jinými slovy si prý sami máme říct o zbourání – už to samo o sobě je holý nesmysl! Navíc seriozně se lze rozhodovat pouze na základě dostatku informací. Nejprve musí být zodpovědně řečeno, zda stát (ve smyslu občanů naší republiky) to uhlí skutečně potřebuje či nikoliv. Následovat by mělo vyjednávání s těžaři o způsobu vypořádání a podmínkách případného přesídlení a teprve pak se můžeme jako obyvatelé dotčených obcí rozhodnout. Ne dřív a ne z vlastního popudu. 

Za limity se nelze schovávat donekonečna. Přestaňme tedy hrát pštrosí politiku a tvářit se, že se nic neděje, a pokusme se tuto situaci vyřešit. Pokud však má dojít k nějakému řešení, tak ať přijde rychle a ať je konečné.

ing. Petr Leichner
předseda občanského sdružení DIALOG