Pracuji v centru města a velmi často mi některá z kamarádek zavolá: ,,Sedím v Centrálu v bílé, tak přijď na kafe“. Mám to opravdu 2 minuty, tak nemám problém se na jednu kávu s kamarádkou nebo maminkou na chvilku vidět. Kavárna nad eskalátory nám vyhovuje, není tam nakouřeno, a navíc tam mají mattoni, ne jen bonaqua vodu, která mi nechutná. Kavárnu nám ale v létě zavřeli, ale hurá, dnes otevřeli. Ve velmi podobném designu, také s dobrou kávou, jen ta mattoni není. Poprosila jsem tedy o sklenici vody z kohoutku. Odpověď ale byla, že to není možné, že to pan vedoucí zakázal. Zůstala jsem trochu v šoku, a tak jsem si nechala zavolat ,,pana vedoucího“. Pan vedoucí přišel, řekl mi, že mi teda dají sklenici vody, ale že ji musí zpoplatnit. S tím jsem neměla problém. Kolik si můžou za sklenici vody říct? 10 Kč? Proč ne. Pokecaly jsme, nechaly si přinést účet a já se nestačila divit. Měla jsem piccolo, kamarádka presso a bonaquu a na účtě byly bonaqui dvě. Zaplatila jsem a slečna se zeptala jestli chceme věrnostní kartičku. Opravdu nechceme, sem už totiž nikdy nepůjdeme. Jestli někdo první den otevírá kavárnu, kde naúčtuje za sklenici vody 24 Kč, tak ten ať si podniká, ale beze mě!

Petra Vyoralová, Most