Hodný chlapec

0
890

Od malička byl akční kluk, který nečekal, až mu někdo něco přinese až pod nos. Snažil se, měl nápady, dával o sobě vědět. Rodiče stále jen řešili jeho problémy ve škole. Zatímco s prospěchem patřil k průměru, jeho kázeňské poklesky patřily ve škole k vyhlášeným. Pedagogický sbor se scházel k poradám, ze kterých plynul vždy jen jeden výsledek. Ten kluk nedopadne dobře. Když nastoupil na střední školu, těšili se jeho rodiče, že se uklidní. On ale pouze z klukovin přešel na silnější kalibr. Hned v prváku se seznámil s o tři roky starším klukem. Ten ho přivedl k drogám. Sám si občas „zahulil“, ale hlavně prodával svým vrstevníkům. Ve druháku ho ze školy vyloučili. Přesunul se na učiliště. To už si od rodičů nenechal nic líbit. Chodil domů, když se mu chtělo. Doma si bral, co se mu hodilo. Otec byl nemocný, nestačil na něj. Z mámy si nic nedělal. Do školy téměř nechodil, jen když potřeboval prodat zboží. Po roce ho vyhodili i z učiliště. Bylo mu to jedno. Peníze měl, bydlet měl také kde. Byl si jistý, že se životem nějak protluče i bez školy. Rodiče se ho snažili dostat z bytu, měli dost jeho i jeho kamarádů, ale on se jim jen smál. Někdy býval agresivní, táta se mu vyhýbal, matka se ho bála. Snažili se s ním nedostat do konfliktu. Byl se svým životem spokojený. Cítil se jako král. Měl kolem sebe lidi, kteří se mu snažili podlézat. Přesvědčovali ho o jeho důležitosti. Mezi všemi byl vždy k němu nejblíž Kodl. Taková nicka, hubený kluk s vystrašeným obličejem. Uhýbal očima, když se s někým bavil. Neustále mu přitakával. Byl vděčný, že se s ním vůbec baví. Jemu ale dělalo dobře, že má takového patolízala. Vybíjel si na něm zlost, když se mu něco nedařilo, nechal se od něj chválit, když měl pocit, že není nejlepší. Kodl byl vždy po ruce. Jednou seděl s Kodlem a ještě několika známými v baru, když si všiml dvou holek. Jedna z nich ho obzvlášť upoutala. Měla ta nejkrásnější prsa, jaká kdy viděl. Chtěl ji oslovit, ale holka přišla k nim ke stolu sama. Usmívala se, natřásala svou výbavou ve velkém výstřihu, její oči slibovaly všechno. Kodl ji dost nerad představil. Jeho mladší sestra Naďa. Pozval Naďu i s kamarádkou k nim ke stolu. Vyptával se, proč už ji dávno nezná. Kde Kodl ukrýval tak pěknou sestru, že ji mezi ně nepřivedl. Naďa se smála, Kodl se vykrucoval. Byl by nejradši, kdyby sestra z baru zmizela. Nakonec jejich rodinný příběh vyprávěla Naďa. Rodiče jim zemřeli, když jí bylo třináct a bratrovi šestnáct let. Vzala si je babička, ale už byla příliš stará a neměla sílu se o ně postarat. Staral se Kodl. Říkala, jak má bratra ráda. Vzal si její telefonní číslo, že jí zavolá. Když dívky odešly, Kodl začal, že by nechtěl dostat sestru do potíží. Nechce, aby brala drogy a měla něco společného s jejich partou. Okřikl ho. On si bude dělat, co chce, a ne co mu dovolí Kodl. Hned ten večer Nadě zavolal. Sešli se, dali si víno a skončili v posteli. Od toho dne se scházeli často. Naďa ho ale brzy začala nudit. Neměla fantazii. Mluvila o lásce. Odmítala experimentovat, nechtěla drogy. Už se s ní nestýkal tak často, ona ale byla neodbytná. Nechtěla rozumět tomu, že spolu nechodí, že spolu jen nějakou dobu spali. Chodila za ním a prosila ho, aby se k ní lépe choval. Říkala, že je jeho holka a že pro něj udělá všechno. Poslouchal její kňourání a pak ho napadlo, že by mohl Naďu využít. Měla nádherná prsa a jeho napadlo, že by ji mohl natočit. Jen tak, jako bonus pro své dobré zákazníky. Večer pozval Naďu do bytu svých rodičů. Zavřel se s ní v pokoji a přesvědčil ji, aby se pro něj svlékla. Natáčel ji při tom na mobil. Naďa byla šťastná, že má o ni opět zájem. Snažila se dokázat, že za pozornost stojí. Dokonce se nechala přesvědčit k tomu, že předvedla mnohem více, než byla původně ochotná. Byl spokojený. Naďa na nahrávce vypadala jako pornohvězda. Hned druhý den video předvedl v baru. Dokonce pochválil Kodla za to, jak nadanou a pěknou má sestru. Kodl ho prosil, ať to video smaže. Jenom se mu smál. Byl zvyklý, že je Kodl jen hadr, se kterým si mohl dělat, co chtěl. Nikdy ho nebral vážně. Nevšiml si, že tentokrát je to jiné. Kodl tiše odešel z baru, aniž by se rozloučil. Nešel ale daleko. Zůstal stát pod schody ve stínu. Byl připravený a čekal. V ruce držel nůž, který s sebou nosil už od svých šestnácti let. Kdysi ho dostal od táty. Nevšiml si ho, když vycházel z baru. Myslel si, že je Kodl dávno někde doma. Nezajímalo ho, jaké má pocity. Nestaral se ani o to, jak se bude cítit Naďa, až její video začne rozdávat svým zákazníkům jako dárek k dodávce zboží. Kodl se mu nepostavil čelem. Na to byl příliš zbabělý. Počkal, až nevšímavě projde kolem něj. Pak mu vrazil nůž do zad. Bodl jednou, znovu a ještě jednou. Všude kolem byla tma. Nikdo ho neviděl. Sáhl mu do kapsy a vyndal mobil. Vytáhl z něj baterku i kartu. Šel domů kolem řeky. Nůž i rozebraný mobil zahodil do vody. Když přišel domů, babička i Naďa už spaly. Přetočil budík o dvě hodiny zpět a vzbudil sestru. Rozespale se podívala na hodiny. Zamumlala jen, že je doma brzy. Chtěl, aby mu uvařila kávu a chvíli si s ním povídala. Pečlivě zkontroloval své oblečení, nikde nebyla žádná stopa krve. Policie za ním přišla hned druhý den. Se zavražděným byl v baru a odešel dřív. Ano, šel domů za sestrou. Povídali si dlouho do noci, pak usnuli. Naďa mu bezelstně potvrdila alibi. Na policii se rozplakal. Ten mrtvý byl jeho nejlepší kamarád. Po sestře a babičce jediný člověk na světě, na kterém mu záleželo. Udělal by pro něj skoro všechno.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!