Inkluze: Odborníci bijí na poplach, poslanci jsou slepí a hluší

0
1957

Poslanci začátkem března neodložili účinnost nového školského zákona. Znamená to, že tolik kontroverzní a obávaná inkluze v září začne. Proti novele zákona se ohradilo osm krajů. Asociace speciálních pedagogů ČR s inkluzí nesouhlasí. Učitelé základních škol mají velké obavy. Speciální školy i rodiče dětí s mentálním postižením píší petice. Marně.

Většina rodičů, kteří si uvědomují jiné potřeby svých dětí na vzdělávání, je ale představou inkluze zděšena. Dobře ví, že jejich děti potřebují zvláštní přístup, speciální pomůcky, jiný styl vzdělávacího programu, jiné tempo. Proti inkluzi se jen v Ústeckém kraji dopisem ohradilo osmnáct ředitelů speciálních škol. „Zařazení dětí s lehkým mentálním postižením do běžných základních škol znamená ukončení efektivního vzdělávání těchto žáků, které mělo vždy své stálé místo v systému našeho školství. Připravované změny neodpovídají většinovému názoru odborníků z praxe,“ psali ředitelé speciálních škol a žádali kraj o vydání nesouhlasného stanoviska k připravovaným změnám. V dalších dopisech žádá kraj o totéž 281 pedagogů ve speciálním školství a rodičů dětí s lehkým mentálním postižením. Ústecký kraj, stejně jako sedm dalších krajů, své odborníky na speciální vzdělávání vyslyšel a nesouhlasné stanovisko vydal. Marně.

Co čeká děti s lehkým mentálním postižením v běžných školách?

Odborná veřejnost z řad ředitelů škol a dalších pedagogických pracovníků je přesvědčena, že společné vzdělávání negativně ovlivní úroveň vzdělávání v běžných třídách základních škol. „Děti s lehkým mentálním postižením nejsou schopny s žádným podpůrným opatřením ani s asistentem pedagoga zvládnout nároky základní školy. Nejsou schopny podávat stejné výkony jako ostatní děti. Budou frustrováni školním neúspěchem a v důsledku toho se stanou agresivními vůči ostatním žákům,“ upozorňuje psycholog Renné Matezs. Lze očekávat, že i rodiče budou na vzniklou situaci reagovat, nejčastěji přestupem svých dětí na školy s menším počtem žáků s lehkým mentálním postižením. Společné vzdělávání se tak bude podle odborníků míjet účinkem, pouze se sníží celková kvalita vzdělávání.

Prezident: Děti ztratí jednu z posledních radostí

Na téma inkluze hovořil v pořadu „Otázky Václava Moravce“ i prezident Miloš Zeman. K chystané inkluzi řekl:

„I když bude mít dítě s lehkým mentálním hendikepem ve třídě asistenta, v tak zvané normální třídě bude vždy poslední. A tím ztratí jednu z posledních radostí, které v životě máme – radost z úspěchu. Tomu inkludovanému dítěti se tato radost vezme. Nezavádějme to plošně. Jeden z poradců ministryně navrhoval, aby to mentálně postižené dítě nemělo jen svého asistenta, ale i svůj paravan. Doufám, že tento návrh, stejně jako onen poradce z ministerstva zmizel.“

Otázka pro Davida Kádnera, poslance za Úsvit národní koalice

Jak jste ve sněmovně hlasoval ve věci inkluze? Jaký máte na tuto záležitost názor?

„Náš poslanecký klub hlasoval proti zavádění inkluze. Nesouhlasíme s tím, aby inkluzi nařizoval zákon plošně. V některých školách je inkluze možná a žádoucí, jinde nepřichází v úvahu. Ředitelé by měli mít možnost integrovat děti s mentálním i fyzickým postižením do běžných tříd, ale rozhodně ne zákonem danou povinnost. Například v naší horské škole v Hoře Svaté Kateřiny inkluze probíhá už řadu let. Společně se vzdělávají děti s mentálním i fyzickým postižením i děti ostatní. Škola je na to přizpůsobena, učí se v malotřídkách a výuka není nijak narušena. Neumím si ale představit inkluzi ve školách, kde se v jedné třídě učí více než dvacet dětí.“

Jak je na tom se speciálním vzděláváním Ústecký kraj?

– V Ústeckém kraji je v současné době dvakrát tolik dětí s lehkým mentálním postižením, než je celorepublikový průměr.

– V Ústeckém kraji působí v tomto roce celkem 31 základních škol se vzdělávacím programem pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

– Počet dětí ve speciálních třídách se od roku 2010 v Ústeckém kraji snižuje. Inkluze tu probíhá nenásilně a postupně už pět let.

– Inkluze předpokládá zapojení většího počtu školních psychologů a speciálních pedagogů do škol a školských zařízení. V současné době je těchto odborníků v Ústeckém kraji nedostatek a není předpoklad, že by se jejich počet v nejbližší době uspokojivě zvýšil.

Kolik to bude stát?

Spodní hranice odhadu nákladů je stanovena na 7,2 miliardy korun ročně. Ministerstvo školství s těmito náklady zatím nepočítá. Ministerstvo uvádí, že nezbytné změny si v září až prosinci 2016 vyžádají ze státní pokladny navíc 410 milionů korun, v roce 2017 miliardu a o rok později 1,5 miliardy. Tyto finanční prostředky ale vláda zatím nezajistila!

Inkluze: Jak to funguje v zahraničí

Normální je různorodost. Z této myšlenky vychází vzdělávací systémy většiny skandinávských zemí, v nichž inkluzivní vzdělávání funguje již od devadesátých let. Systém veřejných speciálních škol pro handicapované děti v Norsku prakticky neexistuje. Do škol společně chodí zdraví žáci, děti s různými zdravotními handicapy, včetně vážných vad zraku a sluchu, mentálně handicapovaní žáci i děti, které se teprve učí norsky.

Před pětadvaceti lety byla přitom situace zcela odlišná a speciální školy běžně fungovaly. V roce 1991 však Norsko provedlo „revoluci“ ve vzdělávacím systému. Část speciálních škol byla zrušena, z ostatních se stala odborná centra a poradny.

Reformu nejvíce prosazovali rodiče handicapovaných dětí, kteří si přáli, aby jejich děti mohly docházet do nejbližší školy. Skeptičtí naopak byli speciální pedagogové. Báli se, že přijdou o své uplatnění, postupně byli ale převedeni na běžné školy. Speciální pedagogové se tak stali experty, kteří pomáhají běžným učitelům. Ve třídách rovněž dle potřeby působí asistenti pedagogů.

Ruku v ruce se změnou legislativy začaly být do školství pumpovány peníze. Skandinávské země tak mají jedny z nejvyšších výdajů na vzdělávání v Evropě.

Zdroj: www.idnes.cz

Co říkají na inkluzi odborníci?

Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

„Zamýšlenou inkluzí bude ohrožena paradoxně úroveň vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy i romských žáků, kvůli nimž je celá ta lavina spuštěna. Je to škoda, protože  závěry výzkumu prezentované bývalou eurokomisařkou Viviane Redingovou, který jsme, na rozdíl od různých obviňování České republiky z diskriminace, v denním tisku ani nezaznamenali, hovoří zcela v náš prospěch. Úroveň vzdělání a uplatnění na trhu práce mají dle této studie Romové v České republice nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí. Podíl středoškolsky vzdělaných Romů v naší zemi dosahuje téměř 30 % oproti průměrně 15 % v dalších zemích. Na to navazuje počet 40 % zaměstnaných Romů u nás oproti 10 – 20 % v ostatních sledovaných zemích. Z těchto údajů vyplývá, že náš stát se velice snaží vzdělávat všechny své žáky, a to bez ohledu na rasu či barvu pleti, a nemáme se rozhodně za co stydět. Někdy improvizujeme, to je pravda, ale nemůžeme říkat, že systém je nastaven a priori ve smyslu omezování práva na vzdělání romských dětí a záměrně vyčleňuje tyto žáky do speciálních škol.“

Šárka Švejkarová, vedoucí sociálního úseku Energie, o.p.s., (pracuje s lidmi s mentálním postižením)

„Inkluze nebude jednoduchá pro děti s lehkým mentálním postižením, ani pro ostatní děti. V rámci kolektivu nutně dojde k posměchu, šikaně, děti s mentálním postižením nebudou stačit svým vrstevníkům. Ocitnou se na okraji školního kolektivu. Ztratí výsadu mít v kolektivu úspěch. Už nyní mohu mluvit ze své zkušenosti coby rodiče dítěte ve čtvrté třídě. Ve třídě s mou dcerou jsou také dvě děti, které potřebují asistenta. Nejsou schopny stačit tempu a úrovni vzdělávání svých spolužáků. Nedovedu si představit takových dětí ve třídě víc.“

Jak vidí inkluzi ředitelé a učitelé

Eva Sekyrová, ředitelka ZŠ speciální Litvínov, Šafaříkova

„Rozhodně nesouhlasím s inkluzí pro děti s lehkým mentálním postižením. Pro jakékoliv jiné postižení ano, mentální nikdy. Rozhodli o tom lidé, kterým nezáleží na dětech. Vidím to ve škole každý rok. Máme tady děti, které přijdou zničené, zdeptané a nešťastné z jiných základních škol. U nás rozkvetou, jsou šťastné. Poslanci nechtějí pochopit to, co jim odborníci opakují stále dokola. V běžných základních školách budou děti s lehkým mentálním postižením trpět a poslancům je to jedno. Speciální školství v České republice je na vysoké úrovni. Po tomhle novém výmyslu budou děti nešťastné a nebudou nic umět a vědět. Celá inkluze je špatně. Učit děti s mentálním postižením je moje srdeční záležitost. Dělám to celý život a vím, o čem mluvím.“

Hana Slapničková, ředitelka Základní a Střední školy, Jana Palacha, Most

„Jsem proti inkluzi v plné síle. Zásadně nesouhlasím s integrací dětí s lehkým mentálním postižením do běžných základních škol. Je možné integrovat děti s tělesným postižením, s mentálním ale v žádném případě. Souhlasím s názorem odborníků a speciálních pedagogů, kteří inkluzi nedoporučují. Bohužel je speciálních pedagogů málo a nemají politickou sílu, aby ovlivnili názor poslanců. Ti dali na lobby nevládních organizací, které respektují, i když nemají pravdu.“

Co znamená inkluze? Od začátku nového školního roku, tedy od září 2016, se rodiče dítěte s lehkým mentálním postižením mohou rozhodnout, zda bude dál navštěvovat speciální školu, nebo ho začlení do základní školy mezi zdravé děti.

Jak to vidí rodiče?

Karolína Hrbatá, matka dítěte s lehkým mentálním postižením

„Má dcera má od narození sluchovou vadu a s tím související lehká mentální postižení. Podařilo se ji integrovat do běžné školy. Je to ale velmi náročné jak pro Karolínku, tak pro nás, učitele i spolužáky. Pociťuje hendikep při každé běžné činnosti ve třídě. Kdyby nebyla houževnatá a vytrvalá, nikdy by nestačila tempu výuky. Zažívala také šikanu ze strany spolužáků. Neumím si představit, že se bude učitelka ve třídě, kam Karolína chodí, zabývat dalšími dětmi s těžším postižením, než má moje dcera.“

Oldřich Malý, otec dítěte s lehkým mentálním postižením

„Integrovat děti s lehkým mentálním postižením do běžných škol je krok nesprávným směrem. Úroveň vzdělávání žáků na základních školách může díky tomuto kroku klesat, jelikož se bude nutně přizpůsobovat těmto žákům. Celá inkluze se děje především kvůli dětem, které jsou ve speciálních školách, protože jsou z rodinného prostředí zanedbané, jelikož se jím rodiče nevěnují. Inkluze bude hodně drahá, aby se ve finále zjistilo, že děti s lehkým mentálním postižením speciální vzdělávací programy potřebují a bez praktických škol a speciálních tříd se neobejdeme.“

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!