Jako pohled do zrcadla

0
526

S Lucií se potkal na jednom večírku u přátel. Taková zvláštní jiná dívka. Zdálo se mu, že se dívá přímo do jeho duše. Zamiloval se téměř okamžitě. Než skončil večírek, věděl, že právě tuhle dívku musí mít. Domů odešli spolu. V posteli se jen utvrdil v tom, že s Lucií byli stvořeni pro sebe. Několik následujících týdnů prožil jako ve snu. Velmi rychle a velmi vášnivě. S Lucií zapomněl na všechno, co dělal dřív. Na kumpány, se kterými občas trochu kradli. Na jiné, se kterými občas trochu prodával drogy. Na holky, které střídal každou noc, protože ho žádná na delší dobu nezaujala. Když se mu ozval chlap, pro kterého čas od času dělal špinavou práci, napřed nechtěl ani slyšet. Měl Lucii, měl jiný život. Zakázka ale byla velmi lákavá a klient neodbytný. Stačilo jen počkat si na jednoho nažehleného tatíka, který zapomněl včas vrátit peníze, které si půjčil a už vůbec se neměl k placení úroků. Jeho podíl by byl více než slušný za pár ran pěstí a jednu zlomenou ruku. Mohl by vzít Lucii na romantický víkend k horským jezerům, o kterých básnila. Nakonec kývl. A to byl ten okamžik, kdy Lucii ztratil. Večer se s Lucií rozloučil, řekl jí, že si jde jen něco zařídit a brzy bude zpět. Když odcházel, všechno bylo v naprostém pořádku. Lucie se usmívala a on se těšil, až bude mít práci za sebou a bude opět doma. Pak se něco pokazilo. Lucie se rozhodla, že zatím zajde pro pizzu. Vyběhla z domu, sedla do auta a jela k nedaleké restauraci. Stála na červenou, když si všimla svého kluka, jak mluví s nějakým člověkem. Dívala se, jak chytá toho muže v podpaždí a odvádí ho do vchodu domu. Zastavila u krajnice. Čekala, až se znovu ukáže. Vyšel z domu, nepodíval se směrem k ní a rychle odcházel. Už se chtěla rozjet za ním, když se z domu vypotácel ten muž. Obličej od krve, držel si zraněnou ruku. Jakoby se jí otevřely oči. Uvědomila si, že nezná muže, se kterým posledních pár týdnů žije. Stačilo se poptat a věděla všechno. Gauner, dealer a vymahač dluhů. Rváč a násilník. S takovým nechtěla mít nic společného. Druhý den se sbalila a odešla. Byla to pro něj rána z čistého nebe. Byl si tak jistý, že Lucie je stvořená jen pro něj. Snažil se jí přesvědčit, ale odmítala s ním mluvit. Pak se odstěhovala a zmizela mu z očí. Myslel na ni stále několik následujících let. Už žádnou tak nemiloval. Snad proto, že se nedal vyrušovat láskou, všechno jiné se mu dařilo. Otevřel si podnik, který byl mezi lidmi oblíbený. Už nemusel krást a mlátit lidi. Teď si vydělával legálně. Lucie se v jeho životě znovu vynořila náhle. Žil si dobře, a tak si pořídil také pěkný a drahý byt. Lucii potkal v sousedství. Najednou proti němu šla a byla stejně nádherná jako před lety. Naráz bylo vše zpátky. Za ruku vedla dítě. Kluka. Jakoby se díval do zrcadla. Rychle počítal. Byl si jistý, že ten kluk je jeho syn. Jeho a Luciin. Sledoval Lucii až ke školce, kde chlapce nechala. Teprve pak ji oslovil. Dívala se na něj cizím pohledem. Už to nebyl ten pohled, kterým kdysi nahlédla do jeho duše. Pak ho pozdravila, prohodila pár zdvořilých slov a chtěla odejít. Chytil ji za ruku. Řekl jí, že poznal svého syna. Chce ho také pro sebe. Chce, aby kluk poznal tátu. Aby se k němu Lucie i s dítětem vrátila. Lucie ho ale odmítla. Chlapec prý není jeho. Vzala si za manžela jeho otce. Kluka, se kterým začala chodit krátce po jejich rozchodu. Řekla mu, ať už ji nikdy nekontaktuje. Zůstal před školkou a čekal. Pozoroval děti, jak si hrají na zahradě. Pozoroval Luciina chlapce. Byl si stále jistější. Kluk mu byl tak podobný. Jakoby viděl sám sebe na fotografiích z dětství. Chodil ke školce každý den. Do svého syna se zamiloval. Chtěl ho mít pro sebe, ať už si Lucie myslí cokoliv. Znovu ji zkusil kontaktovat, ale už s ním nechtěla mluvit. Snažil se ji přesvědčit, ale odmítala ho. Byl vytrvalý. Jednou na okénko jeho auta, které stálo před školkou jako každý den, zaklepal cizí muž. Stáhl okénko a vzhlédl. Měl pocit, že se dívá sám na sebe. Ten chlap mu byl neuvěřitelně podobný. Říkal mu, ať přestane obtěžovat jeho ženu. Nevnímal příliš, co ten člověk chce. Jen si uvědomil, že Lucie si za něj našla náhradu. Jeho dokonalou kopii. Bylo jasné, že se nebude hrnout i se synem do jeho náruče. Musí se zbavit toho chlapa a pak bude Lucie volná. Úspěšného podnikatele ze sebe setřásl během okamžiku, ve kterém se vrátil do kůže grázlíka a násilníka. Přesně věděl, co udělá. Aby nevzbudil pozornost, vyklidil v tichosti pole. Musí se připravit. Zjistil si o tom chlapovi všechno. Kde bydlí, už věděl. Sledoval ho, dozvěděl se, kde pracuje, jaké má zvyky. Byl v tom dobrý. Stále to v sobě měl. Počkal si na něj, když se vracel večer domů. Napadlo ho, že na něj Lucie určitě netrpělivě čeká. Už se nedočká. Vlastně to byl první člověk, kterého zabil. Vždycky před tím lidem jen ubližoval. Lucii viděl hned druhý den. Jako vždy čekal před školkou. Řekl jí, že je připraven starat se o ni i kluka. Manžel, který ho měl nahradit, už překážet nebude. Rodina bude kompletní. Nevšímal si policistů, kteří se objevili kolem něj. Přivedla je ona, když jí došlo, kdo zabil jejího muže. Nevnímal, když ho zatýkali. Visel očima v Luciině obličeji. Než ho odtáhli do auta, ještě na něj promluvila. Řekla mu, že chlapec vypadá starší, než je ve skutečnosti. Narodil se až rok a půl po jejich rozchodu.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!