Je libo libové?

0
656

Se svou sestrou Vilmou si koupili malou restauraci za peníze, které zdědili po rodičích. Ani jednomu z nich se v životě zatím příliš nedařilo. On se vyučil kuchařem, vařil po hospodách, nikde nevydržel příliš dlouho. Vilma vystudovala ekonomickou školu, ale na malém městě žádné extra uplatnění nenašla. Ani jeden z nich neměl partnera a vlastně ani žádnou zajímavou budoucnost. Když se rodiče zabili při autonehodě, spadla jim do klína zajímavá částka. Domluvili se, že by mohli začít nový život. Kdyby si dědictví rozdělili, utratil by každý z nich svou část a nic by z toho nebylo. Společně si za zděděné peníze koupili zavedený podnik. On vařil, Vilma se starala o účetnictví a provoz. Ve vlastní kuchyni se otáčel úplně jinak než na předchozích místech. Vaření mu šlo, hosté se vraceli. Vilma měla nápady, začalo se jim dobře dařit. Pak si Vilma našla přítele a zdálo se, že je konečně v životě šťastná. Dokonce uvažovala o svatbě. Její přítel si ale nakonec našel jinou, mladší dívku a Vilmu opustil. Od té chvíle to šlo s Vilmou a vlastně i s podnikem s kopce. Vilma se přestala starat o to, aby podnik prosperoval. Utápěla se ve smutku, začala pít. Snažil se ji přimět, aby na svého bývalého přítele zapomněla a věnovala se své práci. Marně. Ten večer za ním Vilma přišla do kuchyně. Připravoval si základ vaření na další den. Jen tak tam stála, opřená o stůl a pozorovala ho. Když mu řekla, že chce restauraci prodat a odjet do ciziny, myslel, že špatně slyší. Vilma mu ale v klidu vysvětlila, že už ji život na malém městě nebaví a nenaplňuje. Chce své peníze a začít jinde znovu. Snažil se Vilmu přesvědčit. Konečně se jim dařilo. Pro svou práci žil, skvěle vařil, hosté si kuchyni pochvalovali. Bylo to to, co chtěl dělat po zbytek života. Nemohl ale Vilmu vyplatit. Vzali si půjčku do začátku na vybavení restaurace, další půjčku už mu nikdo nedal. Vilma ale stále trvala na tom, že podnik prodají a peníze si rozdělí. Chtěla pryč. Už nechce mít s podnikem nic společného. Říkala, že ji nezajímá, co bude s ním. Popadl ho vztek. Vilma mu chtěla vzít jeho radost. Postavila si hlavu jako malá holka. Nedodržovala dohody. Řekli si přeci, že budou společně podnikat, dokud neumoří všechny půjčky. Řekli si, že nebudou rodinný podnik rozdělovat. Teď, když mají vše tak slibně rozjeté, chce Vilma všechno zničit. Začali se hádat. Křičeli na sebe. Nakonec to nevydržel a Vilmu uhodil. Asi silněji, než původně chtěl. Vilma upadla a hlavou narazila na nerezový pult. S rozraženou lebkou zůstala ležet v kaluži krve. Díval se na ni a necítil žádnou lítost. On je skvělý kuchař, měl příležitost to dokázat a sestra mu ji chtěla vzít. Udělal, co musel. Připravil si velký igelitový pytel. Nabrousil nože a dotáhl sestřino tělo do obrovského dřezu, kde porcoval maso. Z těla odřezal nejlepší kusy masa a zbytek uložil do pytle. Maso nařezal na kousky a naložil do směsi koření a oleje, kterou si sám připravoval. Naložené maso uklidil do lednice. Kuchyň pečlivě umyl. Pak pytel odtáhl do auta, ve kterém vozil kusy zvěře z jatek i od myslivců. Odvezl zbytky těla do lesa, vykopal hlubokou jámu a tělo pohřbil. Tu noc spal dobře. Ráno všem zaměstnancům oznámil, že Vilma odjela na delší dobu na studijní pobyt do zahraničí. Všichni věděli, že je Vilma nespokojená a o cestě do ciziny mluvila. Nikdo její nepřítomnost neřešil. K obědu naservíroval hostům specialitu šéfa kuchyně. Masovou směs na tajném koření. Měla úspěch. Hosté jídlo chválili, další den přibylo objednávek. Pak mu ale jeho speciální směs došla. Na další den naložil selečí. Hosté se ale ohrazovali. Je to dobré, ale ne taková specialita, jakou podával původně. Něco se změnilo. Večer seděl v kuchyni a přemýšlel. Musí mít opět tu specialitu. Potřebuje stejné maso. Ještě tu noc vyrazil na lov. Jel svým tmavým nenápadným autem několik hodin. Konečně na vzdáleném místě narazil na člověka, který šel nad ránem z jedné vesnice do druhé po krajnici vozovky. Stačilo jen strhnout volant. Naložil tělo do kufru a odvezl do svého podniku. Vyřezal si nejlepší kousky masa, naložil. Zbytek schoval do sklepa, kam nikdo jiný nechodil. V noci tělo odvezl do lesa a zakopal vedle Vilmy. Z jeho masové směsi byli hosté restaurace opět nadšení. Byl spokojený. Rozhodl se, že svou specialitu bude podávat pouze o víkendy. Vždy v pátek vyjel pro čerstvé maso. Jezdil daleko. Někdy do ciziny, někdy na druhou stranu republiky. Nikdy dvakrát na stejné místo. Místo v lese, kam zakopával zbytky, už bylo nesčetněkrát překopané. Bral to neosobně. Byla to pro něj trochu práce, trochu umění. Kuchařské umění, kterého by nikdy nedosáhl bez své sestry. Pak začal být neopatrný. Těla nechával příliš blízko povrchu. Tlející maso přilákalo zvěř. Hromadný hrob objevil náhodou místní myslivec. Rozhrabané kosti a těla v různém stádiu tlení označil při pochůzce jeho pes. Les byl náhle plný kriminalistů a policistů. Malé město ožilo skandálem. Masový vrah ve městě ještě nebyl. Večer v jeho restauraci debatovali hosté nad jeho skvělou specialitou o tom, kdo a z jakého důvodu zabil tolik lidí. Věděl, že je jen otázka času, než kriminalisty přivedou stopy do jeho kuchyně. Nelitoval ale ničeho. Několik měsíců byla jeho kuchyně nejlepší široko daleko. Pečlivě uklidil, vyleštil nerezové pulty, uklidil nože. Jen jeden si nechal. Nechtěl ve své kuchyni nadělat nepořádek. Věděl, jak zacházet s masem. Vlezl si do velkého dřezu, kde porcoval maso a nožem si otevřel žíly na zápěstích. Krev pomalu stékala do výlevky, jak z něj odcházel život.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!