Letos v červenci mostecký fotbal oslavil 100 let od svého založení. Stadion, na kterém fotbalisti kopou, by se měl v roce 2011 také dožít jubilea, a to přesně 50 let od dokončení své výstavby. Pokud ovšem místo toho k výročí jako dárek nedostane povolení k likvidaci.

Historie sportovní stavby, která v Mostě stojí na pozemku mezi sportovní halou a obchodní zónou Kaufland, se začala psát v roce 1961. Na sever tehdy zavítal anglický FC Liverpool, aby zde při premiéře 24. května na nově dokončeném stadionu porazil Mostecké 4:1. V tomtéž roce se také klub přejmenoval na TJ Baník Most (dnes název „Baník Most“ opět používá).

Novodobá historie tehdy začala kromě fotbalu i pro atletický klub, který – ač byl od roku 1997 z plochy postupně „vytlačován“ - zde zažil řadu let profesionálního trénování.

Co bylo předtím, tedy od roku 1909, kdy byl mostecký fotbalový klub založen? Trénovat se muselo, kde se dá. Párkrát ovšem zakročila i městská policie... S vojenskou posádkou se klub domluvil na možnosti hrát na bývalém vojenském cvičišti, a to do roku 1915, kdy řada hráčů byla naverbována do války. V roce 1921 získali fotbalisté pozemek před bývalým starým vlakovým nádražím – vzniklo oplocené hřiště s tribunou a šatnami. Nesloužilo ale dlouho, muselo ustoupit výstavbě obytných domů. Nové hřiště se otevřelo na Rehnově louce u silnice z Mostu do Litvínova v červenci 1938. Čestného výkopu se tehdy ujala brankářská legenda - František Plánička. V okupační době se ale z hřiště stalo skladiště, ještě předtím ovšem byl řádně zničen veškerý archivní materiál, trofeje a klubový inventář.

Po válečné éře se ale mosteckým fotbalistům dařilo, na čas přesídlili na stadion již neexistujícího fotbaltýmu DSK Brüx, ale ten jim brzy přestal stačit. A tehdy začíná možná mnohými vymodlená, skutečná etapa trvalého sportovního stánku fotbalistů na jeho dnešní adrese. „Je rozhodnuto postavit pro okresní město a samotné centrum hornické oblasti representační stadion s možností využití pro ostatní sporty. Dnešní oddíl kopané TJ Baník Most hraje na moderním výstavném stadionu s velkou tribunou, travnatou plochou hřiště, mimo dvě pomocná škvárová hřiště; hřiště má šestiproudou atletickou dráhu s dalšími zařízeními pro disciplíny atletiky,“ tolik z popisu autorů ročenky k 75 letům české kopané v Mostě z roku 1985. Podle dalších informací se dočkalo cvičné hřiště umělého osvětlení pro možnost prodloužení tréninků i ve večerní době, sociální budovy s kompletním vybavením šaten, umýváren, lékařskou ordinací, posilovnou a bytem pro správce stadionu. V budově stadionu mimo kluboven a zasedacích místností jsou umístěny kanceláře pro TJ a jeho sekretariát a sekretariát oddílu.

Nedá se říci, že by se do stadionu v průběhu třiceti let – do 90. let 20. století – nějak extrémně investovalo. O to větší skok to byl, když na konci devadesátých let mohli představitelé klubu s gloriolou jmenovat významné investice – vyrostla druhá travnatá plocha, kvalitní škvárové hřiště, zázemí pro mužstvo, diváky, ale i pro hosty zápasů. „Není ještě vše ideální. (…) Budeme muset v nejbližší době řešit otázku rekonstrukce topení na stadionu,“ brzdil mimo jiné nadšení z náhle dlouhého sumáře novinek Oldřich Klimecký, když jako prezident fotbalového klubu FC MUS Most 1996 (a zároveň jako tehdejší generální ředitel Mostecké uhelné společnosti, hlavního sponzora mosteckého fotbalu) psal úvodník pro tehdejší ročenku sezóny 1998/1999. Nastínil tehdy i další potíž – nutnost rozhodnout, co se podnikne například s atletickou dráhou kolem hřiště.

Každopádně díky uhelnému mecenášovi, kterému leželo zázemí hráčů i prostředí pro fanoušky na srdci, se začalo s modernizací. Kromě venkovních ploch se ale vybudovala mimochodem i rehabilitační linka, vířivka, sauna a bazén.

V roce 2004 došlo k výstavbě hřiště s umělým povrchem třetí generace a další plochy s přírodním trávníkem. Na mosteckém stadionu nastal rekonstrukční boom počátku 21. století. Roli v tom hrál historický postup klubu do první ligy v roce 2005. Ještě v letní přestávce před historicky prvním zápasem v nejvyšší soutěži bylo do ochozů instalováno 7 500 plastových sedaček a umělé osvětlení hrací plochy. Vstup do fotbalové elity znamenal nutnost přizpůsobit fotbalový stadion normám ČMFS. Znamenalo to potřebu vybudovat nové ochozy, osvětlení, na řadu přišlo také sociální zařízení, světelná tabule. Řada peněz v domnění budoucího, udržitelného rozvoje plynula i z městské kasy.

Stadion dnes nese název Fotbalový stadion Josefa Masopusta. Pokřtěn byl podle nejlepšího fotbalisty Evropy za rok 1962, držitele trofeje Zlatý míč France Footballu z téhož roku a nositele ocenění Fotbalista roku 1966, a to teprve letos v květnu. Tehdy se pro nové pojmenování po Josefu Masopustovi argumentovalo v duchu tradic, bez upřednostňování sponzorů a komercionalizace. „Fotbalové stadiony v republice jsou většinou pojmenovány podle hlavních sponzorů jednotlivých klubů. My jdeme jinou cestou,“ řekl tehdy před slavnostním ceremoniálem předseda představenstva FK Baník Most Petr Kabíček.

Josef Masopust měl v novém mosteckém stadionu zálibu odjakživa. V devadesátých letech se nechal citovat slovy: „Velmi mile mě překvapil nově zrekonstruovaný stadion. Současné fotbalové vedení jde správnou cestou.“ Tento týden, deset let po zveřejnění této pochvaly, byl zaražen, když zvedl telefon redaktorů týdeníku Homér: O záměru likvidace stadionu, který nese jeho jméno, ještě před pár dny vůbec nevěděl.

V době komerce, která čím dále více v 21. století provází veškerá odvětví lidské činnosti, se možná podle sportovních pamětníků zapomíná na strastiplné podmínky, ve kterých se v minulém století před postavením letního stadionu zdejší sportovci zkoušeli posunout v tabulce výš. Pamětníci ale určitě ještě vzpomenou, že zakladatelé fotbalového klubu si nejdříve mohli začutat jen na bývalém Schiller-Platze a pak na pozemku, kde dnes stojí Repre.

Závěrečná otázka v exkurzu do historie stadionu by mohla být - podíváme-li se na odpovědi z ankety na předchozí straně - postavena tedy i tak, zda je opravdu nezbytné, aby jásot nad novým sportovním areálem z roku 1961 nyní (po pouhém půlstoletí od této investice a sotva pětiletku od rekonstrukce v řádech milionů) přehlušila vřava stavebních strojů, které místo něj vybudují komerční „hyperbudovu“. Zda by jen třeba nestačilo posunout komerční záměr o pár metrů dál.