Záměr o zbourání fotbalového stadionu lze rozebírat z různých směrů, ale kromě jeho otevřených zastánců žijí v Mostě i odpůrci této myšlenky. Jedním z nich je Radek Stehlík, podnikatel a celoživotní milovník fotbalu, dlouhá léta aktivní hráč. A nyní muž, který naprosto klidně a s použitím selského rozumu argumentuje proti. Z klidného projevu se ale během rozhovoru stává občas naprosto rezolutní a nekompromisní postoj. Nechce svými názory bouřit zbytečné vášně, ale upozornit na situaci, o které by se měla vyvolat podrobná diskuse.

V Mostě jsem hrál fotbal celý život a v roce 1996 jsem stál u zrodu akciové společnosti, ve které jsem působil jako ředitel. Zakládali jsme ji s cílem pozvednout úroveň mosteckého fotbalu, dát tomuto vzestupu řád a získat co největší množství partnerů, bez kterých se žádný sport, ale vlastně ani jiná odvětví prostě nedají dělat. Byla to doba, kdy se vítaným a významným partnerem klubu stala tehdejší Mostecká uhelná společnost a nastartoval se opravdu nebývalý rozvoj. Následoval postup v soutěžích, který vyvrcholil první ligou. Jenže pak už se vlastnické poměry začaly měnit, Mostecká uhelná v rámci změn své struktury fotbal opustila a došlo i k dalším věcem, jejichž výsledkem byl sestup. A tohle všechno prožívám hlavně jako člověk, který fotbal velmi intenzivně sleduje. Je to jako všude jinde také o strategii a cílech. Všechen ten cirkus, který se v poslední době okolo záměru pana Kabíčka rozjel, hodnotím především jako snahu o odvedení pozornosti od skutečných problémů.

Ono je to jednoduché. Jedním slovem to cítím jako nesmysl. Když někomu, kdo se ve věci neorientuje, položíte otázku, jak by se mu v Mostě líbil zcela nový moderní fotbalový stadion, zajásá a ten nápad schválí, stejně jako já. Tady ale spousta lidí zároveň neví, že stávající areál prošel před několika roky významnou rekonstrukcí, která stála desítky miliónů korun! Ve všech ohledech splňuje požadavky ČMFS, má důstojné zázemí i tréninkovou plochu, místa pro osm tisíc sedících diváků, osvětlení i vyhřívaný trávník. A teď, když úroveň zdejšího fotbalu spadla tam, kde je, najednou někdo přijde a bude chtít tohle všechno zbourat a tvrdit, že stadion nevyhovuje potřebám mosteckého fotbalu a novou arénou se všechno změní k lepšímu? Dobrý hospodář by tohle neudělal. Jako podnikatel jsem navíc přesvědčen, že Most rozhodně netrpí nedostatkem nákupních komplexů. Neumím si představit investora, který by sem chtěl jít prostavět stovky miliónů za tímto účelem. A ještě jedna věc. S novým obchodním komplexem nesouhlasím i proto, že by došlo jen k dalšímu zbytečnému rozmělnění trhu a nejvíc by utrpěli zase jen místní podnikatelé, kteří už tu mají konkurence až dost.

Tak jinak. Mostecký fotbal prostě potřebuje úplně jiné věci než nový stadion. Potřebuje silné strategické partnery a především sportovní vizi. Na co bude stadion za půldruhé miliardy, když se klub bude potácet nad propastí druhé ligy? V posledních letech se tu stala hrozná spousta chyb. Výprodej skvělých hráčů a plno dalších koncepčních faulů, to je to, co poslalo mostecký fotbal tam, kde je. Martin Vaniak prý nebyl perspektivní, tak ho pustili. Slávii tenhle „neperspektivní“ fotbalista podruhé za sebou vychytal titul. A to je jen jeden z mnoha příkladů.

Špatně by mohlo udělat, kdyby na to bez širšího rozboru a diskuse kývlo. Z pozice komunálního politika, místostarosty obce Lužice, vím, že změna územního plánu je zásadní a dlouhodobé rozhodnutí. Jde minimálně o rok a ptám se, co se mezitím s mosteckým fotbalem bude dít? Možná bych se ptal, proč v době, kdy mostecký fotbal padal z první ligy, nezajímalo se město o příčiny. Jako akcionář by na to určitě mělo právo. Anebo se možná někdo ptal, ale nešel do hloubky. Znovu opakuju: Na pořadu dne by měly být debaty o sportovní úrovni, o koncepci rozvoje sportovních kádrů, o hledání strategických partnerů. Stavba nového stadionu zkrátka není rozhodně prioritou číslo jedna. Není na pořadu dne, nesouhlasím s ní a nejsem sám. Důvodů je spousta a jedním z nich je například ekonomická krize, kvůli které je nyní většina developerských investic zastavena. Navíc bývá pravidlem, teprve až po vybudování něčeho nového může dojít k bourání toho starého. Ale pořád je tu otázka: Copak jsme toho tady už nezbourali dost?