„Komora se jen ve zcela výjimečných případech vyjadřuje k podnikatelským záměrům svých členů, pokud o to sami nepožádají a ani k tomuto záměru stanoviskem komory nedisponuji.

Tak tedy jen za sebe. Předkladatel tohoto záměru, pan Petr Kabíček, který je velmi schopný a kreativní podnikatel a manažer, jistě má se svými investory vše dobře prokalkulované a spočítané. V tomto případě má však za společníka a partnera také město, mimo jiné i se svými legislativními nástroji, které by mělo být také schopným „podnikatelem“ a já bytostně neuznávám „bianko omluvenky“, že město a stát jsou špatnými hospodáři a proto musí vše prodat a zbavit se starostí a zodpovědnosti,což je na jinou diskusi.

ALE je to právě město, které kromě podnikatelského kalkulu má i politické poslání, které bylo kdysi při rozprodeji státního majetku podpořeno m.j. darováním kapitálových účastí ve vznikajících obchodních společnostech, aby mohlo hrát důstojnou a vlivnou roli. Jak to obecně dopadlo, víme, ale v tomto případě má město svoji neopominutelnou roli ještě zajištěnou a jistě při podnikatelských kalkulacích zohlední i nemalé prostředky, které byly do stadionu vloženy. Pokud i tak, řekněme společensko-ekonomický záměr vyjde v kladných číslech, tak proč o tom izolovaně, ale zdůrazňuji i v kontextu všech souvislostí, neuvažovat. Mám na mysli např. i související otázku, zda město „uživí“ další, v tomto projektu uvažované komerční centrum. Tolik z někdy bezohledného pohledu čísel.

ALE. Je tu to druhé ale, kdy město nemůže podle mého názoru skončit u chladného podnikatelského kalkulu. Ono musí sehrát tu hlavní roli, kterou má a tou je celkový pohled na společensko-politickou otázku existence a budoucího rozvoje města. Ještě dnes se u svých vrstevníků setkávám s nostalgickými vzpomínkami na starý Most, kdy si všichni starší reálně a ti mladší idealizovaně pamatují či připomínají jakési „opěrné body“ starého města, ke kterému měli a mají vztah. Pamatujeme si divadlo, Operu, hřiště, soud, bufet U jelena, restauraci Řemesla, lázně, hotel Pražák a mohl bych pokračovat. O této pravdě se každý může přesvědčit nasloucháním návštěvníků např. i v nedávno otevřené vernisáži v kapli u Ducha nebo nedávno organizovanou procházkou po virtuálním starém Mostě na pláni zrekultivované výsypky nad budoucím jezerem, nebo nadšení pro „Minimost“. Právě takové opěrné body tvoří tradice a vztah obyvatel ke svému městu. Je nesporné, že k těmto opěrným bodům patří také mostecký stadion, který byl v centrální části města vybudován s jistou velkorysostí pro řadu sportů, podle mého i zmodernizován a má potenciál k další velkorysé modernizaci do budoucna. A nelze jej přece předurčovat jenom k fotbalu. Ten tu zítra být vůbec nemusí a může tu být i jiný lukrativní sport, který město proslaví, jako to např. dělá dnes hipodrom a autodrom.

ALE k podstatě otázky. Neumím si jako Mostečan představit, i přes hypoteticky úspěšně předloženou řeč čísel, že by nebyl stadion tam, kde je. V mém způsobu myšlení je popsaná filosofie „opěrných bodů“ jistot obyvatel města takovou autoritou, že to žádná ekonomika nemůže přebít. A město Most si minimálně svojí historií úctu k těmto autoritám zaslouží a potřebuje ji.“