"Kdo chce bariatrii, musí se nejprve naučit jíst", říká primář chirurgie Krajské zdravotní Jan Rejholec

Epidemie obezity. Tak se označuje stoupající počet lidí s vysokou tělesnou hmotností, s nimiž se setkává dnešní medicína. Chirurgické oddělení Nemocnice Děčín se jako jediné v Ústeckém kraji zabývá také bariatrickými výkony. V následujícím rozhovoru primář Jan Rejholec vysvětluje co bariatrie vlastně je a jak je to i s tak zvaným „jo jo efektem“.

Pane primáři, co znamená, když se řekne „bariatrická chirurgie“?

Jde o chirurgickou léčbu těžké obezity. Bariatrické operace jsou obecně považovány za nejúspěšnější metodu léčby obezity a metabolického syndromu. Jde o invazivní zákrok, který je však vysoce efektivní. Pacientovi se zmenšuje žaludek nebo zkracuje trávicí trakt. Výkon se provádí téměř výhradně laparoskopicky. Výsledek vydrží v zásadě celý život, úspěšnost je zhruba osmdesát procent v prvním roce. Je to určitá berle, která pacientům pomáhá. Za relativně malý peníz tak řešíme vysoké náklady na léčbu diabetu, hypertenze, hypercholesterolemie, kloubních i bederních potížích, a tak dále.

Proč právě v Děčíně se zabýváte bariatrickými operacemi? 

Věnujeme se celé šíři miniinvazivní chirurgie a bariatrická chirurgie je vesměs miniinvazivní. Dá se sice dělat otevřeně, ale zde ztrácíme výhody. Obézní člověk operovaný laparotomií se ve výsledku může vystavit riziku kýly, hnisání a infekce. To vše miniinvazivní chirurgie odstraní, proto ji děláme u nás v Děčíně.

Dá se říci, že když je pacient po výkonu, začíná mu nový život?

Nový život musí začít už před léčbou obezity. Teď cíleně vynechám slovo operace. Pacient se na začátku rozhodne a my mu nějakým způsobem pomůžeme. Existují nové léky jako Ozempic, Mounjaro, a fungují výborně. Ale jde o celoživotní léčbu, dlouhý celoživotní náklad, a ne všichni jsou ochotni jej finančně akceptovat. Nebo nevydrží. Jiná možnost je příprava pro endoskopický nebo chirurgický výkon. Někdo však nechce operaci, ale medikamentózní léčbu. Osobně jsem schopen se s tím ztotožnit.

Co pacienta čeká, pokud se rozhodne podstoupit bariatrickou operaci?

Bariatrie je jedním výkonem na celý život. Pacienti obvykle ztratí část pocitu hladu, někteří ztratí chuť na věci, které by jíst neměli. Pokud zjistí, že už nemůžou, tak se nepřejí. Pojistkou je malý žaludek, kdy vznikne jakýsi „rukáv“ z původního žaludku, z něhož se dvě třetiny operací odstraní. Nicméně na to, aby mohli pacienti zvládnout pooperační režim, musí natrénovat už před výkonem. Příprava trvá půl nebo tři čtvrtě roku. Já pacientům říkám: Jsou věci, které chci já, a pak jsou věci, které chce zdravotní pojišťovna. Já chci, abyste se naučil chodit a abyste se naučil jíst. Neříkám, kolik máte sníst! Chci, abyste se před operací naučil jíst pětkrát denně a neřeším, jestli zhubnete – to se stane potom. Takže po operaci musí pacient umět jíst pětkrát denně.

Co se děje, pokud se to pacienti nenaučí?

Přejedí se, je jim špatně, můžou zvracet a vyvolat si nějakou komplikaci. Pak jsou samozřejmě nešťastní, protože si řeknou: já jsem byl na operaci a ono to nefunguje. Nefunguje, protože se to nenaučili. Předoperační zhodnocení má být o tom, že se to naučili. A operační výkon dá berli, která jim pomůže, aby to, co se naučili, dobře akceptovali do praxe a fungovalo to.

Znamená to, že bariatrický výkon brání i jojo efektu?

Jojo efekt spočívá v tom, že někdo drží přísnou dietu, zhubne, a přestane ji držet a kila se rychle vrátí. Kdežto u bariatrie dietu držet nepřestanete. Jste nastaveni jíst pětkrát denně určité množství jídla. A je to trvalé, nevadí vám to. Tím, že se vesměs odstraňuje část žaludku, kde se produkuje grehlin, peptidový hormon upozorňující nás, že je žaludek prázdný, ztrácíte pocit hladu a množství jídla je dostačující. 

Děčínská chirurgie získala na bariatrické operaci certifikaci. Jaké jste měl zkušenosti s těmito operacemi předtím?

První bariatrické operace, takzvané bandáže žaludku, jsem začal provádět v roce 1997, ještě v době mého působení v ústecké Masarykově nemocnici. Operace nebyly tak časté, protože problém obezity nebyl tolik akcentovaný, jako je tomu dnes. V Děčíně jsme začali s plikací žaludku spočívající v zavinutí jeho velké části, při němž vzniká úzká trubice, což snižuje příjem potravy. Stále jsme nebyli pracovištěm, které má bariatrické operace jako jednu z nosných částí chirurgické operativy. Za to, že jsme se z jednotkových počtů pacientů dostali na desítky, může jedna pacientka a sociální sítě. Před třemi lety nás oslovila s tím, že nechce kvůli bariatrické operaci jezdit daleko. Informaci rozšířila prostřednictvím sociálních sítí a začali k nám přicházet pacienti. Tak jsme dali dohromady privátní tým. Pak bylo založeno obezitologické centrum v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, s nímž úzce spolupracujeme. Tam s pacienty řeší přípravnou a konzervativní část, my jsme operační složka. Postupně se děčínská chirurgie dostala na takové počty výkonů, že jsme mohli požádat o udělení statutu bariatrického pracoviště. 

Kolik takových operací ročně musíte zvládnout?

Zaa rok musíme provést minimálně padesát baritrických operací, rukávových resekcí, bypassů nebo reoperací. A to dosahujeme. Dále musíme mít dva chirurgy schopné tyto výkony provádět a za sebou multidisciplinární tým, v němž je obezitolog, nutricionista, psycholog, rentgenolog a endokrinolog. Centralizace této disciplíny zdravotní péče tak vznikla přirozeně, díky počtu výkonů vyplývajícího ze zájmu pacientu. A to se mi zdá férové.