Když se daří

0
664

Vašek skončil střední školu a nastoupil na vysokou. Tak si to jeho matka vždycky přála a byla na něj hrdá. Už po půl roce ale bylo jasné, že studium nedokončí. Nezvládl jedinou zkoušku, byl v permanentním stresu. Cítil se mizerně. Mezi spolužáky byl jak z jiného světa. Nakonec se rozhodl studia ukončit. Nejhorší pro něj bylo, říci o tom mámě. Byla smutná a zklamaná a dala mu to najevo. Začal si hledat práci, ale pro kluka s maturitou z gymnázia toho moc nebylo. Obcházel výběrová řízení, všude ho odmítali. Dál už nemohl být bez práce, bydlel u rodičů a matka ho odmítala dál živit. Nastoupil tedy do místní fabriky do provozu na směny. Jediný z celé směny měl maturitu, přesto s ním kolegové zacházeli přezíravě. Byl z nich nejmladší a naprosto bez zkušeností. Měl pocit, že má tu nejhorší práci na světě. Lepila se na něj smůla a on si s tím nevěděl rady. Pak se seznámil s Jindrou. Nebyla to holka, po které by kluci šíleli, ale byla milá a on ji měl rád. Po půlroční známosti se vzali. Pronajali si malý byt, Jindra otěhotněla. Narodil se jim malý Vašík. Byl spokojený a šťastný. Jindra zůstala s Vašíkem doma, on se staral o peníze. Sice nevydělával příliš, ale neměli dluhy a občas si mohli dovolit i lahev vína. Zdálo se mu, že jim v podstatě nic nechybí. Když byly Vašíkovi tři roky, vrátila se Jindra do práce. Tím začaly problémy u nich v rodině. Jindra měla najednou pocit, že jsou chudí, chtěla se dobře oblékat, jezdit na dovolené, chtěla auto. Nic z toho si nemohli dovolit, i když ze dvou platů si už žili mnohem lépe. Aby své ženě vyhověl a udělal ji šťastnou, pořídil auto na splátky, vzal si půjčku a v létě vyvezl celou rodinu k moři. Pak si Jindra našla jiného chlapa. Lépe situovaného. Odešla od něj i s malým Vašíkem. Jemu zůstaly jen splátky za půjčky a prázdný byt. Přemýšlel o tom, že auto prodá a splatí zbytek půjčky. Sice nebude mít nic, ale z jednoho platu si splátky nemohl dovolit. Ten večer, kdy se definitivně rozhodl auto prodat, mu ho někdo ukradl. Našlo se třetí den zcela zdemolované na polní cestě za městem. Pojištěné ho neměl, a tak mu zůstal jen dluh a oči pro pláč. Ve stejný den, kdy mu Jindra oznámila, že se chce rozvádět, Vašík že zůstane v její péči a s novým partnerem a s klukem se odstěhuje na druhou stranu republiky, mu v práci oznámili, že budou propouštět. Doufal, že se ho propouštění nebude týkat. Měl přeci jediný maturitu a nikdy žádný problém. Volba mistra ale padla právě na něj. Najednou neměl nic. Jen dluhy. Nemohl si dovolit všechno splácet, hrnula se na něj exekuce. Ten večer se strašně opil. Pil na žal. Přemýšlel o svém životě. Nic se mu nedařilo. Všechno, co se mohlo pokazit, se také pokazilo. Neuměl si představit, co by se mu mohlo ještě stát horšího. Napadlo ho, že je konečně na samém dně. Teď už by se měl ode dna odrazit a mělo by být lépe. Když se opilý vracel domů, porazilo ho auto. Skončil v nemocnici. Protože byl opilý a šel po silnici, pojišťovna řidiče mu nedala ani korunu. Naopak to byl on, na kom se řidič hodlal hojit. Chtěl od něj nahradit škodu za poškozený vůz. Z dopravní nehody si odnesl trvalé následky. Lékaři mu řekli, že ani přes veškerou jejich snahu už nebude nikdy pořádně chodit. Zůstanou mu berle. A k nim částečný invalidní důchod. Měsíčně dostával zanedbatelnou částku, která mu rozhodně nestačila pokrýt ani základní náklady. Práci si ale najít nemohl. Nikdo nestál o mrzáka. Pak se na něj konečně po letech poprvé usmálo štěstí. Potkal se se svým spolužákem z vysoké školy. Ten už pracoval ve vedoucí pozici jedné velké společnosti, která prodávala plyn. Nabídl mu práci. Dokonce dostal i služební auto. Sice jen starší ojetou fabii, ale alespoň něco. Měl objíždět hlavně seniory a nabízet jim novou smlouvu. Dostal seznam těch, kteří odebírají plyn od konkurence. A k tomu školení. Prý většinou stačilo zazvonit a starého člověka přesvědčit o vlastní důležitosti. Postrašit ho, že je jeho smlouva neplatná, a pokud nepodepíše novou, plyn mu odstřihnou. Z každé duše, kterou pro plynárny získá, měl mít provizi. Mohl si prý nakonec vydělat i slušné peníze. Byl spokojený. Říkal si, že mrzáka o berlích staří lidé ode dveří neodeženou. Vzbuzoval v nich důvěru. Druhý den vyrazil na svou první obchůzku. Hned v prvním domě narazil na starou ženu. Dívala se na něj přes skla svých silných brýlí, panty naprázdno přežvykovala, na bradě a horním rtu dlouhé černé hlupy, byla cítit močí a zatuchlinou. Z bytu se linul zápach nevětraného prostoru. Cítil nechuť. Stařena mu byla velmi nepříjemná. Nicméně nasadil profesionální úsměv a začal se svou litanií. Žena ale aniž by si vyslechla, co říká, zabouchla před ním dveře. Řekl si, že jeden neúspěch ještě nic neznamená. Začal hledat další oběť. Ploužil se o berlích po domě, když narazil na strážníky městské policie. Dva ostré nepříjemné hochy. Nijak nebrali ohledy na jeho postižení, chtěli vidět legitimaci, mluvili o porušení vyhlášky o zákazu podomního prodeje. Nechápal, co říkají. Chtěl odejít, ale nenechali ho. Zdvihl berli proti jednomu z nich a okamžitě skončil s pouty na rukou. Teprve pak si uvědomil, že situace je vážná. Strážníci mu řekli, že jim volala jedna žena, kterou nabídkou obtěžoval. Uložili mu blokovou pokutu a vykázali ho z domu. Seděl ve služebním autě a přemýšlel. Všechno bylo proti němu. Ta stařena na něj poštvala strážníky. Už toho měl dost. Nechtěl být celý život jen obětním beránkem. Všechno špatné se děje jen a jen jemu. Nemá smysl, aby o cokoliv usiloval, stejně vše nakonec skončí zle. Jak tak sedl a bilancoval svůj mizerný život, z domu vyšla žena. Poznal ji. Tu babu, která ho udala. Najednou se v něm zvedla zlost a vztek za všechno to příkoří, co se mu za roky dělo. Vydrápal se z auta a s berlí se vrhl na stařenu. Povalil ji na zem a bušil do ní holí, kopal zdravou nohou. Zabít, zničit, rozdupat. Nic jiného mu v hlavě neznělo. Než ho kolemjdoucí od stařeny odtrhli, byla mrtvá. Ležela s rozbitou hlavou na chodníku. Uvědomil si, že jeho zpackaný život bude dál pokračovat ve vězení. Byl vrah.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!