Moje děti, tvoje děti

0
701

S matkou žil Robert sám od svých pěti let, kdy zemřel jeho otec. První rok po otcově smrti žili oba jen pro sebe. Matka úzkostlivě dbala na to, aby Robert nikde nezůstával sám. Snažila se, aby dítě přestalo smutnit. Přestěhovala ho k sobě do ložnice, upnula se na něj a všechen svůj čas trávila s ním. Dávala synovi jasně najevo, že je pro ni středobodem života. Robert si zvykl na to, že je pro matku nejdůležitější a že matka udělá všechno, jen aby byl její chlapeček šťastný. Když se začala matka scházet s jiným mužem, nesl to Robert velmi těžce. Snažil se matku všemožně přimět, aby si všímala zase jen jeho. Nepovedlo se. Po několika měsících se ten cizí chlap nastěhoval k nim do domu. A nebyl sám. Jmenoval se Michal a byl to také vdovec. Vychovával syna Mirka, který byl o dva roky mladší než Robert. Pro Roberta se náhle změnil celý svět. V jeho domově přibyli dva vetřelci. Dva kluci, se kterými se měl dělit o matčinu pozornost a lásku. To se Robertovi nelíbilo ani trochu. Začal být protivný, zlobil. Nechtěl ani slyšet, že by se měl Mirek stát jeho nevlastním bratrem. Matka, která vždy dbala pečlivě o to, aby splnila každé synkovo přání, najednou jako by neviděla a neslyšela. Říkala, že si zvykne a že ve velké rodině bude šťastný. Nakonec si Michala vzala. Pro Roberta to byl po otcově smrti druhý nejhorší den v životě. Cizí chlap a cizí kluk už mají být navždy součástí jeho rodiny. Dokud s matkou jen tak žili, věřil, že se jich nabaží, a nakonec je vyhodí. A oni dva budou opět žít jen pro sebe. Takhle ale bylo jasné, že to máma myslí vážně. Další strašná zpráva pro Roberta byla, když se dozvěděl, že matka čeká další dítě. Nedokázal to pochopit, nemohl se s tím vyrovnat. Jeho milovaná maminka bude mít najednou jiné dítě. Bude ho mít určitě raději než jeho. Tak krásně o něm mluví už teď. S Michalem se neustále pusinkují, drží se za ruce a zamilovaně se na sebe dívají. Na tátu si už ani nevzpomněla. A teď bude mít nové dítě s tím druhým chlapem. Pomyslel si, že se ho třeba nakonec i budou chtít zbavit. Nebudou chtít, aby jim připomínal matčino první manželství a vyženou ho z domova. V noci nemohl Robert spát, stále přemýšlel, co bude dělat. Jak přimět matku, aby ho zase milovala a starala se o něj. V té době začal chodit do první třídy. Ve škole se mu nelíbilo, svůj vztek na Michala a Mirka si vybíjel na spolužácích. Děti ho neměly rády. Učitelka si opakovaně zvala matku do školy. Ta se vždy snažila Robertovi domluvit, nejprve po dobrém, pak i po zlém. S Robertem to ale ani nehnulo. Chtěl jenom jedno jediné. Chtěl, aby byli s matkou opět sami. Aby měla ráda jenom jeho. Vše se ještě zhoršilo, když se narodila malá sestřička. Jmenovala se Michala. Robert nechtěl dítě ani vidět. Všichni, celá rodina, se zajímali jen o to dítě. Když si myslel, že ho nikdo nevidí, šel si holčičku prohlédnout. Šeredná, uřvaná a celá svraštělá. Nechápal, co na té holce všichni vidí. Máma ji téměř nepouštěla z ruky. Měla oči jen pro ni. Najednou se cítil strašně sám. Stýskalo se mu po tátovi a po mámě z dob, kdy ještě neměla nového muže. Nenáviděl svého nevlastního bratra i sestru. Kdyby ty děti nebyly na světě, měl by klid a matka by milovala zase jen jeho. Pak ho napadlo řešení. Zbaví se nevlastních sourozenců jednou provždy. Musel mít ale plán. Nejprve byla na řadě malá Míša. To bylo snadné. Jen počkal, až bude holčička v klidu spát v postýlce a matka nebude ve střehu. Když odešla od spícího dítěte do kuchyně, proplížil se do dětského pokoje a přitiskl polštář holčičce na obličej. Dítě jen chvilku kopalo nožičkami a přestalo se hýbat. Uklidil polštář zpět na postel a vrátil se k sobě do pokoje. Hrál si v klidu se stavebnicí, když matka našla udušené dítě. Slyšel její křik, volání o pomoc. Pak někam telefonovala. Byt byl najednou plný lidí. Domů přijel i Michal. Mrtvé dítě odvezli a matku uložili do postele, když jí před tím lékař píchl injekci. Usnula. Když přišel Michal do pokoje a řekl mu, že je jeho sestra mrtvá, jen si dál hrál se stavebnicí. Jakoby ho ani nevnímal. Mirek ve svém pokoji smrt sestřičky oplakal. Netušil, že teď je na řadě on. Robert večer, když už jeho nevlastní bratr dávno spal, vylezl z postele a za pootevřenými dveřmi poslouchal dospělé. Matka stále plakala. Michal ji konejšil. Mluvil o syndromu náhlého úmrtí kojence. Mluvil také o tom, že budou lékaři zjišťovat, proč malá Míša umřela. Bylo mu to jedno. Jen ať si zjišťují. Druhý den zůstala matka v posteli. Michal vedl Roberta do školy. Šel s nimi i Mirek. Ten měl být ten den ve školce. Michal šel zamyšlený, nevěnoval dětem pozornost. Oba kluci šli o krok za ním. Mirek blíže k silnici. Robert si všiml, že se blíží autobus. Těsně před tím, než je míjel a v okamžiku, kdy se drobné děti ztratily řidiči ze zorného úhlu, strčil Robert do menšího Michala. Ten spadl z chodníku přímo pod kola autobusu. Robert jen stál a díval se. Michal křičel, snažil se svého syna oživit. Řidič stále dokola opakoval, že za to nemůže. S kvílením dorazila sanita. Robert se stále jen díval. Pak se rozešel. U toho už nechtěl být. Šel do školy. Cestou přemýšlel, jakým způsobem se může dítě zbavit dospělého muže. Pro sebe se usmíval.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!