Ještě nedávno jste byl docela exponovaná osobnost – byl jste starosta Litvínova, předseda místního sdružení ODS, místopředseda oblastní ODS… To všechno je pryč. Co teď děláte?

Máte pravdu, práci v ODS jsem věnoval v minulých letech hodně úsilí a času. V Litvínově jsme byli jedním z nejsilnějších místních sdružení v Ústeckém kraji. Pod mým vedením dosahovala ODS v Litvínově významných úspěchů – ukazatelem jsou výsledky ve volbách.

Počátkem října 2009 jsem složil všechny své funkce v ODS a oznámil ukončení členství. Je ze mne nestraník. Působení v ODS je dnes pro mne uzavřená záležitost. Žiji již jinými problémy. Především se více věnuji rodině, domu a hospodářství. V květnu se nám narodí třetí potomek. Ve škole je také dost práce, jsme zapojeni v řadě projektů a intenzivně jsme se věnovali náborům.

Na veřejnou práci jsem nerezignoval. Jsem členem Zastupitelstva města a aktivně jsem se zapojil do práce v nově vzniklém občanském sdružení „Litvínov občanům“. Také jsem přijal nabídku vedení politické strany Věci veřejné, abych za tuto stranu kandidoval jako nezávislý kandidát do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v květnových volbách. Na konci února proběhla veřejná volba na lídra kandidátky. Přestože jsem byl pro hlasující „novou tváří“, získal jsem masivní podporu napříč regionem a primárky jsem vyhrál se 73 % hlasů. V současné době se připravuji na volební kampaň, která nás čeká, a jsem ve velkém kalupu.

Myslím, že si za tu kritiku může sám. Ukáži to na jednoduchém příkladu. Krátce před mým odvoláním z funkce starosty jsem přišel do rady města s myšlenkou umístit na nebezpečné úseky Podkrušnohorské ulice bezpečnostní blikače na sluneční energii. Přinesl jsem je na ukázku a po dohodě s panem místostarostou se rada města pozitivně vyjádřila. Ukázkově to mělo být obratem osazeno na přechodu u základní umělecké školy a přes léto na dalších přechodech. Proběhlo mé odvolání a teprve nyní po roce se akce realizuje. S velkou slávou si to přisvojuje nové vedení. Podobně to vidím i u opatření v Janově, velmi často se současný starosta chlubí „cizím peřím“.

Ale pokud narážíte na vyjádření JUDr. Voláka ohledně kompenzací za prolomení limitů těžby hnědého uhlí směrem k Litvínovu, tak to mě opravdu hodně nadzvedlo. Jednak jsem přesvědčen, že svým oficiálním vyjádřením výrazně překročil své pravomoce. Vyslovil se bez projednání v ZM, ale i RM. Podle mého názoru na to neměl mandát. Co je však pro mě a řadu dalších občanů důležitější, připustil tím možnost prolomení limitů těžby. Z mého pohledu to není nic jiného než kupčení se zdravím nás a našich dětí. Moc dobře si pamatujeme dobu před rokem 1989, jak tady v zimě napadl sníh a jak za pár hodin vypadal. Víme, co jsme dýchali. Jsem rád, že došlo postupem času k výrazným změnám v kvalitě ovzduší. V případě, že dopustíme otevření dolu za humny města, musíme se také rozloučit v zimě s bílým sněhem a připravit se na zhoršení kvality ovzduší v Litvínově, ale i v Meziboří, které leží na inverzní čáře a v širším okolí. To vše se negativně odrazí na zdraví zdejších lidí. Proto říkám, za prachy si zdraví nekoupíme a další těžbu směrem k Litvínovu nedopustíme. To, že mám oproti JUDr. Volákovi naprosto jiný pohled na tuto zásadní věc, je evidentní. Nevidím perspektivu rozvoje našeho města a okolí v pokračování další těžby směrem k Litvínovu.

Protože s budoucností a zdravím zdejších lidí nejde kšeftovat. Lidé už prostě odmítají žít na okraji důlní jámy se všemi negativními důsledky a nehodlají se nechat uplácet jakýmkoliv „pohřebným“. A vyšmelit souhlas s další těžbou a bouráním svých měst za míň než deset piv je nehoráznost, kterou musí odsoudit a odmítnout každý soudný člověk.

Město samozřejmě spolupracuje s významnými firmami, které v jeho okolí působí a společně s nimi podporuje kulturu, vzdělávání, sport a společenský život. To platí také v případě Mostecké uhelné. Něco jiného je, když se někdo snaží neustále prolomit závazné limity těžby a tím radikálně a zásadně ohrozit další život obyvatel Litvínova. S tím jsem nikdy nesouhlasil a souhlasit nebudu.

Prolomení limitů není ani nevyhnutelné ani nutné. Ve skutečnosti je přece uhlí pod většinou obcí a měst v našem kraji. Znamená to snad, že je budeme všechny bourat kvůli těžbě?! Proto otázka nějakého vyrovnávání za souhlas s těžbou nepřichází v úvahu. V tomto směru si ani hypoteticky nechci nic představovat. Lidé zde žijící dávají vládě jasně najevo, co chtějí a co ne. Pokud je zde hnědé uhlí tak drahocennou a strategickou surovinou, pak ho nechme budoucím generacím, které ho jistě využijí efektivněji. Připadá mi to velmi nehospodárné nechat takovou surovinu proletět komínem a ještě si při tom nechat zlikvidovat města a obce a ovzduší v této oblasti zatížit škodlivinami.

Nechci se už vracet a ohlížet, navíc jsem to již řekl několikrát. Snažil jsem se spolu s dalšími z Litvínova už delší dobu o to, aby znovu převládly demokratické principy rozhodování uvnitř strany. Takto naši lidé vystupovali i na kongresu už v roce 2008. Ale ODS se podle mého názoru začala zpronevěřovat svým základním myšlenkám a idejím. Když jsem opakovaně žádal vedení ODS o vyjádření k celé záležitosti v Litvínově a nedostal žádnou odpověď, ztratil jsem důvěru. Zklamal mě způsob komunikace se členy a narůstání skandálů. K nápravě nesměřovaly žádné kroky. Jediným možným řešením pak bylo stranu opustit. Ale jak říkám, pro mě už to je minulost.

Nepodal. Podávání trestních oznámení není můj styl.

Ano, s tímto názorem se setkávám, a asi nejenom já, na každém kroku. Když se podíváte na mediální výstupy z posledních týdnů, tak se to tam těmito výrazy jen hemží (např. v Ekonomu – „Palermo na severu“). Myslím si, že je pro demokracii vždy nebezpečné, když byznys začne ovládat politiku. Přirozené je to opačně. To platí obecně v Litvínově, ČR ale i jinde na světě. To byl také důvod proč, když jsem přišel jako starosta na radnici, okamžitě jsme zavedli transparentní zadávání veřejných zakázek pomocí elektronického systému tak, aby měli všichni rovné šance.

To existuje a existovat bude vždycky, když se přerozdělují veřejné peníze. Minimalizujme přerozdělování a živná půda pro korupci a nekalé praktiky v politice zmizí. Nejsem naivní, vidím toto propojení u řady stran. To je také jeden z hlavních důvodů, proč naše tradiční politické strany ztrácejí důvěru voličů a lidé jim přestávají věřit. Osobně jsem se rozhodl kandidovat za VV právě proto, že tato strana má zakotveny vnitrostranické principy, které minimalizují možnosti propojení politiky s byznysem.

Ale to je především o tom, s jakou vizí se každý kandidát a každá politická strana uchází o hlasy voličů. Já stavím na slušnosti, pracovitosti a pevných postojí k problémům, kterými žijí lidé tady na severu. A v tomto směru se rád utkám s kýmkoliv. Mnohokrát jsem se během svého politického působení přesvědčil o tom, že lidé umějí velmi dobře rozlišovat mezi prázdnými sliby a skutečnými výsledky práce voleného zástupce.

V den mého odvolání zaznělo na ZM hodně lží na moji adresu. V dnešní době je časté, že si někteří lidé pletou slušnost se slabostí. Ze svých zásad a principů nehodlám ustoupit. Věřím, že právě to bude pro voliče zajímavé a získám jejich podporu.

Problematika Janova se nenarodila ze dne na den. Je to problém, který řešilo, řeší a bude muset řešit každé vedení Litvínova. Co však důrazně odmítám, je to, že bych se Janovu nevěnoval. Právě naopak, hledal jsem podporu u státních orgánů a snažil se sem dostat všechny důležité osoby, aby se s problémem seznámily na místě a pomohly s řešením a změnou legislativy. Z mé iniciativy vznikl osadní výbor pro Janov, za mého působení na radnici připravil příslušný odbor ve spolupráci s řadou osob a institucí Integrovaný plán pro Janov. Byl základem pro přijetí dotace 90 mil. Zavedli jsme vyplácení části sociálních dávek formou poukázek, abychom zamezili zneužívání sociálních dávek. To byl na tu dobu velmi odvážný krok, který jsme s panem místostarostou společně s krajem a úřadem práce realizovali. A v neposlední řadě vyhlášení tzv. „nulové tolerance“ těm, kteří narušují veřejný pořádek a soužití. To, ale i další kroky za mého působení byly součástí propracovaného systému opatření, směřujících ke zlepšení situace v Janově. A postupně přináší své ovoce. Kritizován jsem byl za to, že nepostupuji stejně jako v Chomutově s exekucemi. Osobně jsem tento způsob považoval za nevhodný a protiprávní. S odstupem času se ukázalo, že můj názor byl správný.

Pokud bych se stal poslancem parlamentu ČR, považuji za svou povinnost pomoct nejen Janovu, Litvínovu, ale především pracovat pro celý region Ústeckého kraje.