Poslední premiérou Divadla rozmanitostí je Já, racek

Letošní divadlní sezónu v Divadle rozmanitostí uzavře inscenace „Já, racek".

Premiéra: 22. listopadu v 19:00 v Divadle rozmanitostí.

Co mají Čechovovy postavy společného se současnými mladými? První lásky, touha po uznání a slávě, lásce rodičů, potřeba se definovat a překročit hranice, ale taky zdrcující zklamání, která mohou skončit katastrofou. Seznamte se s Ninou, Treplevem, Mášou a Medvědem. Adaptace režisérky Terezy Karpianus akcentuje především současná témata, která budou dospívající generaci blízká.

Racci se slétají k jezeru. A večer, ke kterému se upínají všechny moje naděje, se blíží. Hudba protne vzduch a na chvíli budu kompletní. Moje sny se vyplní a od této chvíle už to budu skutečně já. Já, úplný a šťastný. Já svobodný. Já, racek. (anotace z dramaturgického plánu DR 2025)

„Adaptace oprostila původní Čechovovu látku od historických a lokálních reálií. Náš Racek se odehrává v současném světě, od Čechova si bere především postavy.“ Říká dramaturgyně Hana Marvanová. „Adaptace citlivým způsobem analyzuje křehkost vztahů našich dospívajících postav, jejich myšlenky i vnitřní světy. Zároveň ovšem nabízí i humor, stejně tak jako naději. Výsledná „young adult“ inscenace je výpovědí o problémech dospívání s pochopením i nadhledem.“

Režisérka Tereza Karpianus se tvorbou pro mladé diváky zabývá dlouhodobě. Je autorkou oceňované inscenace „Babička: Není více dobré stařenky?“ v Divadle Polárka. Zabývá se také tvorbou pro dospělé, a proto má s Čechovem už své zkušenosti.

„Pikantní je, že Čechovův Racek byl moje absolventská inscenace na DAMU. Proto jsem si i teď troufla na adaptaci. Protože ten text mám hodně prožitý a zmapovaný. Baví mě ta kombinace grotesky a tragiky. Zajímavé postavy. A pravdivost. Nemyslím realističnost. Ale to, že atmosféra jeho děl mi opravdu připomíná povahu lidského údělu. Všednost v kombinaci s idealismem. Směšnost a obdivuhodnost. Jsme napnutí mezi protiklady. A Čechov to umí vystihnout. Hru Racek jsem vybrala, protože je nejvíc o takovém tom řetězci – miluju někoho, ale on mě ne a mě miluje někdo, koho já nemiluju. Řešením těchto rovnic člověk stráví během dospívání poměrně dost energie. V Rackovi je navíc téma periferie. Mostecko má aureolu nějakého okraje, ale zároveň i houževnatosti.
Tedy to, že ačkoli si někde nežiju jak ve vatě, najdu v sobě sílu žít a prosadit se. Kromě toho je tam ale ještě jedno velké téma, které řeším spíš já, potažmo naše bublina lidí pracujících v umění. A to je téma – proč to vlastně děláme a jestli to má smysl.“

Scénu a kostýmy pro inscenaci navrhla Michaela Semotánová a o hudbu se postaral Jan Vejražka, frontman kapely Mutanti hledají východisko.

Po delší pauze se na jeviště Divadla rozmanitostí vrátí i jeho umělecký šéf, Jiří Kraus, který v inscenaci ztvární postavu doktora Dorna. Protože se jedná o titul pro starší diváky, uskuteční se premiéra v Divadle rozmanitostí v neobvyklém čase, a to v sedm hodin. Inscenace je mířená především na mladší publikum, ale nemusí se bát na ni vyrazit ani dospělí, je vhodná pro znalce Čechova i úplné začátečníky.

JÁ, RACEK

Inscenační tým:

Autor původní hry: Anton Pavlovič Čechov

Autorka adaptace, režie: Tereza Karpianus

Scéna, kostýmy: Michaela Semotánová

Hudba: Jan Vejražka

Dramaturgie: Hana Marvanová

Hrají: Quido Kublák, Kateřina Kluchová, Andrea Tesařová, Martin Melicher, Július Kubaščík,
Tereza Alferi a Jiří Kraus.