Vyplývá to z analýzy vzorku téměř 4000 předškoláků. Škodlivé jsou přitom podle psychologů oba extrémy. Dítě s příliš slabou, nebo naopak příliš silnou potřebou sebeprosazení se bude odlišovat od projevů svých vrstevníků a narážet na nepochopení. Pokud dítě necítí potřebu být ve skupině s dalšími dětmi, bude působit divně a může to ohrozit celý proces jeho vzdělávání. Naopak dítě přímo závislé na ostatních nebude jednat samostatně a bez kolektivu se nic nenaučí. Roční odklad může tyto negativní projevy výrazně zmírnit. Podle odborníků úspěch u zápisu jen minimálně souvisí s inteligencí dítěte. Pro úspěšný nástup do školy je podle nich zásadní jeho sociální zralost. Jde o souhrn sociálních i intelektových dovedností, který si dítě vytváří v rodině prakticky už od narození. Inteligenční kvocient může být i neobyčejně vysoký, a přesto dítě nemusí být připravené, pětileté děti proto do školy patří jen výjimečně. Největším rizikem pro další vývoj dítěte jsou prý příliš ambiciózní rodiče, kteří chtějí sobě i světu dokázat, že mají nadprůměrně inteligentní dítě. Mimořádně nadaných dětí jsou v populaci přibližně čtyři procenta a jejich talent se zpravidla objevuje až v pozdějším věku a vždy musí být podtržen tvrdou prací.