Vladimír Bártl, vrchní ředitel dopravně silničního úseku Ministerstva dopravy ČR, zastupitel Mostu (ODS)

Můj osobní názor je ten, že měla. Domnívám se, že jako národ se neustále podceňujeme a výroky typu, když se povolí jedno pivo, povolí se pět, vcelku neuznávám. Já našim lidem věřím, pokud by se tedy minimální hranice uznala, tak je vcelku jasná. Na druhou stranu její překročení by v případě havárií mělo být trestáno ještě přísnějšími sankcemi, než je nyní. Co se týče stávajícího zavedení dechových zkoušek, je to přístup ke kontrolám, který je mi cizí a považovat každého řidiče za provinilce si nemyslím, že je vhodné. Mě tento způsob neoslovuje a kritizuji jej.

Podle mého názoru by se mělo tolerovat malé množství alkoholu, dnes se mluví o hranici 0,2 promile. Ve vyspělých státech je to i výše, 0,5 promile a i více. Jsem pro. Je fakt, že v současné době to tímto způsobem i probíhá a pokud takovou minimální hranici policisté řidičům naměří, předávají to obecním úřadům, které takovéto případy odkládají. Myslím si, že to zbytečně stojí dost peněz. Dechové zkoušky ale považuji za rozumné, protože nehod je pořád hodně a tento způsob může pomoci.

Neměla. Hranice dohadování by se jen posunula. Mnoho lidí nedokáže být ukázněných. Co se týče pravidelného „foukání do balónku“, osobně s tím nemám problém, je to krok správným směrem, protože alkoholu za volantem neubývá. Toto by mohl být impuls pro řidiče, kteří si neodepřou alkohol a poté řídí, aby si své hazardování se životy jiných rozmysleli.

Myslím si, že by se malá hranice tolerovat měla, protože nikoho neohrozí. Každý z nás máme jiné odbourávání alkoholu. Zbytkový alkohol může u někoho přetrvávat velmi dlouhou dobu, a přitom není vůbec ničím omámen, může pracovat a nic se neděje, z tohoto důvodu si myslím, že takto nízká hranice by se měla tolerovat. Vítám však dechové zkoušky, alespoň po nějakou dobu. Může to být memento pro řidiče, kteří jsou neukáznění a je jich velká řada, co usednou s alkoholem za volant a neohrožují tak jen sami sebe, ale hlavně ty druhé. Takže tyto dechové zkoušky nejsou na škodu. Možná po nějaké zkušební době a podle vývoje statistik by bylo možné zvolnit.

Alkohol za volantem by se neměl tolerovat žádný, a to proto, že pak snadno vytváří prostředí pro dokazování, jestli to bylo tak nebo nějak jinak. Každý alkohol vstřebává a vnímá jinak. U někoho způsobí jedno pivo nějakou hladinu a nějakou reakci, někdo jiný na to reaguje zase úplně jinak. Jsou to fyziologické schopnosti lidského organismu. Osobně si myslím, že jediné rozumné řešení je nula, a tím jsou vyloučeny jakékoliv další pochybnosti a nesrovnalosti a vše ostatní, co by s tím bylo spojené.

Myslím si, že když člověk řídí, neměl by pít alkohol, a to žádné množství. Jsem zastáncem nuly, protože pokud pak dojde k havárii či vážné dopravní nehodě, je to obrovská škoda. Alkohol za volant vůbec nepatří. Člověk by měl jezdit s čistou myslí.

Okolo hranice 0,20 promile existuje sice spousta rozdílných názorů, nicméně já bych nepovoloval ani takovou míru alkoholu. Je to číslo, které není konkrétní. I když je možné, že takovou hodnotu přístroj změří. Je ale otázkou, jak přesně definovat, zda jde lidově řečeno o líznutí si rumu, nebo jen technickou odchylku. Jednoznačně jsem pro to, aby se nepovolila žádná hranice alkoholu za volantem.

Myslím, že člověk, který požil alkohol, to o sobě ví a neměl by vůbec jet. Alkohol způsobuje největší dopravní nehody, nejvíce smrťáků. Já jsem to zažil a vyšetřoval smrt sedmi lidí, kteří se takto zabili, takže já alkohol neuznávám, toleranci už vůbec ne. Myslím si, že řidič, který požil alkohol a sedne za volant, je největší sobec a „dobytek“, protože může zabít nejen sebe, ale i ostatní lidi a v mnoha případech nevinné. Co se týče dechových zkoušek, není to povinnost každého policisty, v rámci prevence je to dobře, že se provádějí, protože ti, co si dali jedno dvě piva, tak je to odradí.

Pokud současná právní úprava nepřipouští jakoukoliv toleranci, tak při silniční kontrole by tam nula měla být. V případě diskuse okolo hranice 0,1 nebo 0,2 promile, je několik možností, jak prokázat, že se nejedná o alkohol a to je krevní zkouška, nebo řidič může dýchat několikrát po sobě s jistým časovým odstupem. Jde ale o to, aby když policisté provádějí takovéto zkoušky, byli na tom tak profesionálně, že to dokážou řidiči vysvětlit, aby jejich časová újma byla co nejmenší a aby v ten moment dokázali například zajistit vozidlo, postarat se o děti v autě a pod. Je to otázka profesionálního a také citlivého přístupu. Nemělo by se stát, že pokud řidiče kontroluje jedna hlídka, vzápětí jej kus dál zastaví hlídek ještě několik, je to tedy o systému. Řidiči by neměli být tímto obtěžováni. Navíc zákon neříká, že musí každý policista dechovou zkoušku u řidiče provádět. Je to organizační opatření PČR z hlediska prevence na alkohol, což je podle mého názoru špatně, protože se tak snáší vina na všechny řidiče plošně.

Jsem zastáncem stávající legislativy. Prolomení nulové tolerance by mělo negativní dopad na nehodovost a její následky. Přineslo by nárůst nehod a také snížení obav řidičů z požití alkoholu před jízdou.

Já osobně bych nepovolil požívání alkoholu řidičem před jízdou a během jízdy. Myslím, že naši řidiči ZATÍM nejsou tak odpovědní, aby byla nějaká hranice povolena. V některých zemích je povolen limit 0,8 promile, ale i ty se snaží jít postupně na 0,5 promile a výhledově na nulu, jako je u nás. Povolí se jedno pivo, dáme si tři… je to stejné jako s povolenými rychlostmi: je tu „padesátka“, jezdí se sedmdesát, na „130“ jezdíme „150“ a víc, zatímco v zahraničí jsou rychlostní limity tvrdě dodržovány. Rádi slyšíme a čteme, že v zahraničí je nějaký limit alkoholu povolen. Ovšem už asi nevíme, že při dopravní nehodě je to silně přitěžující okolnost. Hranice 0,24 promile je tolerance měřicích přístrojů a biologická hladina alkoholu průměrného člověka, kterou máme téměř všichni. Takže to můžeme nadýchat, i když jsme si žádné pivo či panáka před jízdou nedali.