Smích, a nejenom ten aprílový, je podle lékařů a psychologů bezesporu také léčivým artiklem, a to navíc zcela přírodním. Důležité je jednak prožívat v životě radost a také se třeba umět zasmát vlastní chybě. A nebo třeba i vlastnímu tělu, zvlášť pokud tím má být ovlivněn sexuální život.

Že to málokdo zvládá, dokazují plné ordinace psychiatrů, kteří řeší deprese jedinců, pro které je mimický pohyb tváře „od ucha k uchu“ opravdu problémem. Smích, či naopak v tom záporném významu i posměch, může ovlivnit také „postelové scény“, tedy partnerský život. Jak potvrzují sexuologové, smích může být motorem dobrého sexu, ale naopak může v posteli způsobit i nějaký blok. Například především ženy by si ale neměly dělat příliš velkou hlavu ze svých „kil navíc“. Mnohem lepší je prý umět brát své tělesné nedokonalosti s humorem a třeba se jim s partnerem i zasmát. „Já své ´špeky´ nazývám ´madla lásky´. A jsem přesvědčena, že takové tvary mají muži rádi. Ale je to samozřejmě pouze otázka tělesná, důležité je samozřejmě i ten láskyplný vztah k partnerovi,“ říká Drahoslava Krhounková a dodává: „Pro mě osobně je například nesmírně sexy osobností Halina Pawlowská – to, jak je stále veselá, vtipná, umí si udělat legraci sama ze sebe a klidně o sobě řekne, že je jak tramvaj a podobně.“

Jogíni věří, že dvacet sekund dobrého smíchu má stejný účinek jako tři minuty na veslovacím stroji. A je v tom přitom jen biochemie. „Smích vyplavuje endorfiny (takzvané hormony štěstí) a způsobuje dobrou náladu. To je důvodem, proč pak člověka nic nebolí, všechno působí lehčeji…“ zjednodušeně vysvětluje lékařka Krhounková.

Jak je to s hraným smíchem a humorem na jevišti? To ví ředitel Městského divadla v Mostě a herec Jiří Rumpík, který na toto téma poskytl týdeníku Homér rozhovor, samozřejmě úsměvný.

„Na divadle se smích hraje především hercům daleko snadněji než pláč. Myslím si, že herečky jsou na tom líp, co se týče pláče. Především některé...“

„I přesto, že jsou studenti na uměleckých školách nuceni předvádět různé škály radosti, tedy i smíchu, a škály smutku, tedy i pláče, žádná ´divadelní typologie´ mi není známa. Druh smíchu souvisí s vybavením umělce a je především věcí dobře zvládnuté herecké a hlasové techniky.“

„Jak už jsem zmínil, je to věc precizně zvládnuté techniky, kterou herec musí disponovat. Pak už to jde samo. A nebo také ne…“

„Smích z hlediště, pakliže je na patřičném místě (prosím nezaměňovat s výsměchem!), je hnacím motorem pro každého herce. Když divák takzvaně ´jde s hercem a zabírá na špeky´, vždycky se hraje líp, než když v hledišti sedí ´holandský zájezd´ - Holanďané prominou, ale v divadelní terminologii jsme si jako nepříliš vnímavé publikum vybrali právě je. Z dramaturgického hlediska by pochopitelně komedie měly být nasazovány minimálně ve stejné míře jako tituly vážné.Ale jak už to v divadle i v životě bývá, někdy i dobře míněná komedie se stává tragedií a naopak!“

Apríl, který připadá každý rok na 1. dubna, byl obecně už v historii vnímán jako Den bláznů (nebo jak říkají Angličané - All Fool´s Day). Dnes je důvodem, proč si „ze sebe lidé dělají blázny“, snaží se druhého „chytit na špek“, „vyvést někoho z míry“, prostě si z něj udělat srandu nebo jej mystifikovat.

Jedna anglo-saská encyklopedie světových svátků o tomto dnu doslova píše, že to je den, kdy tradičně nic netušící lidé jsou vystavování žertům a rošťárnám a oběť takového žertu je pak vysmívána jako Aprílový blázen.

První duben je 91. den roku podle gregoriánského kalendáře (v přestupném roce pak dvaadevadesátý). Do konce roku vždy od prvního dubna zbývá 274 dní. Svátek má Hugo. S tímto dnem je také spojena pranostika: Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. Ve světě je dnes vnímán také jako Mezinárodní den ptactva – jde totiž o výroční den podepsání mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva v roce 1906.

K dubnu celému, jako čtvrtému měsíci v roce, se váže ještě řada dalších pranostik. Například „Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí“ nebo „Když duben laškuje, bývá mnoho sena a obilí“.

1) Jsem to, čemu se trochu nelichotivě říká „kafka“. Je možné mě nachytat kdykoliv na cokoliv, datum v kalendáři v tom nehraje žádnou roli. Obvykle si chvíli připadám jako pitomec, ale nemám potřebu nic vracet.

2) Myslím, že někdy po opuštění základní školy jsem přestala tento aprílový zvyk praktikovat. Dávám spíš přednost ironii než šprýmům.

3) Třeba když jsem se dočetla, že ČSSD navrhuje jako opatření proti hospodářské krizi výplatu mimořádných důchodů - to jsem se musela dvakrát podívat na datum. Bohužel podobných demagogií jsou plné noviny a obávám se, že autoři to nepovažují za žert, jakkoliv krutý. Z aprílového žertu naopak podezírám redaktora Práva, kde jsem se dočetla o matce šesti nezletilých dětí, která se na několik týdnů ztratila. Našli ji zcela v pořádku na druhém konci republiky, překvapenou celým tím humbukem. Autor ji popsal jako ženu „naivní, která nezná hodnotu peněz“. Od té doby si přeji být naivní šestinásobnou matkou bez orientace ve financích!

1) Ano, když se mé sestře 1. dubna narodil syn, nebyl to vtip, bylo to krásné dítě.

2) Ano, když se mně po několika letech 1. dubna rovněž narodil syn. Tento den přímo miluji, z obou hochů nám vyrostli vtipní hoši, kteří vytváří aprílové žerty po celý svůj život. Nikdy nevíme, co myslí vážně a co je vtip.

3) Takovou zprávu, že nám padla vláda.

1) Pokud se týká „apríla“, tak osobně ho moc rád nemám, protože jsem v životě zažil hodně věcí, které bych rád považoval za dobrý „aprílový“ vtip, ale bohužel to tak nebylo.

2) Legraci mám rád, jako kluk jsem tento den využíval, ale v současné uspěchané době to nedělám.

3) Za apríla bych rád považoval některé návrhy politiků, ale bohužel to tak není. Jedno z nich je třeba návrh jednoho z poslanců parlamentu k povinné výbavě vozidel a podobně. O dalších raději mluvit nebudu…

Aprílové datum nemusí vždy přinášet jen nadsázku a mystifikace. Žádným bludem totiž od 1. dubna letošního roku není zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví pro děti do 18 let. Sice to vedle řady jinak nesmyslných rozhodnutí námi volených politiků vypadá nevěrohodně, ale je to tak. Rozumnou novelu zákona, který vrací alespoň v případě nezletilých pacientů vše „do normálu“, naštěstí schvalovali poslanci už před prvním dubnem, takže se jeho umístění ve Sbírce zákonů dá skutečně věřit.