Záviděla všem mladým maminkám, které do ordinace přicházely zasněné a věčně usměvavé v očekávání nejkrásnější události života. Těšila se na den, který doktor vyhradil pro těhotenskou poradnu. Ráda se s těmi ženami setkávala a představovala si přitom, že patří mezi ně. Měřila a zapisovala, jak děti rostly ukryté v lůnu svých matek. Záviděla jim, ale byla přitom šťastná a spokojená. Alespoň do té míry, jak může být spokojená žena, které se nikdy nesplní největší přání. Ani všichni lékaři světa by jí nepomohli, aby sama odnosila a porodila vlastní dítě. Cítila se jako žena prázdná a nepotřebná. Postupně ale ve své práci našla naplnění. Pacientky ji měly rády a doktor, u kterého pracovala, si jí vážil. Říkával jí, že je jeho poklad. Ona pro práci v ordinaci žila. Znala všechny pacientky jménem a především o nastávajících maminkách věděla vše. Nikdy nebyla netrpělivá a pro každou měla vlídné slovo. Dojímalo ji a trápilo, když se dozvěděla, že se některé z jejích pacientek v životě nedaří. Když do poradny pro těhotné začala chodit Klára, přála jí to z celého srdce. Věděla, že tahle žena čekala na dítě dlouho. Osud si s ní nepěkně zahrál. Několikrát o dítě přišla hned v prvních týdnech těhotenství. Kvůli tomu se rozvedla s prvním manželem a byla dlouho sama. Konečně se ale na Kláru usmálo štěstí. Její nové manželství bylo šťastné a spokojené. Prvních několik týdnů těhotenství, které pro ni bylo kritických, přečkala Klára i její dítě bez úhony. Už nepřicházela do ordinace s úzkostlivým pohledem. Postupně se uvolňovala a na tváři se jí usadil blažený úsměv. Objednávala Kláru jako poslední pacientku, aby si spolu po vyšetření mohly ještě dlouho povídat. Našly si k sobě cestu a prožívaly štěstí nastávající maminky společně. Když Klára přišla do ordinace mimo objednaný termín, hned věděla, že je zle. Vybavila si, kolikrát Klára o své děťátko přišla. Klára se na ni ani neusmála. V očích měla slzy, když čekala v sesterně, až ji doktor pozve do ordinace. Snažila se Kláru utěšit a uklidnit. Doktor je odborník. Pečlivý. Pomůže jí. Nemusí se o své děťátko bát. Je už těhotná dostatečně dlouho, kritické období má za sebou. Dítě už by přežilo i mimo tělo matky. Sama chtěla věřit tomu, co říká, i když věděla, že to tak být nemusí. Klára odešla s radou lékaře, aby se šetřila, odpočívala a za pár dnů aby přišla na kontrolu. Zdálo se jí, že doktor Kláru trochu odbyl. Zašla za ním do ordinace, když odešla poslední pacientka. Chtěla o Kláře mluvit, doktor ale neměl náladu. Odbyl ji a chystal se domů. Řekl jí, že toho dnes měl opravdu hodně. Cítí se unavený. Nedala se a znovu o Kláře začala. Neměl by ji doktor poslat do nemocnice? Pro jistotu. Po tom všem, čím si Klára prošla. Doktor se na ni podíval zlým pohledem. Většinou mu šla z cesty, když měl tuhle svou náladu. Tentokrát ale byla neodbytná. Arogantně jí doporučil, aby si hleděla svého a šel domů. Pomalu balila své věci a myslela na Kláru. Měla špatný pocit. Jakoby se mělo něco strašného stát. V noci nespala. Ráno přišla do práce s temnými kruhy pod očima a hodně zlou náladou. V čekárně už seděla Klára. Uplakaná a stejně unavená jako ona sama. V noci jí bylo hodně zle. Krvácí a necítí pohyby děťátka. Tušila, že se stalo to nejhorší. Doktor Kláru prohlédl a poslal ji do nemocnice. Pro ni i pro dítě už příliš pozdě. Děťátko Kláře v noci zemřelo. Seděla u svého stolu a nemohla myslet na nic jiného. Stále měla před očima Kláry obličej stažený bolestí a smutkem. Najednou viděla místo Kláry sama sebe. To ona přišla o dítě. To ona se nestane nikdy matkou. Pro doktora jen pacientka, se kterou to tentokrát nevyšlo. Pro Kláru i pro ni životní tragédie. Přes zavřené dveře slyšela doktora, jak s někým telefonuje. Smál se bezstarostným smíchem. Pustil pacientku, které svým špatným rozhodnutím zničil život, z hlavy ve chvíli, kdy odešla z ordinace. Čekárna se pomalu plnila, ale ona nikoho nevolala dál. Pomalu se zvedla a tiše otevřela dveře ordinace. Doktor uprostřed hovoru zvedl oči a usmál se na ni. Pomalu došla až k němu. Položila před něj na stůl Klářinu kartu. Odsunul ji stranou a nevěnoval jí pozornost stejně jako den před tím Kláře. V ruce měla ostrý chirurgický nástroj, který měl doktor v ordinaci připravený pro všechny případy. Neviděl ho a odvrátil se od ní se sluchátkem u ucha. Bodla ho ze strany do krku a pak ještě jednou. Pustil telefon, chytil se za krk a začal chroptět. Další rány směřovala do hrudníku. To už se doktor sesunul z křesla na zem a po bílé podlaze se začala šířit kaluž krve. Nechala ho ležet tak, jak byl. Chvíli se dívala na muže, ze kterého pomalu unikal život. Do jejího vědomí teprve teď proniklo, co vlastně udělala. Nelitovala ale. Mohl to dítě zachránit. Mohl Kláře pomoci. Měl špatný den a zničil jedné ženě celý život. Všechny naděje. Nechala doktora ležet na zemi a pečlivě za sebou zavřela dveře. Přešla do čekárny a klidným hlasem oznámila pacientkám, že doktor už dnes ordinovat nebude. Vlastně už nikdy nebude ordinovat. Teprve pak vytočila číslo policie.