Celou noc nespal a přemýšlel. Jeho život se v posledních měsících změnil. Býval spokojený a šťastný. S přítelkyní Marikou žil v malém domě na kraji města. Každé ráno společně vstávali a odjížděli do firmy, kde oba pracovali. Jeho pozice nebyla sice nijak významná, ale svou práci měl rád. Věřil, že jednou by mohl na firemním žebříčku postoupit výš. Nevydělával sice nijak velké peníze, ale dost na to, aby mohli s Marikou začít plánovat založení rodiny. Zvažovali, že by se vzali začátkem příštího roku. Hned by se také pokusili počít dítě. Byl téměř přesvědčen, že by se jeho život měl ubírat tímto směrem. V hloubi duše mu ale seděla malá pochybnost. Dnes už věděl, že to byl jen strach ze zásadního rozhodnutí. Nejraději by vše vrátil do chvíle, kdy uviděl reklamu věštkyně, kartářky a astroložky. Tenkrát věřil, že mu pomůže překonat pochybnosti a ukáže mu správný směr. Objednal se u té ženy, i když cítil tak trochu nedůvěru. Viděl ji stále před sebou. Jak seděla u malého stolku, před sebou počítač. Usadil se k ní na nepohodlnou nestabilní židli. Usmívala se, když zahájila rozhovor. Počáteční nedůvěru postupně překonal. Ta žena o něm věděla všechno. Chvíli se dívala na znět podivných čar na monitoru. Pak začala mluvit o jeho obavách z budoucnosti, pochybnostech o vážnosti vztahu a nespokojenosti s pracovním postavením. Seděl u ní téměř hodinu. Rozprostírala před ním řádku zvláštních karet. Studovala obrázky a zamyšleně přitom kroutila hlavou. Cítil, jak jeho důvěra ve schopnosti té ženy stále roste. Už jí věřil každé slovo. Když mu řekla, že jeho přítelkyně není pro něj ta pravá, věděl, že má pravdu. Marika nikdy nemohla být ženou jeho života. Měl pocit, že na ni vlastně nikdy nemyslel jako na matku svého dítě. Jakoby ze sebe setřásl pokrývku, která mu do té doby zkreslovala vidění skutečnosti. Vědma mu otevřela oči. V té chvíli jí byl vděčný. Jen malý kousek stál od toho, aby učinil závažné rozhodnutí a Mariku si vzal za ženu. Pak věštkyně znovu rozložila karty a hledala odpovědi na jeho otázky. Chtěl vědět, zda má šanci na povýšení. Ani tentokrát ale nebyla žena spokojená s tím, co vidí. Ve firmě si ho neváží. Jeho schopnosti daleko přesahují to, co má pro firmu dělat. Už dávno měl zastávat mnohem vyšší pozici, ale té se v současné firmě nedočká. Měl by se přestat vázat a rozletět se. Popustit uzdu svému osudu. Nemusel by své schopnosti dávat jen do služeb jiných. Mohl by založit vlastní firmu. Potenciál na to má. Odcházel od ní s hlavou v oblacích. Ta žena mu řekla přesně to, co chtěl slyšet. Na co se neodvažoval myslet, ale v hloubi duše si to přál. Doma si otevřel lahev vína a začal přemýšlet o své budoucnosti. S Marikou se rozloučil ještě ten večer. Řekl jí, že zatím nechce žádné dítě ani pevný vztah. Chápe, že ona to cítí jinak a on jí nebude stát ve štěstí. Odešla jen s jednou taškou. Pro zbytek věcí přijela druhý den, když nebyl doma. Ve firmě dal okamžitou výpověď. Se svým nadřízeným se odmítl o čemkoliv bavit. Jen tam roky mrhal svými schopnostmi a časem. Zavřel za sebou dveře jednou provždy. Vlastně ho ani nikdo nezdržoval. Vyřídit si úvěr na rozjezd podnikání bylo složité. Zastavil tedy svůj dům a vzal si půjčku na lichvářský úvěr. Věřil si. Musí se to podařit. Doufal, že se mu firma brzy rozjede a dluhy splatí. Svou budoucnost viděl jen růžově. Po několika měsících byl ale na dně. Podnikání mu nešlo. Firmu se mu ani nepodařilo rozjet. Všechny půjčené peníze utratil a příjem neměl žádný. Z domu po rodičích se musel vystěhovat. Neměl práci. Žil sám v pronajatém bytě. Každý večer vzpomínal na Mariku. Už mu bylo jasné, že udělal několik zásadních chyb. Nejhorší ale bylo, že opustil svou lásku. Teprve, když o ni přišel, uvědomil si, jak moc ji miloval. Pokusil se vztah slepit, Marika už ale měla jiný vztah a o něj nestála. Byl sám a před sebou nic povzbudivého. Všechno si zkazil sám. Myslel si, že je chytrý, ale bez zaváhání zahodil svůj příjemný a pohodlný život. Vlastně za to on ani nemůže. To ta ženská. Vědma, která mu namluvila, že by měl vše ve svém životě změnit. To ona za to může. Sebral pistoli, se kterou si každý večer pohrával s myšlenkami na sebevraždu, a vydal se do toho domu. Když mu otevřela dveře, vypadala jako kterákoliv žena v domácnosti. Nebylo na ní nic tajemného ani mystického. Nepoznala ho. Usmála se na něj, jakoby nevěděla, že to ona mu zničila život. Když vytáhl zbraň, blesklo jí v očích jen na malou chvíli zděšení a úlek. Vystřelil z blízkosti a její oči pohasly. Zasloužila si smrt. Proti sobě ale zbraň otočit nedokázal. Sedl si na schod vedle mrtvého těla a čekal, až se přiblíží sirény policejních aut.