Počet návštěv: 3927625
Kostel transylvánského stylu vznikl díky tajemství. Čekalo se mystických sedm let
Mostečtí si mohou do kroniky města zapsat další unikát. Poblíž někdejšího starého Mostu vznikla ojedinělá kultovní církevní stavba ve stylu rumunské lidové architektury. K roubenému kostelu přibude ještě letní modlitebna a monastýr, o který se budou starat pravoslavné monašky. Bohoslužby bude sloužit mediáně známý kněz a už letos se věřící i ostatní veřejnost dočkají půlnoční mše.
Pravoslavný kostelík ve stylu transylvánské gotiky vznikal pod rukama rumunských tesařů bez hřebíků a čepů. Šest řezbářů z města Brsana z maramurešské župy použilo výrobní proces, který v sobě skrývá tajemství. Využívá se při něm prokládání suchého a mokrého dřeva, které do sebe při sesychání zapadá. Asi tak do jednoho roka by si prý stavba měla trvale „sednout“, zacelit se a celkově zpevnit. Na první pohled viditelné skuliny mezi trámy tak nejsou dílem nepovedeným, ale promyšleným záměrem, za kterým stojí umění děděné v Rumunsku z pokolení na pokolení. Víc k němu ale Rumuni, kteří do Mostu doslova přesunuli svou manufakturu, neprozradí.
Částečné přípravy s jejich opracováním začali už v Rumunsku. Ale tak snadné, jak se v Čechách povídalo o stavebnicové skládance, která se tu jen smontuje dohromady, to rozhodně po transportu nebylo. Hlavní práce včetně detailů vyřezávání dokončovali dělníci opravdu až na zelené louce u jezírka pod Hněvínem. Ve své dílně pod širým nebem v Mostě pracovali od 7. října do uplynulé soboty 20. listopadu. Každý den až do tmy. Bez ohledu na počasí. A to i když se mračna zbláznila a spustil velký liják. „Jen v neděli mají volno. V Rumunsku se sedmý den nepracuje,“ podotýká kněz Otec Ivan z mosteckého Monastýru Prokopa Sázavského, který řemeslníkům poskytl zázemí. Jednu neděli měli pracanti mimo jiné zpříjemněnou tím, že je mostečtí zástupci církve vzali na oběd do nově otevřené indické restaurace Taj Mahal. „To byl pro ně opravdu zážitek,“ řekl Mikuláš Richard Zdzieblo, tajemník pravoslavného metropolity Čech a Slovenska, vladyky Kryštofa. Celkově v Mostě strávili tesaři šest týdnů, kdy pracovali 38 dní, sedmou neděli své nástroje už měli sbalené a na začátku týdne jen pomáhali s plotem a pod.
Mystika dřeva v průmyslovém městě
Podobných kostelů, který jako unikát postavili nyní v Mostě, je v župě Maramureš několik desítek. „Tam postavili i kostel dvaapůlkrát větší, který měl 76 metrů. Kříž umisťovala helikoptéra, ale nedokázala to. Nakonec se toho zhostil jeden mladý odvážlivec, který se jal na věž vyšplhat a kříž tam připevnil,“ vypráví příhodu Mikuláš Richard Zdzieblo. Tajemné umění mistrů tesařů uchvátilo i Mostečany, kteří touží po dřevěném domově. „Vím, že dělníci už mají dvě závazné objednávky od zdejších lidí, kteří by chtěli mít svůj vlastní vyřezávaný dům,“ prozradil Mikuláš Zdzieblo, podle kterého je určitě dřevěné obydlí ideálním útočištěm pro všechny, kdo se chtějí odlišit. Navíc jde o krásné a zdravé bydlení.
Rumunští dělníci se ještě kvůli pravoslavnému areálu do Mostu vrátí. Příští rok, s lepším počasím, přibude totiž také dřevěný klášter – monastýr - a letní modlitebna. „Aby se mohly bohoslužby konat i venku, když bude dobré počasí nebo bude tolik lidí, že se nevejdou dovnitř kostela,“ doplňuje Vasilica Gramada, která se o rumunské stavitele mistrovského díla v mosteckém monastýru i v terénu obětavě starala.
Sedm let nejistoty a čekání nese ovoce
Kostel z dřevin Drákulovy mysteriózní země ale není nezapomenutelný a unikátní jen samotnou architekturou. Ojedinělý bude i jeho provoz, o který se postarají jeptišky a sloužit mše se budou v češtině i rumunštině. V paměti všech, kteří se kolem myšlenky a vzniku pravoslavného areálu pohybovali, zůstane i pro řadu zázraků a tajuplných komplikací, které s ním souvisejí. Dá se obrazně říci, že si jej Most tvrdě vysloužil a dělníci pro úspěšně dokončenou misi obětovali spoustu sil a dřiny. Jeden z nich dokonce prst – mostečtí lékaři se prý o něj ovšem velmi dobře postarali. Kritickým okamžikem se stalo především nasazování věže, která se při přenosu ve větru prolomila. „Měl jsem z toho dne nepříjemný pocit. Měl jsem sny. Modlil jsem se tam. Tušil jsem, že bude problém,“ svěřil se Otec Ivan. Podobné úskalí s prolomením věže se zatím nikdy nestalo. Ale nakonec jako by si počasí dalo říct a nastalo bezvětří, což podle mistra Ioana Benta bylo určitě znamením. „Je to mystické místo. Máme za sebou sedm let života, zázraků a těžké práce,“ oddechl si koncem uplynulého týdne Mikuláš Zdzieblo. Všichni mají za sebou období zádrhelů, hledání správného materiálu, přípravy projektu, administrativních koleček, nespočtu razítek a nutných změn, například i změnu původního zákresu kvůli dodržení hrany pozemku minimálně 6 metrů od budoucích komunikací Most – Mariánské Radčice a Most – Braňany. Nyní si konečně nejen pravoslavní věřící mohou „sáhnout“ na kostel, jehož nákres mohli s velkým očekáváním řadu let jen opěvovat na papíře.
Mistr Benta: Máte kostel jako v Paříži či Chicagu
Koukat na to, jak lze postavit dům bez použití jakýchkoliv hřebíků a kovových spojů, je tak trochu zázrak. Ale nový kostel, který vznikal pod rukama rumunských dělníků, je toho důkazem. V následujícím rozhovoru mohou čtenáři alespoň letmo nahlédnout do myšlenek a zkušeností šéfa maramurešských řezbářů, který stavbu v Mostě vedl. Jmenuje se Ilie Ioan Benta.
Na dřevařské umění se u vás dá přímo studovat nějaká škola?
„Ano, studoval jsem školu na dřevo. Umím z něj vyrobit vše, co se dá. Nábytek, domy, penziony. V Rumunsku už je nás málo takových lidí. Někteří s tím začnou, to ano, ale nedokončí. Každý to dobře neumí. Nejvíce člověk zdědí po otci, to je u nás tradice.“
Kolik takových kostelů, jaký teď budeme mít v Mostě, se nachází ve vašem kraji Maramureš?
„Podle mne tak 35 až 40, odhaduji.“
Vy sám jste jich postavil kolik?
„S touto partou jsem jich už postavil sedmadvacet.“
A všechny ostatní jsou v Rumunsku?
„Ne, ne, stavěli jsme i v Americe. Teď máme nějaké objednávky i v Evropě. Ale tento mostecký je ve vaší zemi jediný. Některé další stojí i v Paříži, Chicagu, Caracasu.“
Co říkáte na prostředí, které se pro vaše architektonické dílo vybralo?
„Je to moc dobré místo. Je odsud vidět na celé město.“
Určitě jste si všimli, že nedaleko je další kostel…
„Nevadí nám, že je poblíž děkanský kostel. My respektujeme každý, ať katolický nebo pravoslavný.“
Jak dlouho trvala celá stavba?
„V Rumunsku jsme pracovali asi tři měsíce, ale to může být různé podle toho, jak velký kostel se dělá, jaký je projekt. Také závisí na počasí a na tom, kdy se během dne stmívá. Tady jsme byli od 7. října. Pracujeme každý den, od rána do večera, dokud není tma. Jen v neděli se nepracuje. To jsme se i na chvíli dostali do města.“
Co se vám v Mostě líbilo?
„Líbí se nám české holky (smích). Jsou hezké.“
A co české jídlo, to jste také okusili? A pivo?
„Pivo nám chutnalo opravdu hodně, i když ho jinak moc nepijeme. Jezdili jsme i v Evropě, v Londýně a Americe, ale tak dobré jako tady jsme ještě nikde neměli.“
Ještě by mě zajímalo, co na mosteckém pravoslavném kostelíku bylo při jeho stavbě nejtěžším okamžikem?
„Určitě dostat věž na kostel. Ta se při transportu s dvěma jeřáby mírně prolomila, protože foukal hodně velký vítr a sama o sobě byla dosti těžká a hodně vysoká - ale vše se upravilo a nakonec je věž zcela v pořádku. A pak byla docela fuška s těmi asi padesáti tisíci šindely na střeše.“
Je pravda, že takový úchvatný objekt se dá postavit bez hřebíků?
„Ano, hřebíky nepoužíváme. Jen na střeše pro upevnění šindelů – to by pochopitelně jinak nešlo.“
Když před kostelem stojím a vidím, že to není žádná chatička, musím říci, že je to pro mě tak trochu záhada… Prozradíte, jak to provádíte?
„Náš způsob tesařské práce je založen na tajemství. Umíme zakládat dřevěné části bez hřebíků a skob, to ano. Používáme pro zaklínění kombinaci suchého a mokrého dřeva. Trámy jsou do sebe dostatečně zaklíněny, že se prostě nehnou, čemuž napomáhá i samotná jejich váha.“
Tajuplné tesařské umění se podle mistra Ioana Benta pouze dědí. Aby se jej tedy naučil nějaký český synek, je malá šance. To by se rumunští dělníci při opětovných návštěvách Mostu museli do českých holek (které, jak zmínil Benta, se jim rozhodně líbí) opravdu hodně zakoukat a zapustit zde rodinné kořeny. Ale to je asi jen pohádka – koneckonců je to ale s celým kostelem tak trochu mystická pohádka, ne?
MÝTY A NEPRAVDY
Stavbu pravoslavného kostela provázela kromě seriózních informací i řada polopravd a mýtů. Na následujících řádcích přinášíme vysvětlení některých z nich. Říkalo se například…
… že se v Mostě kostel složí jako stavebnice z již hotových dílů
Říkalo se, že dřevěný kostel s monastýrem a modlitebnou už mají rumunští tesaři z půlky postavený. Že po dokončení chrám rozeberou a přemístí do Mostu, kde jej na připravených základech znovu smontují. Ve skutečnosti například šindelová střecha se zcela vytvářela až v Mostě na místě. (Šindele byly jediným kusem stavby, do kterých se dostal hřebík. Dělníci museli na celou střechu klepnout přibližně do 50 tisíc šindelů.) Stejně tak detaily výzdoby sloupů. Na vyřezání jednoho asi dvoumetrového čelního sloupu pracoval jeden řezbář v Mostě čtyři dny.
… že stavba bude z jednoho dřeva
Na stavbu se použil především dub a pak také smrk a jedle. Podle Ioana Benta se začalo dubem, ten je i na sloupech. Smrk se objevil na střeše. Je prý kvalitní a hodně vydrží. Dub je moc drahý a nevyplatí se, aby byl použit na celý „domek“.
…že se staví monastýr
Od počátku se o rumunském kostele hovořilo jako o monastýru. Monastýr je přitom termín označující pravoslavný klášter, tedy společný příbytek mnichů nebo mnišek. V jeho čele stojí igumen. Monastýr je jen jedna ze tří částí pravoslavného areálu, vedle samotného kostela a budoucí modlitebny.
…že v areálu kostela bude i samostatná zvonice
Samostatná zvonice v plánu není, ale zvon bude. Podle Mikuláše Zdziebla někteří mylně považovali základy modlitebny právě za základy zvonice. „Zvon bude součástí kostela,“ upřesnil mýlku Mikuláš Zdzieblo.
… že vejce předaná před časem primátorovi Mostu vladykou Kryštofem nějak souvisí s rumunským kostelem
Dvě dřevěná malovaná vejce předal primátorovi Vlastimilu Vozkovi vladyka Kryštof při jedné ze svých četných návštěvy tohoto regionu. Jde o vyřezávané upomínkové předměty, které předal pouze jako dar ze svých ruských cest. Nijak tedy nesouvisí se samotným kostelem. (Vladyka je přivezl z Moskvy na konci dubna 2007, tedy v období Velikonoc. Doprovázeli jej i rumunský velvyslanec Dan Balanescu v doprovodu rady Gabriel Marese.)
… že nový kostel je náhradou za zbouraný pravoslavný kostel ve starém Mostě
Za zbořený kostel ale věřící dostali vilu na Zahražanech, v ulici Jana Žižky, která dnes slouží jako monastýr svatého Prokopa Sázavského a to bude nadále zachováno.
Maxa zazpívá prezidentům a věřícím
O monastýr, který v areálu pravoslavného kostela vznikne, se budou starat rumunské monašky. Duchovní centrum by mělo mít také svého správce. I ateistická veřejnost si na odpočinkovém místě přijde na své. Chystají se bohoslužby venku, ve večerních hodinách, na Štědrý den. Významnou mezinárodní akcí bude květnové vysvěcení za účasti zahraničních prezidentů i českých populárních umělců.
Letos v prosinci se uvnitř vyřezávaného svatostánku uskuteční půlnoční mše. Dále se plánuje, že jeden den v týdnu by sloužil rumunský kněz, v neděli by se konaly české bohoslužby. Otec Ivan, kněz z mosteckého monastýru Prokopa Sázavského, se těší na zavedení tradice večerních bohoslužeb. „Večer se lidé loučí s uplynulým dnem. Rád bych zavedl tradici sobotních večerních bohoslužeb. Budou vedeny česky, takže každý Mostečan bude rozumět,“ bájí už Otec Ivan.
Ještě předtím ale musí, po umístění potřebného církevního inventáře, projít kostel takzvaným malým svěcením neboli obřadem otevření chrámových dveří. „Vzhledem k ročnímu období bude intimnější,“ podotkl Otec Ivan. Teprve poté mohou začít pravidelné pravoslavné bohoslužby. „Není to samotné svěcení, ale typ požehnání, díky kterému bude umožněno sloužit bohoslužby,“ vysvětlil. Velké svěcení, které je rozsáhlou ceremonií, se vzhledem k přicházejícímu zimnímu období bude konat až na jaře příštího roku, s největší pravděpodobností v květnu, při svátku. Účast na něj přislíbili vysoce postavení státníci a také nejpopulárnější hvězdy showbyznysu. „Do Mostu se chystají rumunský patriarcha i prezident a zřejmě i další zahraniční hlavy států, velvyslanci,“ prozradil Otec Ivan. Kromě nich se objeví i významní umělci, ať již herci nebo zpěváci. Zazpívá zřejmě i Martin Maxa. „Účast přislíbil i režisér Adamec a někteří další,“ dodal Mikuláš Zdzieblo. Půjde o celostátně výjimečnou akci, kdy se objeví tak velká koncentrace politiků a umělců, i zahraničních, která nemá na zcela nepolitické akci kulturního rázu obdoby.
O pravoslavný areál, respektive o ženský monastýr, by se nakonec měly trvale starat dvě až tři rumunské mnišky či chcete-li monašky, které podobně jako mniši zasvětily svůj život Bohu. (Monaškou se může stát pouze mladá dívka do 25 let s dobrou pověstí, která je prokazatelně pannou.) Kdy to bude, záleží na zkompletování monastýru. „Duchovní centrum bude žít kompletním klášterním životem. Když sem lidé přijdou na jaře, určitě uvidí jeptišky, jak sázejí květiny,“ vybarvuje atmosféru Otec Ivan.
Bohoslužby se budou konat každý pravoslavný svátek, podle církevního kalendáře. Jedna výjimka však bude. „Vánoce budeme sloužit dvakrát, tedy i podle občanského kalendáře 24. prosince. To bude spíše pro veřejnost,“ uvedl otec Ivan. Chybět by neměl sbor. Možná přijedou i Rumunky z Vilémova.
Bohoslužby v režii někdejšího demonstranta a herce
Bohoslužby bude v novém církevním svatostánku sloužit mediálně známý kněz, otec Ivan, celým jménem Ivan Hadrava.
Církevního představitele, který byl po nedávném úmrtí duchovního otce Vladimíra Kulakova pověřen vladykou převzít jeho úlohu v mosteckém Monastýru svatého Prokopa Sázavského, si vybaví například ti, co sledují zahraniční politiku nebo filmy s historickou tématikou. Ivan Hadrava je známý mimo jiné organizováním poklidné demonstrace a výzev české vládě proti uznání samostatnosti Kosova, kterou podpořila srbská komunita žijící v Česku. Působil tehdy jako mluvčí petičního výboru. Po boku se mu postavil i krajský zastupitel Jaroslav Foldyna.
Úžasný hlavní herecký výkon odvedl v amatérsky natáčeném filmu o legendě Jizerských hor -o zázračném lékaři Kittelovi, na kterém se podíleli duchovní různých církví. Šlo o celovečerní film, který zmapoval 50 let života lékaře, jehož život je opředen legendami. Realisticky také filmaři přiblížili život před 250 lety a přitom zároveň nadčasově zdůraznili poselství témat, jako je pokušení, peníze a moc.
Podle Otce Ivana chodí pravidelně dnes v Mostě na bohoslužby kolem padesáti a více lidí, což je víc než na některé výstavy nebo komorní koncerty. „Ale ne každý věřící v neděli do kostela chodí. Věřících jsou tisíce. Vím například o několika srbských rodinách, z nichž chodí jen dva či tři lidé. Rumunů je zde také dost, ale svou roli hraje i jazyková bariéra,“ uvedl Otec Ivan, který podle svých slov rumunštinu ještě zcela nezvládl, ale bude se bezesporu určité pasáže učit.
Neznámý není ani bratr Otce Ivana. Je jím astronom Petr Hadrava.
CO VEŘEJNOST ZAJÍMÁ
Kde skončil základní kámen kostela?
Základní kámen chrámu svatého mučedníka Valentina, který byl po svěcení v červenci roku 2007 z místa odvezen, je dnes již umístěn v kostele, ovšem na provizorním místě po pravé straně po vstupu do vnitřku. Zvažuje se, kde by měl být umístěn natrvalo. Rozhodně bude na viditelném místě. Z tohoto důvodu nejspíše padá jeden z návrhů umístit jej pod presbyteriem neboli oltářním stolem (ten je totiž pokryt ubrusem, jenž by kámen skryl). Kámen samotný se běžně zazdívá, a to i mimo stavbu. Uvnitř mosteckého kostela se uvažuje například o umístění u ikony svatého Valentina. Otec Ivan upřednostňuje umístění, kde by kámen byl přístupný poutníkům právě proto, že obsahuje ostatky. Základní kámen byl vysvěcen Jeho Blažeností Teoctistem Patriarchou Rumunským, arcibiskupem bukurešťským, metropolitou Muntenie a Dobrogie a místodržícím trůnu Cézarie Kapadocké. Součástí základního kamene jsou ostatky, prsť zeminy z bojišť, kde padli ve druhé světové válce rumunští vojáci při osvobozování Československa. Uvnitř jsou rovněž zataveny zakládací listiny.
Objeví se symbolická jedlová šindel v prostorách kostela?
Jedlová šindel, kterou dovezl Mikuláš Zdzieblo podepsanou od biskupa a předal náměstkyni primátora, u náměstkyně Hany Jeníčkové zůstane. Neměl totiž tuto šindel pouze jedinou, takže druhá se v kostele objeví. Nikoli na střeše, kam by z užitkového hlediska patřila, ale zasadí se na viditelné místo do kostela, nejlépe někam poblíž základního kamene.
INSIGNIE K ZAMYŠLENÍ
Existují nečekané, možná tajuplné souvislosti. Některé v sobě skrývají mimo jiné numerickou symboliku čísla sedm.
Šestnáct dní poté, co před třemi lety patriarcha Teoctist posvětil základní kámen stavby, sám zemřel.
Sedmnáct dní poté, co kamion složil v Mostě dřevo pro kostel, zemřel pro změnu duchovní správce mosteckého monastýru Prokopa Sázavského, Vladimír Kulakov. Bylo to přesně 24. října 2010, tedy jeden den před Dnem Armády Rumunska.
Kněžský pohřeb otce Vladimíra se konal ve středu 27. října, tedy ve stejný den jako se před 35 lety zastavily koleje stěhující děkanský kostel (přesun byl dokončen 27. října 1975, po necelých 27 dnech). O 7 dní později se v jeho rodných Košicích uskutečnil obřad uložení zesnulého do hrobu za účasti jeho blízkých příbuzných.
Není bez zajímavosti, že i v milnících geneze rumunsko-mosteckého kostelíka mají sedmičky své opakující se místo. Sledujte:
Základní kámen byl položen 14. 7. 2007.
Patriarcha Teoctist zemřel 31. 7. 2007 v 93 letech (po 16 dnech od návštěvy Mostu)
Kusy kostela se v Mostě objevily 7. října 2010.
Rumunští řemeslníci za sebou měli stavbu 27 kostelů.
Stavebníci skončili stavbu 7. týden od příjezdu, 7. sobotu od svého příjezdu.
Letos v neděli 17. října se na stavbu přijel podívat vladyka Kryštof, aby rumunské dělníky pozdravil a seznámil se s postupem prací.
První jedlová střešní šindel čekala v Mostě na ostatní šindele 17 měsíců (od dubna 2008).
Sedmičky se objevují i v půdorysu kostela (šířka 27 m, věž 27 m).
Nejstaršímu tesaři na stavbě bylo 70 let.
27. října 2010 se konal pohřeb mosteckého duchovního správce zdejšího monastýru (ve stejné datum před 35 lety se zastavil také přesouvaný děkanský kostel na svém dnešním místě). 17 dní nato, co kamion složil v Mostě dřevo pro kostel.
Dělníci se ještě budou vracet
Co se dokončí v nejbližší době
Vnější nátěr kostela. Měl by se zřejmě použít speciální lak na dřevo, který se používá při výrobě lodí. Speciální ekologický olej vnějšek zakonzervuje. Kostelík by měl mít nádech dozlatova.
Na věž se umístí ještě dva kovové kříže, které se přivezou z Rumunska. Zatím tam jsou čtyři a chybějící se nejspíše objeví po bocích apsidy.
Z Rumunska se ještě přivezou okenice a dveře, které se tam dodělávají. (V den vydání tohoto Homéru už zde možná jsou… Pozn. red.)
Dokončí se vybavení vnitřku. Také se rozhoduje, zda se vnitřní stěny namalují (omítka) nebo budou ze speciálního dřeva, do kterého se zasazují obrázky. Na dotaz, kdo o tom rozhodne, by to prý měl být rumunský patriarcha a lidé. Z Rumunska se dopraví ještě ikonostas, což je stěna s průchody, která v pravoslavných chrámech odděluje apsidu od lodi a na níž jsou podle závazného systému v několika řadách upevňovány ikony. Ikonostas symbolizuje místo přebývání Boha a mívá troje dveře.
Dořeší se přesné a trvalé umístění základního kamene uvnitř chrámu.
Otazník visí nad příjezdovou cestou. Ta každopádně chybí. „Byli bychom opravdu velmi vděčni, pokud by nám v tomto vyšlo město vstříc nebo nějací sponzoři. Určitě bychom alespoň dočasně uvítali vysypání cesty štěrkem nebo recyklátem,“ zmínil s prosbou Mikuláš Zdzie blo. Podle náměstkyně primátora Mostu Hany Jeníčkové se přístupová cesta bude řešit v příštím roce.
Co se ještě dokončí v příštím a přespříštím roce
Letní modlitebna (altán) a Monastýr svatého mučedníka Valentina (klášter) se zázemím pro poutníky. Areál projektovala architektka Taťána Tzoumasová z Olomouce. „Jako společenské a kulturní zázemí kostela bude sloužit monastýr, kde budou kromě společenské místnosti s malým bufetem též sociální zařízení pro návštěvníky a personál, kancelář vedení areálu, denní místnost a inspekční pokoj. Areál bude oplocen dřevěným plotem s tesařsky zdobenou bránou a bude v něm dále i venkovní modlitební altán,“ upřesnila detaily architektka, která se specializuje na rekonstrukce památkových objektů.
Přibude památník jako vzpomínka padlých rumunských vojáků. Podle Mikuláše Zdziebla jej navrhne rumunská strana a vyrobit by jej mohl český sochař.
Inženýrské sítě, o které se stará město Most, budou do celého areálu zavedeny příští rok.
Plánuje se příprava výstavky fotografií a dalších materiálů, která bude dokladovat celý vývoj dnes již stojící stavby a stavbu samotnou.
Co bude potřeba za šedesát let
Správně vysušené, opracované a namořené dřevo vydrží i několik set let. Přibližně po 60 letech ale bude potřeba vyměnit šindele.
Proč tento kostel vznikl právě v Mostě
Kostel bude poutním místem pro všechny, kteří chtějí uctít památku rumunským vojákům, již padli ve druhé světové válce za svobodu Československa. Náležité místo se zázemím, kde by na ně mohli poutníci vzpomenout při modlitbě a které by dosahovalo dostatečné umělecké hodnoty ve stylu lidové pravoslavné architektury, totiž dosud chybělo. Navíc vladyka Kryštof považuje Most za svůj druhý domov, často sem jezdí, má se zdejšími velmi přátelské vztahy.
(Pozn. red. Tradiční pravoslavné chrámy jsou například na Petříně v Praze nebo v Hradci Králové, ovšem v karpatoruském pojetí. Most má nyní transylvánskou gotiku, kterou má v Evropě například Paříž. Představitelé města Mostu navíc veřejně jako důvod prezentovali, že jedním z důvodů je, že město má tradici pravoslaví, jak dokládá i již existující monastýr. S představiteli pravoslavné církve má velmi vřelé vztahy, zejména se zmíněným vladykou Kryštofem, který spolu s bývalým velvyslancem v Česku Gheorghem Tinco nakonec místo pro kostel v Mostě vybral.)
Peníze aneb Co kdo hradil a zajistil
Samotnou stavbu kostela a okolních staveb (dřevo a práci) hradí rumunská pravoslavná církev. Se vším všudy vychází duchovní centrum na částku kolem 40 milionů korun, ale jde podle tajemníka Zdziebla opravdu o hrubý odhad.
Projekt za 200 tisíc korun zajistila architektka Taťána Tzoumasová. Uhradil ho soukromý mecenáš pravoslavné církve.
Pozemek, na kterém stavba stojí, patří městu. To jej církvi pronajímá za symbolickou částku (asi tři sta korun ročně do doby kolaudace). Až dojde ke kolaudaci staveb, měl by být pozemek převeden církvi za symbolickou sumu.
Město Most zaplatilo vybudování tří základových desek, a to v hodnotě 1 823 422,18 Kč. Realizace vzešla z veřejné zakázky na vybudování železobetonových základových desek pro objekty pravoslavný kostel, monastýr i letní modlitebnu. Součástí dodávky je také realizace rozvodů kanalizace a připojení na budoucí přípojku vody v prostoru základové desky monastýru. Projektoval Daniel Šimmer, realizovala firma Herkul.
Inženýrské sítě se hradí v rámci této infrastruktury, která se realizuje v celém okolí budoucího jezera.
Otazník v tuto chvíli visí nad příjezdovou cestou.
Čísla o padlých vojácích se upřesní
Památník, který v areálu přibude, připomene několik desítek tisíc padlých rumunských vojáků. Do Mostu by se měla svézt zemina ze všech bojišť, kde Rumuni padli při osvobozování Československa. V 118 lokalitách je pohřbeno 3096 vojáků a ve třinácti dalších místech není jejich počet znám. Kvůli historické věrohodnosti by se měl konečně lépe upřesnit také všemi omílaný údaj o čtyřiceti tisících padlých vojácích, jejichž obětavost bude mostecký památník připomínat. „Dojde k jednání s Vojenským historickým ústavem Rumunska a českým ústavem. Chceme, aby údaje byly relevantní,“ uvedl Mikuláš Zdzieblo a dodal: „Nechtěl bych nikoho rozlítit, ale je pravda, že o třech stovkách padlých Američanů se ví hodně, ale o více než třiceti tisících Rumunech už ne.“
Ztráty rumunské armády při osvobozování Československa se v literatuře udávají mezi 55 až 67 tisíci padlých a raněných. Nejpřesnější publikovaný údaj zní 33 241 padlých a nezvěstných a 33 254 raněných, celkem 66 495. Na našem území v rámci 2. ukrajinského frontu - od 18. prosince 1944, kdy na naše území vstoupil rumunský 90. pěší pluk - do konce války bojovala 1. a 4. rumunská armáda. Složení v květnu 1945:
1. rumunská armáda
1. gardová divize (přímo podřízena)
4. sbor (10., 19. pěší divize, 3. horská divize)
7. sbor (2. pěší divize, 9. jezdecká, 2. horská divize)
4. rumunská armáda
6. pěší divize (přímo podřízena)
2. sbor (8., 9., 11. pěší, 8. jezdecká divize)
6. sbor (3., 18., 21. pěší, 1. jezdecká divize)
Od 1. ledna 1945 do 20. března 1945 se bojů na území Slovenska účastnila i samostatná rumunská 1. dobrovolnická divize. Celkem tak šlo o 17 divizí pěchoty, jezdectva a horských myslivců, dvě brigády protivzdušného dělostřelectva, letecký sbor (249 bojových letadel), 2. tankový pluk (se směsicí 79 tanků a samohybných děl nejrůznější provenience) a další útvary s celkem 248 430 vojáky.
(s využitím zdroje Fronta.cz a dalších)
Valentin – mučednictví a láska v jednom Sakrální objekt bude zasvěcen osobě, která je dnes tak trochu známá široké veřejnosti. Jde o mučedníka Valentina, podle kterého se dnes i v Čechách připomíná únorový svátek lásky - Den svatého Valentina. Šlo zřejmě o katolického kněze z Itálie, který ve 3. století našeho letopočtu zemřel jako mučedník. Kolem jeho života se točí řada legend. Údajně zázračně uzdravil syna Kratona, který se jím následně nechal pokřtít. Římští senátoři za to Valentina nenáviděli a uvrhli do vězení. Následně mu nechali stít hlavu. Povídá se také, že vrátil zrak slepé dívce, která byla dcerou soudce, a následně se do ní snad i zamiloval a poslal jí ze žaláře psaníčko s podpisem „Od tvého Valentina“. Ve starověkém Římě prý existoval rituál, při kterém se do „urny lásky“ vložily lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladík si jeden vytáhl a dívka, jejíž jméno na lístečku našel, měla být následující rok jeho láskou. Tento den se poté pojmenoval právě po Valentinovi. Jiný výklad je, že Valentin byl kněz, který vzdoroval Claudiovi II., jenž odsuzoval svatby vojáků, jelikož se obával, že by pak nechodili do boje. Valentin ale mladé páry tajně oddával a za to byl čtrnáctý den v únoru popraven. Oslavy mučednictví se tak staly i romantickým svátkem.
Komentáře
Přidat komentář