Celých devatenáct let už na Haiti pracuje tým Lékařů bez hranic. V momentu, kdy zemi postihlo zemětřesení, měla organizace v Port-au-Prince tři zdravotnická zařízení, na místě pracovalo asi 800 místních a 30 mezinárodních spolupracovníků. Rychlý sled událostí zcela změnil režim zdravotníků, tempo a především počty pacientů. „Zemětřesení za sebou nezanechalo jen statisíce mrtvých, ale během několika vteřin tu byly najednou statisíce zraněných. Prioritou tedy bylo začít okamžitě poskytovat první pomoc, zachránit veškerý použitelný zdravotnický materiál z našich poškozených nemocnic, postavit polní nemocnice, operační sály, postarat se o stovky raněných, kteří se okamžitě začali shromažďovat před nemocnicemi,“ popisuje Lucia Ďuricová z české pobočky Lékařů bez hranic. Chirurgové operovali pod širou oblohou, zatímco zranění leželi na chodníku či na cestě. „Lékaři bez hranic už nyní poskytují nejenom akutní chirurgickou pomoc, ale také pooperační a následnou péči, fyzioterapii nebo třeba psychologickou pomoc. Vzhledem k tomu, že zemětřesením byla těžce postižena celá zdravotnická infrastruktura, je také důležité poskytování před a poporodní péče a i ta je jednou z našich priorit,“ zdůrazňuje Lucia Ďuricová. Navíc 20 procent pacientů mimoto trpí duševními traumaty. Trápí je úzkost, zoufalství, poruchy spánku nebo výbuchy zlosti. K fyzickým projevům také patří bolesti hlavy a nechutenství.

Z České republiky vyjeli v prvním krizovém týmu do 24 hodin chirurg Jan Trachta a logistik Petr Macek. V další etapě následuje dalších šest spolupracovníků z České a Slovenské republiky: chirurg, zdravotní sestra, dva logistici, odbornice na vodu a sanitaci a administrátorka. „Před bývalou nemocnicí, která sice úplně nespadla, ale její zdi a nosné sloupy byly hrozivě popraskané, leželo na ulici asi tři sta raněných lidí, kteří se v celém Port-au-Prince stahovali právě k ruinám původních nemocnic a tam čekali několik dní na ošetření. Museli při tom dost trpět, protože měli závažné a hnisající tržné rány po celém těle, včetně obličejů a hlav, otevřené zlomeniny nebo poranění břišních orgánů,“ popisuje své první zážitky z příjezdu na Haiti český chirurg Jan Trachta, který se před pár dny přímo z Haiti vrátil. První, co udělali, vytáhli tři staré postele z nemocnice na chodník mezi haldy písku a kamení a začali na nich provádět větší operace jako bylo čištění velkých ran, ale také občasné amputace, které se týkaly zhruba každého desátého pacienta podstupujícího operaci v celkové anestezii. Dost bylo také císařských řezů u žen s komplikovaným porodem. „Protože ženy rodí bez ohledu na jakoukoliv katastrofu a ve všech dobách,“ podotýká smutnou pravdu lékař Trachta.