Lehla si do manželské postele dřív, než vyšel její muž z koupelny. Přitáhla si peřinu ke krku a do uší si strčila špunty. Dělala to tak už několik let. Nesnášela zvuky, které její manžel vydával při spánku. Vlastně ho nesnášela celého. Dívala se na jeho tělo porostlé černými chlupy, jak se pracně soukal do nočního pyžama. Neslyšela, jak u toho funěl, ale její představivost běžela na plné obrátky. Po dvaceti letech manželství už ji na manželovi nepřitahovalo vůbec nic. Zavřela oči a představila si kolegu z práce, se kterým už několik měsíců udržovala poměrně vlažný milostný poměr. Několikrát spolu skončili v posteli. Sex s voňavým a upraveným mužem jí byl příjemný. Líbily se jí lichotky, kterými ji zahrnoval. Uráželo ji ale a ponižovalo, jak vždy pospíchal domů, jen aby ho s ní nikdo neviděl. Z vlnění postele poznala, že se její manžel uložil ke spánku. Pevně semkla víčka a předstírala, že už dávno spí. To pro případ, že by její manžel dostal chuť na manželský sex. I když to nebylo příliš pravděpodobné. Usnula za malou chvíli. Muž vedle se chvíli převaloval a přivolával spánek. Když nepřicházel, na svůj věk a váhu se rychle zvedl z postele. Chtěl si dát ještě skleničku dobrého pití, aby se mu lépe usínalo. Při rychlém pohybu se mu ale zatočila hlava a on se skácel do uličky mezi postelí a nočním stolkem. Tvrdě plnou vahou dopadl na hranu postele a o roh stolku si rozrazil hlavu. Bezmocně ležel na zemi, ze zlomených žeber mu vystřelovala prudká bolest do celého těla. Marně lapal po dechu. Z propíchnuté plíce unikal vzduch. Chrčivě volal o pomoc. Kolem hlavy se mu pomalu šířila kaluž krve. Jeho žena klidně spala, špunty v uších spolehlivě izolovaly jakýkoliv zvuk z místnosti. Neslyšela smrtelné chroptění svého muže. Ráno otevřela oči a zadívala se na cípek modré oblohy, která byla oknem vidět. Bude hezký den. Ještě v leže vytáhla špunty z uší a položila je na noční stolek. V pokoji bylo nezvyklé ticho. Otočila se na posteli. Její muž vedle ní neležel. Pak si všimla těla. V obličeji byl modrý. Uvědomila si, že ji ta barva spíš pobavila. Zděšení se dostavilo až později. Byl mrtvý. Utekla z ložnice neschopná jakékoliv myšlenky. Třásla se po celém těle. Co bude dělat. Určitě ji z toho budou vinit. Uklidnila se a vrátila se do ložnice. Musí si to dobře rozmyslet. Nebude zatím nikoho volat, stejně už mu nikdo nepomůže. Rozhodla se, že dá zatím mrtvé tělo svého muže k ledu. Odtáhla mrtvolu do sklepa a strčila ho do starého pultového mrazáku. Trvalo jí několik hodin, než tělo uložila. Seděla dlouho do noci a pálila jednu cigaretu za druhou. Nakonec nedospěla k žádnému rozhodnutí. Tak odkládala rozhodnutí ještě několik dnů, až už jí bylo jasné, že promeškala vhodnou chvíli. Po jejím muži se nikdo nesháněl. Co odešel od policie a žil z výsluhy, s nikým se nestýkal. Sousedé si jich nikdy nevšímali. Když jí přišla na společný účet prvně jeho výsluha, řekla si, že není důvod s oznámením jeho smrti nějak spěchat. V noci už si nedávala špunty do uší a spala klidně, jako už dávno ne. Dokonce se se svým milencem začala stýkat častěji. Byla spokojená a po letech i šťastná. Trápilo ji jen, že ona měla více času, ale její milenec se s ní stále nechtěl ukazovat. Vztah pečlivě tajil, aby o něm nikdo nevěděl. Už ji nebavilo schovávat se s ním ve vypůjčených bytech, odkud odcházeli ještě za tmy. Pozvala ho k sobě domů. Ještě u ní nikdy nebyl. Večer se vydařil. Pili dobré víno a dlouze se milovali. Uvolněná atmosféra jí rozvázala jazyk. Když se muž začal vyptávat, kde je její manžel a zda nemůže přijít, přiznala, co se stalo. Byla trochu opilá a fakt, že pobírá výsluhu mrtvého muže, jí přišel směšný. Smál se i on. Druhý den zavolal, ale už se nesmál. Napadlo ho, že by se s ním měla o peníze dělit. I jemu by několik tisíc korun příjemně vylepšilo rozpočet. Když nebude chtít, stačí zvednout telefon. Policie si už tělo v mrazáku najde a určitě si to nevyloží pro ni příznivě. Chvíli nechápala, co říká. Pak jí to došlo. Skutečně ji vydírá. Nikdy s tím neměla začínat. Měla smrt manžela hned ohlásit a teď mohla mít klid. Mohla žít spokojeně bez chlapa. Chvíli přemýšlela, jak celou situaci vyřeší. Pozvala svého milence na večer opět k ní domů. Však už se nějak dohodnou. Na večer se dobře připravila. Víno, svíčky, dráždivé oblečení. Než přišel, sešla ještě do sklepa a otevřela mrazák. Chvíli se dívala na zmrzlé tělo svého muže. Nikdy nebyl nijak drobný. Zaplnil téměř celý mrazák. Přišlo jí ho líto. Vlastně spolu měli pěkný život. Škoda. Večer se opět vydařil. Sklenička vína po dobrém sexu. Užili si ho oba, jako už dávno ne. Byl uvolněný. Pochopil, že se ona chce dohodnout. Vidina peněz mu navodila euforickou náladu. Přiťukli si a on vypil až do dna. Když se mu začala točit hlava, ještě neměl podezření. Teprve, když mu strašná bolest sevřela útroby. Seděla a upíjela svého vína. Při světle svíčky pozorovala, jak se v křečích válí po zemi. Napadlo ji, jestli umíral déle než její muž. Dopila víno a umyla skleničky. Pak mrtvé tělo odtáhla do sklepa. Zítra musí koupit nový mrazák.