Nad zahradami se v sychravém podzimním odpoledni valil štiplavý dým. V tenhle předzimní čas už v zahradách nikdo nebýval. Přesto starý muž pečlivě zamkl branku, když vycházel na cestu zahrádkářské kolonie. Neměl důvěru k lidem. Sousedé ho neměli rádi. Považovali ho za nerudného protivného dědka, který je stále s něčím nespokojený. On ale věděl své. V životě toho prožil hodně. Proto vždy raději počítal s horší variantou. Hustý páchnoucí dým ho rozčílil. Lidé jsou bezohlední. Pálit se nesmí. Navíc soudě podle zápachu a barvy dýmu některý ze sousedů nepálil listí. Zdálo se mu, že v kouři cítí spálené maso. Napadlo ho, že ten divný chlap, co nedávno koupil zahradu v dolním konci kolonie, pálí zvířecí mršiny. Neměl z něj dobrý pocit. Pokaždé, když šel kolem jeho plotu, cítil zvláštní nepříjemné mrazení. Vždy uměl lidi odhadnout. Byl to takový jeho šestý smysl. A z toho chlapa mu naskakovala husí kůže. To ale neznamená, že si tady bude dělat, co chce. On tuhle kolonii zakládal a nenechá si od nikoho nic líbit. Nadechl se a narovnal léty shrbená záda. Rázně vykročil po cestě mezi ploty. To, co mu řekne, si chlap za rámeček nedá. Oheň hořel za hustým plotem z tují. Musel se sehnout téměř k zemi, aby našel skulinu mezi větvemi. Ani tak toho ale příliš neviděl. Zahlédl jen nohy obuté v gumovkách. Zkusil otevřít branku. Zahrada byla zanedbaná. Její nový majitel se nijak nesnažil připravit vegetaci na zimu. Nesouhlasně se rozhlédl po zpustlých záhonech. Ještě si pamatoval, jak stará paní, která tu ještě loni hospodařila, s láskou pečovala o své květiny. Po její smrti děti o zahradu nestály, a tak ji prodaly tomu divnému člověku. Pak si ale připomněl, proč sem přišel. Povytáhl si kalhoty a vykročil. Když zahnul za roh zahradního domku, zůstal zkoprněle stát. Zírali na sebe s tím chlapem přes plameny. Hlavou mu bleskla vzpomínka z války. Těsně před jejím koncem byl svědkem toho, jak nacisté před útěkem pálili mrtvá těla v sousedním domě. Od té doby ho často, když nemohl v noci spát, strašila vidina plamenů olizujících lidské ruce a nohy. Už věděl, co ho tak dráždilo na zápachu hustého dýmu. Jeho noční můra se dnes vrátila do jeho života. Otočil se, a co nejrychleji se snažil ze zahrady utéct. Přál si, aby byl mladší a téměř devět křížků nekrátilo jeho krok. Neotočil se, aby se bránil. Chtěl jen utéct. Když dopadla na jeho hlavu rána sekerou, klesl pomalu a lehce k zemi. Staré oči se naposledy obrátily k nebi a pak z nich život vyprchal. Stál nad tělem toho dědka a byl mrzutý. Nepříjemná komplikace. Byl si jistý, že v tuhle dobu už v kolonii nebude živá duše. Dědek zvědavá. Vždycky, když šel kolem jeho zahrady, nakukoval přes plot a měřil si ho pichlavým pohledem. Jako by věděl. Teď na svou zvědavost doplatil. Popadl mrtvolu za ruce a odtáhl tělo do dřevěného domku. Připustil si, že to byla velká neopatrnost. Měl s tím pálením počkat. Potřeboval se ale zbavit těla. Teď tu měl další. To by mohl pálit ještě dlouhé hodiny. Šlo to neočekávaně pomalu. Musí najít jiný způsob, jak se zbavit mrtvoly. Něco rychlejšího a méně nápadného. Měl ještě v plánu několik podobných akcí, jako včera. Při vzpomínce blaženě přivřel oči. Včerejší večer si neskutečně užil. Dlouho se na něj připravoval. Domek vybavil stolem s pouty a nanosil si tam rozličné náčiní. Už jako dítě mučil a týral bezbranné živé tvory. Nejprve hmyz, později kočky a psy. To mu vydrželo až do dospělosti. Ale už mu to nestačilo. Loni se mu naskytla možnost koupit tuhle zahradu. To už měl plán. V sychravém podzimním dnu nalákal toho bezdomovce na zahradu snadno. Stačila cigareta, hlt z láhve laciného alkoholu a příslib jídla a tepla. Chlap šel. To byla jeho velká chyba. Několik posledních hodin života pak prožil připoután k jeho stolu v rozličných mukách, která si pro něj připravil. Zemřel rychleji, než si představoval. Asi byl příliš oslabený životem na ulici. Příště musí najít někoho s větší vůlí žít. Teď se ale musí zbavit těla toho dědka a všeho, co se nepodařilo spálit. Věděl, co s tím udělá. V rohu zahrady byla stará studna. Vody bylo jen pomálu u dna. Studna se už nepoužívala. Byla ale dost hluboká a překrytá těžkým poklopem. Zřejmě kvůli dětem, které sem dřív chodily, byla na poklopu také petlice a zámek. S námahou studnu otevřel a dotáhl mrtvého starce ke studni. Chvíli chytal dech, než tělo přehodil přes okraj. Pak se vrátil k ohništi a do kolečka naložil ohořelé torzo. Ve studni to zasyčelo, jak několik ještě žhavých uhlíků dopadlo do vody. Byl spokojený. Zamkl studnu a rozhlédl se po zahradě. Nic nenasvědčovalo tomu, co se tu včera a dnes dělo. Pečlivě zavřel okenice domku a zamkl dveře. Ještě se musí podívat k tomu dědkovi na zahradu. Jen tak. Z opatrnosti. Když došel k zahradě starého pána, bylo tu vše, jakoby její majitel plánoval přijít až na jaře. Branka zamčená, vše pečlivě uklizené. Byl spokojený. Když odcházel z kolonie, nikde se nic nepohnulo. Vzduchem se začaly vznášet první sněhové vločky. Než došel k městu, už hustě sněžilo. Zahrady pokryje sníh. Lidé se tam vrátí až na jaře. Ve studni v jeho zahradě ležela dvě těla. Nikdo ty dva ztracené ještě dlouho nebude hledat. Ani jeden z nich už na světě nikoho neměl. Nikoho, komu by chyběli. Usmíval se, když šel ulicemi města ke svému domovu. Myslel na to, koho na svou zahradu přivede příště.