Potichu vstal z postele. Naďa vedle na lůžku oddechovala klidně a pravidelně. Chvíli zůstal stát a poslouchal. Jeho žena spala dál. Jako stín se vyplížil z ložnice. V předsíni vzal z věšáku manželčinu kabelku a otevřel ji. Našel její mobilní telefon a prošel všechny SMS. Nahlédl do koženého diáře, který věnoval Nadě při příležitosti jejího povýšení. Přečetl si, kdy a s kým má naplánované schůzky. Vztek jím lomcoval, když opatrně vracel Nadi věci do kabelky tak, aby nic nepoznala. Už zase. S tím člověkem z agentury má tento měsíc schůzku už po čtvrté. Tentokrát mají schůzku v kavárně. Prověřil si ho po jejich druhém setkání. Mladý chlap. Doma má ženu a malé dítě. A on se nestydí s kolegyní a ještě k tomu starší. Chvíli seděl v kuchyni a čekal, až se uklidní. Do ložnice se stejně tiše vrátil až po dvou hodinách. Až do rána neusnul. Kdykoliv zavřel oči, viděl pod víčky Naďu, jak se laškovně usmívá na toho hejska. Ráno se tvářil, jakoby se vyspal do růžova. Rozloučil se s manželkou polibkem a odjel. Na dohled od kavárny, kde se měla Naďa sejít s tím chlapem, čekal už půl hodiny předem. Nejprve přišla jeho žena, usadila se a objednala si kávu a minerálku. Vyndala diář a cosi si psala. Napadlo ho, s kým dalším si plánuje schůzky, aby se mu společně mohli smát. Při představě, kolik chlapů na ni sahá, mu stoupala do hlavy horkost. Skoro přehlédl, když se k Nadě připojil ten mladík. Pozdravili se podáním ruky, jeho ale neošálili. Dobře viděl, jak se na něj Naďa dívá. Znal ten pohled. Zdánlivě lhostejný, jen se stopou zájmu. Ve skutečnosti se za ním skrývala touha. Zatímco se užíral žárlivostí a utápěl v sebelítosti a vzteku, oni dva se vesele bavili. Prohlíželi papíry, které on přinesl. Naďa dělala, že ji to zajímá. Dobře věděl, že je to jen zástěrka pro okolí. Lidé si měli myslet, že se jedná o pracovní schůzku. On ale dobře věděl, o co tady jde. Z kavárny odcházeli společně. Ještě si podali ruku a zamířili každý na jinou stranu. Naďa za chůze přiložila telefon k uchu. Jeho mobil v kapse začal vibrovat. Volá mu, aby zakryla stopu po smluvené nevěře. Jeho neošálí. Ve sluchátku se ozval její milý hlas. Chtěla by si večer vyjít na večeři, co on na to. Výběr restaurace nechá na něm. Řekl jí, že má právě jednání, ale že se jí ještě ozve. Pak se vydal za tím mladíkem. V kapse kabátu měl připravenou pistoli. Jemu nebude nikdo brát nic, co mu patří. Měl štěstí. Ten chlap měl auto v podzemní garáži nákupního centra. Rozhlédl se, aby se ujistil, že v dohledu nikdo není. Dobře znal tohle místo. Věděl, kde jsou umístěné kamery a jak se postavit, aby nebyl v jejich záběru. Vystřelil ve chvíli, kdy muž nastupoval do vozu. Rána z tlumiče nebyla téměř slyšet. Odešel stejně rychle, jako přišel. Vrátil se do své firmy právě včas. Porada, kterou vedl, začínala za několik minut. Na své kolegy se usmíval. Už se těšil na večer. Objednal rezervaci v restauraci, kterou měli oba rádi. Bylo co slavit. Večer se vydařil. Naďa měla dobrou náladu. Dnes se jí v práci povedl dobrý obchod. Měsíc o něj usilovala. S tím člověkem z agentury se dokonce opakovaně sešla. Už je to ale vyřízené. Usínali v objetí. Už hluboce spala, když se pomalu vyplížil z ložnice. V předsíni otevřel její diář. Ještě neměla žádné schůzky, ale on už věděl. Dnes na večeři mluvila o tom novém účetním u nich ve firmě. Starší chlap, ale velmi schopný. Když o něm mluvila, svítily jí oči. Jak jen říkala, že se ten chlap jmenuje. Vydoloval jeho jméno v paměti. Zítra si ho prověří. Dopoledne čekal na její telefonát. Byl si jistý, že bude plakat. Naďa ale zněla spíše vyděšeně. Kontaktovala jí policie. Ten člověk, se kterým měla schůzku, zemřel. Někdo ho zastřelil. Krátce po tom, co ukončili jednání. Trochu se jí klepal hlas. Je to strašné. Tenhle rok je to už třetí obchodní partner, který náhle zemřel. Ujistil ji, že pro ni hned jede. Ať sama nikam nechodí. Musí být v šoku a ještě by se mohlo něco stát. Když mířil k firmě, kde Naďa pracovala, pískal si. Dojde pro Naďu až do kanceláře. Alespoň si prohlédne toho nového účetního.