Ustaraně se podíval z okna. Sněhová peřina zakryla příjezdovou cestu i chodník. Věděl, že branku otevře jen ztěžka. Ve svých téměř devadesáti letech už neměl na práci kolem domu sílu. Odhazovat sníh nezvládal. Synovi ale zavolat nechtěl. Zase by poslouchal přednášku o tom, že má jít do domova důchodců. Syn bydlel jen kousek od něj, ale za starým pánem téměř nechodil. Vždy, když se viděli, lámal syn otce, aby už dům prodal. Peníze by se mu hodily. Chtěl rekonstruovat vlastní bydlení a vnuk potřeboval auto. Chápal je, ale opustit dům, kde strávil nejhezčí roky života, se mu nechtělo. Přitom kdyby mu jen trochu pomohli, zvládl by bydlení v domě bez problémů. Když se objevila Nina, byla pro něj darem z nebes. Mladá žena, která neměla práci a neměla kde bydlet. Kdysi bydlela se svými rodiči v sousedství. Ti už ale dávno dům prodali a rozvedli se. Nina nechtěla žádat o pomoc ani jednoho z nich. Vzpomněla si ale na souseda, se kterým vždy dobře vycházela. Když mu zazvonila u dveří, bez váhání ji pustil dál. Vyslechl si její příběh a nabídl dočasné bydlení. Než si Nina něco najde. Ona mu za to bude pomáhat v domácnosti. Jeho penze stačí na pár dnů pro oba. Nina byla jako vítr. Dům byl čistý a uklizený a nebála se ani těžší práce. Už se nemusel brodit vysokým sněhem, když chtěl vyjít ven. Večer stálo na stole teplé jídlo. Voněla káva. Nina byla usměvavá a povídavá. Najednou nebyl sám. Mladé ženy bylo všude plno. Cítil se spokojenější než kdy dřív. Když se objevil jeho syn, Nina nebyla doma. Věděl, že je to dobře. Čekal, že se syn bude zlobit a bál se, aby Ninu neurážel. Sám cítil, že jejich vztah není úplně běžný. Nině bylo sotva dvacet a jemu už téměř devadesát. Zuřivost, s jakou syn o Nině mluvil, ale předčila všechny jeho představy. Podle mladého byla Nina zlatokopka. Šlo jí jen o jeho peníze. Děda musí okamžitě dům přepsat na syna. Dřív, než z něj ta mrcha vytáhne další peníze. Nakonec syna z domu vyhodil. Nikdy nepřistoupí na přepis domu. Věděl, že by hned skončil v domově důchodců. Jednou, až umře, ať si syn z domem dělá, co chce. Teď ale ne. Teď prožívá možná poslední šťastné dny a nenechá si to od nikoho kazit. Když večer Nina přišla domů, nic jí neřekl. Nina byla podivně zamlká. Na to u ní nebyl zvyklý. Když ji konečně přiměl mluvit, doznala, že byla u lékaře. Je těhotná. Už byla těhotná, když opouštěla svého přítele, ale nevěděla o tom. Pro starého pána to byla trochu rána. Nechtěl ji ale soudit. Dnešní mladí jsou úplně jiní. Ujistil ji, že může zůstat u něj v domě, dokud si nenajde něco jiného. Pomůže jí. Na malém městě se neutají nic, tedy ani Ninino těhotenství. Začalo se šeptat, že dítě je jeho. Seděli u večeře, když do domu vrazil syn. Vztekle se na oba obořil. Ona je kurva a bůhví s kým to dítě má. On je starý důvěřivý blázen a patří do ústavu. Vztek popadl i starého pána. Věděl, že se syn bojí o majetek a nehodlal mu to nějak ulehčit. Vmetl mu do tváře, že dítě je skutečně jeho a dům že zůstane Nině. Nina jen zírala na oba muže. Nechápala, o co se hádají. Měla v úmyslu v domě zůstat už jen pár týdnů. Když za sebou rozzuřený muž práskl dveřmi, vyběhla za ním ven. Chtěla ho uklidnit. Ujistit, že nic nechce a dítě že má svého otce někde jinde. Chytila muže za rameno, zrovna když nastupoval do auta. Než ale stačila promluvit, dostala ránu pěstí do obličeje. Upadla poloomráčena na zem. Od nastoupil do vozu a nastartoval. Nečekal, až se Nina zvedne ze země. Zařadil a rozjel se. V hlavě mu bušilo. Ta mrcha si dědka otočila kolem prstu a připraví ho o majetek. Přejel přes ležící tělo a ani se neotočil. Když se Nina nevracela, šel se děda podívat za ní ven. Neměl sílu, aby zraněnou ženu dotáhl do domu. Nechal ji ležet v mraze na sněhu a rozběhl se hlubokým sněhem pro pomoc. Sousedé nebyli doma. Vyčerpaný a promrzlý se konečně dozvonil. Pro Ninu už ale bylo pozdě.