Stál u okna a čekal, až před domem zastaví nový vůz jeho bývalé ženy. Marie si vždy potrpěla na formu. Záleželo jí na tom, jak rodina působí na své okolí. Bez důkladného nalíčení by nikdy neotevřela dveře ani pošťákovi. Děti chodily jako ze škatulky. Její nový vůz odpovídal postoji, jaký k životu zaujímala. Přestože jejich manželství nebylo nikdy šťastné a on byl ochoten k jakémukoliv finančnímu vyrovnání, s rozvodem dlouho otálela. Byl ochoten zaplatit cokoli, jen aby získal děti do své péče. Marie ale bojovala stejně urputně jako on. Dobře věděl, že za jejím úsilím není láska k dětem. K dětem se chovala vždy chladně. Záleželo jí jen na tom, co řeknou lidi. A kdyby se dětí vzdala, ztratila by tvář vzorné matky. Nakonec se mu podařilo prosadit alespoň střídavou péči. S těžkým srdcem se každé druhé pondělí loučil s dětmi před školou. Bylo mu jasné, že za ten týden u matky nečeká na děti nic dobrého. Vracely se mu sice oblečené jako z módního katalogu, ale zamlklé, jakoby vystrašené. Když si všiml na těle mladšího Davida několika modřin, začal se vyptávat. Děti ale svorně mlčely. Maminka je hodná, nic se nestalo. Modřin ale přibývalo. Snažil se s Marií promluvit, ale ona pro něj nikdy neměla ani chvilku. Odmítala se s ním bavit. Modřiny na těle svých dětí odbývala mávnutím ruky. Jsou prostě jen nešikovné. On si ale myslel své. Když podlitin neubývalo, a navíc přišel David se zlomenou rukou, vydal se se svým podezřením na úřady. Starší sociální pracovnice navštívila děti v jejich domově u matky. Prohlédla si drahý dům, krásně zařízené dětské pokoje. Promluvila s dětmi i jejich matkou. Její závěr byl jasný. Dětem se daří dobře, jeho oznámení je jen útokem zhrzeného manžela. S obavami sledoval, jak drobných zranění jeho dětí přibývá. Další oznámení už nebrala úřednice vážně. Dětská lékařka jeho obavy také smetla se stolu. Jedná se o běžná zranění, která si živější děti způsobí samy. On ale dobře věděl, že jeho děti už dávno nepatří mezi živější. Byly smutné, tiché, stále jakoby se něčeho bály. Snažil se z nich vytáhnout pravdu. Vyptával se jich na matku, stále ale opakovaly své. Nic se neděje. Rozhodl se, že už to tak dál nenechá. Úřady ho neposlouchají, nikdo mu nechce pomoci. Stojí proti Marii sám. Promluví s ní ještě jednou. Nabídne jí veškerý majetek, jen aby se dětí vzdala a nechala je zcela v jeho péči. Je ještě mladá a krásná. Bude bohatá. Může začít znovu a je nechat být. Konečně nablýskaný vůz zastavil před domem. S Marií byl domluvený, a tak vystoupila i ona. Díval se na krásnou, dokonale upravenou ženu, která bývala jeho manželkou. Kráčela k domu a dětí si už ani nevšimla. Zato si všiml on. Davídek měl na tváři čerstvou modřinu. Přivítal se s dětmi a poslal je do jejich pokojů. Marii usadil na pohovce a nabídl jí kávu. Chtěl navodit co nejpříjemnější atmosféru. Věděl, že jednání s Marií nebude lehké. Vyslechla si jeho nabídku. Rozhlédla se po pokoji a usmála se. S napětím čekal, co řekne. Jen se zeptala, jestli do jeho nabídky patří i ten dům. Ujistil ji, že je ochoten vzdát se úplně všeho. Má dobrou práci, dokáže děti uživit i pořídit nové bydlení. Znovu se chladně usmála. Dá jí všechno, co mu zbylo. Ona už nebude pracovat a on jí bude posílat každý měsíc výživné. Jestli děti skutečně chce, tak jen za tu cenu. Jinak s nimi odjede za svým bratrem do Austrálie. Samozřejmě se střídavé péči nebrání. Bude mu je klidně z Austrálie posílat. Pokusil se ještě jednou Marii přemluvit. Chladný úsměv jí neopouštěl. Klidně se na něj podívala a prohlásila, že pokud nezaplatí, ještě dětem přitáhne uzdu. Samozřejmě, že je trestá bitím. Nic jiného si ti spratci nezaslouží. Bije je a on s tím nic neudělá. Cítil bezmocnost a strašný vztek. Jako horký rudý mrak zaplavoval vztek jeho mysl. Když přeskočil stůl, povalil Marii na pohovku a udeřil do její tváře pěstí, téměř nevnímal, co dělá. Slyšel ji křičet. Popadl láhev vína, kterým chtěl navodit příjemnou atmosféru a uhodil Marii do hlavy. Ještě několikrát, než se konečně lahev rozbila. Marie ležela na pohovce, do které se vpíjela krev. Mrtvýma, široce otevřenýma očima zírala do stropu. Uvědomil si, že to nekřičí ona. To jeho děti křičely vysokými hlásky a tiskly se k sobě vedle dveří. Teprve pak si uvědomil, co udělal.