Svatý Valentin, patron zamilovaných

Svatý Valentin je patronem zamilovaných, ale ve skutečnosti se dnes ani přesně neví, kdo to vlastně byl a čím si svůj patronát zasloužil. Podle pověstí, které si lidé kolem Valentina během času vytvořili, se jednalo o veskrze romantického světce. Uvádí se například, vyléčil slepou dívku, do které se zamiloval a z vězení ji pak těsně před svou popravou poslal lístek se vzkazem "od tvého Valentina". Mužům, kteří měli jít do války, doporučoval, aby nikam nechodili a raději zůstali doma se svými ženami. Pozoroval oknem svého vězení orgie provozované Římany o svátku Lupercalií a v psaníčkách, které jim posílal po holubicích, je prosil, aby se chovali slušně a nehřešili. Tajně oddával milenecké páry. Za své skutky byl nakonec popraven. Jak uvádí katolické encyklopedie, mohl být svatý Valentin, který zemřel mučednickou smrtí 14. února, jednou ze dvou osob, žijících ve druhé polovině 3. století, za vlády císaře Claudia II. Mohl to být kněz v Římě nebo biskup v Interamně. Oba muži, kteří se s postavou tohoto světce spojují, byli pohřbeni u cesty Via Flaminia vedoucí z Říma, v různých vzdálenostech od města, oba ve stejné datum - 14. února. Uctívání svatého Valentina v den jeho smrti, 14. února, poprvé stanovil v roce 496 papež Gelasius I. Dodnes neznáme místo ani datum jeho narození a jeho jméno se nevyskytuje v nejstarším seznamu římských mučedníků, který byl sestaven v roce 354. Dokonce není známý ani přesný rok jeho smrti. Vzhledem k tomu, že jméno Valentin bylo v době pravděpodobného života velmi populární, je dnes těžké určit, kdo svatý Valentin ve skutečnosti byl.

Zamilovaní slavili jedenáctkrát
Ještě před čtyřiceti lety mohli zamilovaní slavit svůj svátek jedenáctkrát do roka. Až do roku 1969 katolická církev totiž formálně uznávala 11 svátků sv. Valentina. Už tradiční 14. únor, 7. leden, 2. květen, 16. červen, 31. srpen, 2. září, 25. říjen, 1., 3., 11. a 13. listopad a 16. prosinec. V roce 1969 byl svátek sv. Valentina formálně stanoven na 14. února římsko-katolickou církví po revizi kalendáře, vydaného na základě druhého vatikánského koncilu. Východní ortodoxní církev jej slaví 30. července.

Legendy o romantickém mučedníkovi
V šestém nebo sedmém století byla sepsána Acta svatého Valentina. Tuto legendu znal v 8. století anglosaský benediktinský mnich, svatého Béda Ctihodný, a zahrnul ji spolu s legendou o mučedníkovi Valentinovi z Terni a jeho kouzelném vyléčení zmrzačeného dítěte, do svého martyrologia, životopisů svatých. Obě legendy přiřadil k datu 14. února. Kolem roku 1260 sepsal italský dominikánský mnich, pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine, jednu z nejčtenějších knih středověku - Zlatou legendu (Legenda Aurea). Ta obsahovala i velmi stručný životopis svatého Valentina, podle nějž měl tento mučedník v roce 280 odmítnout před císařem Claudiem popřít Krista, a byl proto odsouzen k trestu smrti. Ještě předtím, než byl setnut, měl dceři svého žalářníka navrátit zrak i sluch. Poprvé je 14. únor spojován s láskou až ve 14. století při zasnoubení anglického krále Richarda II. a Anny České.

Svatý Valentin v Praze
Před sedmi lety se při opravách Vyšehradu ve starém depozitáři Kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla objevily čtyři barokní relikviáře. Až do té doby byly považovány za ztracené. V jednom z relikviářů byla ukryta lopatková kost, která má náležet svatému Valentinovi. Relikviáře pocházely z původní barokní výzdoby kostela. Do Čech ji údajně z Itálie přivezl Karel IV. Pravost lopatky dokazuje autentika, kterou nalezli restaurátoři. Lopatku svatého Valentina si na Vyšehradě v den jeho svátku můžete prohlédnout.