Netrpělivě přecházel od okna k oknu. Už měla být dávno doma. Nechápavě a s výčitkou se podíval na otce. Ten seděl v klidu a díval se na televizi. Vůbec mu nevěnoval pozornost. Upil ze skleničky vína a opět pohlédl z okna. Tohle nechápal. Sestra ještě nebyla plnoletá, ale rodičům nijak nevadilo, že se po nocích tahala se staršími kluky. Měl vztek na celý svět. Vždy držel nad sestrou ochrannou ruku. Byl její starší bráška, který měl vždycky pravdu. Najednou neposlouchala jeho domluvy. Zuřivost ho rozrazila vždy, když si ji představil s nějakým klukem. Je ještě mladá. Příliš mladá na vážnou známost. Proč to nikdo z rodiny nechtěl pochopit. Jednou možná, až bude dospělá a bude vědět, co je pro ni nejlepší. To je ale ještě daleko. Nechtěl si to představovat. Jeho malá sestra měla být zatím jenom jeho. Konečně uslyšel klíč v zámku. Kouknul na hodiny. Do půlnoci už moc nezbývalo. Otec nepočkal, až vejde do místnosti a odešel do ložnice. V pokoji zůstal sám. Když se objevila ve dveřích, celá zářila. Vlasy měla trochu rozcuchané a rtěnku setřenou. Když ho uviděla, jakoby pohasla. Popadla ho zuřivost. Tolikrát jí říkal, že na kluky má ještě čas. Tolikrát jí říkal, aby byla večer včas doma. Rodiče si jí nevšimli. Cítil se za ni zodpovědný. Když si představil, co tam s tím klukem dělali. Suše jí nařídil, aby se šla osprchovat a smyla ze sebe všechnu tu špínu. Poslušně šla do koupelny. Když přestala téct voda, přišel za ní. Opřel se o vanu a pozoroval ji, jak drhne mokrou kůži ručníkem. Byl na ni krásný pohled. Nestyděla se před ním. Od mala se spolu koupali a jeden před druhým chodili bez šatů. Zabalila si mokré vlasy do ručníku a přisedla si k němu. Pohladil ji a ona se k němu přimkla. Cítil její vůni a vlhkou pokožku. Neuměl si představit, že jeho sestru má někdo jiný. Znovu ho rozrazil vztek. Silně jí stiskl ruce. Snažila se mu vytrhnout. Na rukou jí zůstaly stopy jeho prstů. Blesklo mu hlavou, že bude mít druhý den modřiny. Zase bude muset nosit dlouhé rukávy. Netrpělivě vyběhla z koupelny. Šel pomalu za ní. Vztek se přetavil v pocit viny. Nedokázal se ale ovládnout. Už na něj čekala. Rozhodl se, že tentokrát to bude jinak. Rázně přešel pokojem a sedl si do křesla. Usmála se a odkryla kousek deky. S pocitem porážky se zvedl a sedl si k ní. Začal jí přísným hlasem kárat, ona ho ale vzala za ruku a zatáhla ji pod deku. Už se nedokázal ovládnout. V duchu se nazval nejhoršími jmény a poraženě se svlékl a vklouzl k ní. Přestali vnímat okolí. Nikdo z nich si nevšiml otce, který potichu přešel chodbou a zastavil se u dveří pokoje. Chvíli tak stál a poslouchal. Nemohl se plést. Neklamné zvuky provázející milování k němu doléhaly i přes zavřené dveře. Byl spokojený. Vždy si přál, aby rodina zůstala pohromadě. Už když byly děti, nechával syna, aby se staral o sestru. Podporoval tu lásku, která pozvolna přerůstala z běžného sourozeneckého vztahu. Jejich matka s tím nesouhlasila. Často se kvůli tomu hádali. Ona to nechápala. Opatrně se ohlédl ke dveřím ložnice. Nechtěl, aby je slyšela. Zase by se zbytečně hádali. Už s ní ztrácel trpělivost. Holka pochopí, že s rodinou jí bude nejlépe a přestane chodit za jinými. Chce to jen čas. Ale jeho žena, ta to nepochopí nikdy. Potichu se vrátil do ložnice. Nespala. Seděla na posteli a tiskla si k prsům polštář. Když vešel, rázně vstala. Dnes je to naposledy. Zítra s dětmi promluví. Když to nepůjde jinak, ohlásí vše na policii. Co spolu dělají za podpory svého otce, je proti přírodě i zákonům. Už to dál nebude podporovat. Zděšeně se na ni díval. Zatím vždy vyhrožovala jen tím, že odejde od rodiny. Že se rozvede. To nikdy nebral vážně. Často si to přál. Aby odešla a nechala je být. Představoval si, jak spokojeně žijí dlouhá léta. On a jeho dvě děti. Už by se nemuseli schovávat a tajit svou lásku. Nikdo by se nedozvěděl, co se děje za dveřmi domu. Byli by šťastní a spokojení. Tentokrát ale vypadala odhodlaně. Otočil hlavu zpět do chodby. Z pokoje dětí už nebylo nic slyšet. Spaly. Potichu zavřel dveře ložnice a přešel ke své ženě. Stále ještě držela polštář. Už ale nevypadala tak odhodlaně, jako před tím. Přesto znovu už tišeji zopakovala, že vše ohlásí úřadům. Děti musí od sebe. Oba potřebují normální vztah. Tohle už dál nedovolí. Neřekl nic, jen ji postrčil k posteli. Bránila se jen chvíli. Byla drobná a on statný. Nebylo to nijak těžké. Tiskl jí polštář na obličej. Dlouho si přál to udělat. Až dnes ale našel odvahu. Když se konečně přestala hýbat, zůstal sedět na posteli. Necítil žádné výčitky. Nepřemýšlel, co řekne dětem. Myslel jen na to, jak budou spolu šťastní. Dcera je hodná holka. Má je ráda oba. Představil si její krásné tělo. Často je pozoroval. Seděl v křesle a díval se. Nikomu z nich to nevadilo. Byly to hodné děti. Usmál se. Nedočkavě se olízl. Z pokoje se stále nic neozývalo. Konečně vrzly dveře. Když se se synem míjeli na chodbě, střetli se očima. V těch jeho uviděl stud. Byl ještě mladý. Holka byla jiná. Usmívala se mu vstříc. Když trochu odhrnula deku, do tmy zasvítila její bílá kůže. Zítra ráno se musí zbavit těla. Kluk mu pomůže. Dobře své děti vychoval.