Jenom se tak potloukal kolem parkoviště, nenápadně jakoby bez zájmu, ale přitom stále ve střehu. Když přijel ten muž v černém drahém voze a zaparkoval v odlehlé části parkoviště, byl náhodou kousek od něj. Věděl, že je to příležitost. Snažil se, aby si ho řidič nevšiml. Své drobné postavě a stále dětskému výrazu v obličeji vděčil za to, že ho lidé většinou bez zájmu přejeli očima a nepovažovali ho za žádné nebezpečí. Stejně tak i řidič v dobře padnoucím obleku. Ostražitě se rozhlédl, když pokládal kufřík na střechu auta. Bez zájmu ho přehlédl a začal telefonovat. Rozčileně cosi křičel do telefonu a přecházel přitom sem a tam kolem auta. Pak s telefonem stále u ucha auto zamkl a vydal se pryč z parkoviště. To byla jeho příležitost. Tentokrát měl neuvěřitelné štěstí. Ani nebude muset zdolávat zámek auta. Zapomenutý kufřík zůstal ležet na střeše vozu. Teď musí jednat rychle. Každou chvilku si může řidič uvědomit, že kufřík nechal ležet na autě a vrátit se pro něj. S pohledem upřeným za odcházejícím mužem rychle přistoupil k autu, aniž by zastavil sáhl po kufříku a pokračoval v chůzi. Několik metrů od auta zrychlil. Když byl jen několik metrů od vchodu do nákupního centra, řidič se otočil. Viděl zuřivý výraz v jeho obličeji, když si uvědomil, že kufřík na střeše auta už neleží. Prošel vstupními dveřmi, už neviděl, jak se řidič zoufale rozhlíží a očima pátrá po parkovišti. Zašel na záchody, zamkl se do kabiny a pokusil se kufřík otevřít. Zámek se mu podařilo zdolat až s pomocí kapesního nože. Když víko s klapnutím odskočilo, pocítil zklamání. V kufru byly jen papíry. Žádný cenný předmět, nic, co by mohl prodat. Listoval lejstry a v duchu klel. Už chtěl kufřík opět zavřít a odložit ho vedle toaletní mísy, když mu oči padly na jeden z papírů. Začetl se do textu. Pak otočil a přelétl očima druhý papír. Začal se usmívat. Uvědomil si, že má před sebou zlatý důl. To jméno na smlouvách dobře znal. Všichni ho znali. Skloňovalo se ve večerních zpravodajstvích na všech programech. Před nedávnem obelstil policii a utekl do zahraničí. Jeho mnohamiliónový majetek měl zůstat v Čechách. Tyto smlouvy ale říkaly něco jiného. Milióny prostřednictvím dalších osob měly putovat za svým majitelem. Bylo mu jedno, jestli ten chlap získá peníze, které v dobách divoké privatizace vymámil na důvěřivých lidech. Bylo mu jedno, že jsou to často celoživotní úspory celých rodin. Vidina velkého výdělku mu zatemnila úvahu. V kufříku našel také vizitku právníka, který byl pod smlouvami také podepsán. Pomyslel si, že je to ten řidič drahého auta. Už spokojený sám se sebou s představou budoucího snadného života zavolal na číslo z telefonního automatu. Za ty smlouvy si může říct o velké peníze. Tak velké, o jakých se mu nikdy ani nesnilo. Když se ozval mužský hlas na druhé straně telefonu, rychle řekl mám váš kufřík. Byl si jistý, že ten člověk nezavěsí. Dohoda byla rychlejší, než si představoval. Muž na druhé straně telefonu nijak nesmlouval. Nemusel ani vyhrožovat, že kufřík odevzdá na policii nebo prodá novinářům. Souhlasil se vším. Nad částkou, kterou si za kufřík řekl, ani nezatajil dech. Setkají se za hodinu. Mimo centrum města. Na starém opuštěném parkovišti. Přijde sám a on už pro něj bude peníze mít. Spokojeně se usmál. Hned vyrazil, kufřík přitom pevně svíral jako poklad. Zajistí mu příjemný zbytek života. Ten den měl velké štěstí. Když došel na parkoviště, které bylo v tu denní dobu úplně prázdné, ještě tam majitel kufru nebyl. Usadil se na polorozpadlou zídku počmáranou sprejery. Na chvilku se zasnil. Přijíždějícího auta si všiml hned. Nebylo to ale to, ze kterého kufřík sebral. Tohle mělo tmavá skla. Nebylo vidět, kdo auto řídí. Ostražitě vůz sledoval. Pomalu přes parkoviště zamířilo auto k němu. Když zastavilo kousek od něj a začalo se stahovat okénko, uklidnil se. Štěknutí pistole s tlumičem ani nepostřehl. Ostrá bolest se mu zakousla do hrudníku. Pustil kufr a sevřel si dlaněmi ránu na prsou. Nevěřícně sledoval rudou krev, která mu protékala mezi prsty. Padl na zem. Než se mu zavřely oči, viděl jen nohy v drahých pánských polobotkách, jak se přibližují k němu. Do propasti bezvědomí se propadl dřív, než k němu střelec došel. Už neviděl, jak muž sbírá kufřík a kontroluje jeho obsah. Druhou ránu do čela už necítil.