Na hřbitov pomalu padal soumrak. Stíny utápěly náhrobní kameny starých hrobů ve tmě. Zamkl černou tepanou mříž hřbitovní brány a vydal se na obchůzku mezi hroby. Cítil hluboký klid. Tuhle část dne měl nejraději. Když hřbitov opustili všichni živí. Svou přítomností rušili zvláštní atmosféru, kterou bylo místo prosyceno. Kráčel pomalu. Z prohlubující se tmy na něj blikala světýlka svíček. Nechápal myšlenky těch živých, kteří na hřbitov nosili květiny a zapalovali svíčky, jako by na tom záleželo. Ten nepořádek, kterým narušovali rovnováhu hřbitova. Nezáleželo jim na těch mrtvých. Nosili na hřbitov květiny a různé cetky jen proto, aby uspokojili své vlastní duše a svá svědomí. Mrtvým už na ničem nezáleželo. Prošel celým hřbitovem a zastavil se před obřadní síní. Odemkl si černé dřevěné dveře a vešel do tmavé studené místnosti. Dveře za ním hlasitě zaklaply. Otočil klíčem v zámku a prošel místy, která už byla svědkem tolika žalu. Tady se loučili živí se svými mrtvými. Nerozsvítil. Znal každý spár v podlaze místnosti. Mohl zavřít oči a projít síní stejně jistě, jako v pravé poledne. Malé nenápadné dveře v rohu síně vedly do míst, kde čekala těla mrtvých na poslední rozloučení. Ozvěny jeho kroků se rozléhaly pod klenutým stropem. Když procházel nízkými dveřmi, musel sklonit hlavu. Ten pohyb mu byl důvěrně známý. Ruce se mu chvěly. Čekal na ten okamžik netrpělivě celý den. V chladicím boxu ležela bledá a nehybná. Chvíli hleděl na to chladné tělo. Shrnul vlasy z kamenného čela. Byla tak mladá. Smrt ji dostihla dříve, než mohla poznat všechny radosti života. Nebylo mu jí líto. Měl mrtvé rád. Víc než živé. Už je nic nebolelo, nic je netrápilo. Nic nemohlo narušit jejich klid. Znovu pohladil mrtvou po tváři. Věděl, že by ho jen málokdo pochopil. Ale on jí vlastně záviděl. Opatrně vzal mrtvé tělo do náruče. Cítil tu váhu. Svaly na rukou mu ztvrdly námahou. Odnesl tělo ke stolu, kde mrtvé připravoval na poslední rozloučení. Líčil je a česal, aby byli krásní pro pohled živých. Oblékal je do věcí, které jim pozůstalí přinesli. Tak zbytečně. Když začal tělo omývat, ucítil prudkou vlnu vzrušení. Zavřel oči a zcela se svému vzrušení oddal. Když s mrtvou dívkou skončil, byla už hluboká noc. Ještě chvíli seděl v místnosti a popíjel kávu z termosky. Pomalu se uklidňoval. Nepřipouštěl si, že jeho vztah k mrtvým není správný. Miloval ten kontakt s chladným mrtvým tělem. Zhasl svíčku, kterou rozsvítil, aby na mrtvou viděl. Chvilku trvalo, než si jeho oči zvykly na úplnou tmu. Pohledem sklouzl k tmavému oknu. V hluboké tmě za oknem zahlédl ještě temnější stín. Když se stín pohnul, zatrnulo v něm. Někdo ho pozoroval. Nevěděl, co všechno mohl vidět. Strach mu sevřel ledovou rukou srdce. Jestli někdo viděl, co dělal s mrtvou, je konec. S ostudou ho ze hřbitova vyženou. Nebude se moci starat o své mrtvé. Nebude se s nimi moci těšit. Vyrazil zběsile ven. Světlo jeho baterky prořízlo tmu hřbitova. Zaslechl hluk, který v tichu hřbitova mohl udělat jen běžící člověk. Nikdo neznal hřbitov tak dobře jako on. Zhasl baterku, aby se neprozradil. Slyšel, jak člověk ve tmě mezi hroby klopýtá a padá. Naběhl mu přes rozsypovou loučku. Počkal u jediného místa, kde bylo možné snadno zdolat hřbitovní zeď. Slyšel, jak se ten člověk blíží. Konečně se vynořil ze tmy. Jediný výkřik překvapení a úleku, když na hlavu neznámého muže dopadla rána krumpáčem. Pak už bylo opět ticho. Posvítil si na tělo baterkou. Ošuntělé oblečení dávalo tušit, že se jedná o bezdomovce. Určitě přišel na hřbitov krást. Napadlo ho, že tenhle chlap by stejně nikomu nic neřekl. Teď už to ale bylo jedno. Strašnou ránu, kterou muži téměř rozpůlil lebku, už nemohl vzít zpět. Muž byl mrtvý. Pocítil k němu zvláštní něhu. Najednou už to nebyl nepřítel. Teď patřil k jeho mrtvým. Opatrně vzal muže za nohy a odtáhl ho uličkou mezi hroby k čerstvě vykopanému hrobu. Tam zítra uloží dívku, která leží v márnici. Vlezl do jámy a ještě chvíli kopal. Na dno uložil mrtvého muže a navršil na něj hlínu. Pomalu se rozednívalo. Vylezl z hrobu a prohlédl i své dílo. Nikdo nic nepozná. Až sem za pár hodin uloží mrtvou dívku a hrob zahází hlínou, nikoho nenapadne, že hrob ukrývá dvě těla. Vlastně tomu mrtvému záviděl.