Nervózně se rozhlédl. Už si o něm zase povídají. Třeba tahle ženská. Tak divně se dívá. Jakoby úkosem. Teď se zasmála. Určitě se směje jemu. Uhladil si mastné zpocené vlasy. Dobře znal tyhle pohledy. Lidé se na něj takhle dívali celý život. Po straně se ušklíbali. Když si mysleli, že se nedívá, tak si o něm šeptali. Zalila ho vlna vzteku. Znovu si uhladil mastné vlasy a začal mezi zuby drmolit nadávky. Žena, která ukončila telefonní hovor, se po něm znepokojeně podívala. Divný člověk. Takový špinavý. Myslela si, že se přeslechla, ale ten chlap sprostě nadával. A díval se přitom na ni. Rychle se otočila a odešla. Cítil, jak ho začínají svědit klouby prstů. Vždycky ho svědily, když byl nervózní. Ta ženská odešla, ale před tím si ho ještě pořádně prohlédla. Určitě o něm bude doma vyprávět třeba manželovi. A budou se mu smát. Strčil si sevřenou pěst do pusy a začal si okusovat strupy z kloubů. Vždy, když byl nervózní, kousal si klouby. Nervózní byl často. Klouby měl celé rozkousané a nikdy se mu nestačily zahojit. Otřel si zkrvavenou ruku o košili a začal dlaní třít šmouhy, které krev zanechala na látce. Jsou to všechno mrchy. Co umřela jeho matka, bylo to ještě horší. Musel se starat sám o sebe. Chodit ven, na nákup, k lékaři. Denně čelit těm pohledům a výsměchu. Dokud ještě žila matka, o všechno se starala. Žil v bezpečí domova, nemusel nikam chodit. Nemusel se setkávat s lidmi a byl méně nervózní. Teď se to nedá vydržet. Pohyb ruky na košili se stále zrychloval. Měl pocit, jakoby mu po hrudi lezlo tisíc mravenců. Proč se na něj ta ženská dívala? Proč se smála? Neodolal nutkání a sebral ze země kámen. Hodil ho za odcházející ženou a připojil nadávku. Žena se dala do běhu. Trochu se uklidnil. Strčil si ruce do kapes a vydal se domů. Stále si polohlasně opakoval nadávky. Snažil se nedívat kolem sebe. Konečně za ním zapadly těžké domovní dveře. Na schodech potkal ženu, která bydlela o patro níž. Znala ho a raději se na něj nedívala. Když se míjeli, všimnul si, že je ubrečená. To ho znovu rozrušilo. Neměl rád, když se mu ženy smály, ale nesnášel, když brečely. Věděl, že to není správně. A neuměl si s tím poradit. Vždycky, když si s něčím neuměl poradit, nadával. Čím byl nervóznější, tím sprostěji nadával. Ještě jednou mrknul na sousedku a začal nadávat. Někde v domě se otevřely dveře. Jeho nadávky se rozléhaly po chodbě. Žena ze sousedství se kolem něj protáhla a vyběhla z domu ven. Ve svém bytě se trochu uklidnil. Už nechtěl vědět, co se děje za těmi dveřmi. Venku. Žena, kterou potkal na schodech, stála opřená o zeď domu a plakala. Její manžel už byl zase opilý. Vždycky, když se opil, vyváděl. Často ji bil. Někdy s sebou přivedl své kamarády. Musela s nimi tančit a nalévat jim další alkohol. Bála se svého muže a bála se od něj odejít. Připadala si vedle něj jako kurva. Správně ji dnes nazval ten bláznivý chlap, co bydlel nad nimi. Vždy, když se potkali v domě, pokřikoval na ni. Prý tam dřív bydlel s matkou. Tu ale ona neznala. Jenom toho podivína. Vyběhla jen v tričku a už jí začala být zima. Stejně se tam musí vrátit. Neodvážila by se odejít. Nadechla se zhluboka, aby nabrala odvahu. Utřela si uslzené oči a vešla do domu. Vyjít několik pater bylo hodně těžké. Těžší než kdy dřív. Vracela se do bytu, odkud utekla před manželem. Ale nemohla nic jiného dělat. Nevěděla, co jiného. Kam jinam jít. Vlastně ani nechtěla. Tiše otevřela dveře a vklouzla do bytu. Už na ni čekal. První rána jí dopadla na hlavu a poslala ji k zemi. Naučeným pohybem se schoulila do klubíčka a rukama si kryla obličej. Řval na ni a kopal do ní. Napadlo ji, že už to dnes jednou slyšela. Modlila se, aby už skončil. Víc už toho nevydrží. Muž ale nepřestával. Zuřivě do ní kopal. Chytil jí za vlasy a vytáhl ji na nohy. Z rány na hlavě jí tekla krev a zalévala obličej. Pochopila, že tentokrát to byla chyba. Neměla se vracet. Rány dál dopadaly na její hlavu, až zůstala ležet na zemi bez známek života. Ležela tam v kaluži krve, když se její manžel druhý den ráno vyspal z opice. Stál nad mrtvolou své ženy a přemáhal dávivý pocit. Dveře do bytu byly pootevřené. Nevěděl, co se včera stalo. Nepamatoval si vůbec nic. Najednou k němu přes stěnu šoku pronikl hlas. Poznal souseda z bytu nad nimi. Toho šíleného chlapa, který neustále všem nadával. To on zabil jeho ženu. Vzpomíná si, jak jí včera nadával, když odcházela z bytu. Pak usnul a už ji neviděl živou. Určitě přišel za ní do bytu, zbil ji a utekl. Je to blázen. Otevřel dveře dokořán ve chvíli, kdy ten šílenec procházel kolem něj. Chvíli stáli proti sobě. Pak se na něj vrhnul. Bylo to snadné. Ten muž se vůbec nebránil. Krčil se před ním a křičel. Vtáhl ho do bytu a společně spadli přes tělo ženy. Její krev byla všude. Na zemi, na jejich oblečení a rukou. Když vytáčel policii, měl její krev na dlaních. Do bytu přijela policie během okamžiku. Držel toho blázna pod krkem, dokud si ho nepřevzali muži zákona. Pak se rozplakal. Kdyby nebyl včera opilý a neusnul, mohl svou ženu bránit. Nepomohl jí a ten chlap ji zabil. Zatímco on spal, jeho žena umírala rukou šílence. Policista mu s účastí položil ruku na rameno.