Šťastná mladá rodina

0
1087

S Tomášem spolu chodili několik měsíců a milovali se čím dál víc. Byl to její první kluk. Byl skvělý, úžasný, nejlepší mužský. Měla v životě štěstí, že potkala právě jeho. Její rodiče se rozešli, když byla ještě dítě. Dobře si pamatovala, jak matka celé večery probrečela. Bouřlivé hádky, když otec odmítal platit alimenty. Na všechny ty naschvály, které si rodiče dělali. Na otcovy milenky a matčin smutek. Dlouho si myslela, že ona žádného muže mít nebude. Neměla zájem o zradu a scény, na které byla zvyklá z domova. Tomáš byl jiný než ostatní. Věrný, milý, chápavý. S ním si dokázala představit svůj život. Plánovali spolu, jak budou jezdit po světě, poznávat cizí kraje, poznávat lidi, učit se. A jednou založí rodinu. Když zjistila, že je těhotná, byla nejprve trochu zaskočená. Pak si ale uvědomila, že tak to má být. Rodina a dítě je základ všeho. Teď jsou mladí, mají hodně sil a elánu. Teď je čas, kdy mohou vychovat skvělého člověka. Tomášovi řekla to sladké překvapení večer. Připravila večeři, zapálila svíčky. Byla to pro ni událost. Nejhezčí okamžik jejího života. Tomáš ji ale překvapil. Nereagoval tak, jak si představovala. Nebyl nadšený, nejásal. Jen zíral, bledý a zaražený. Pak začal mluvit a ona se propadala do svého soukromého pekla, které prožívala už jako dítě. Tomáš nechtěl žádnou rodinu. Necítil se na výchovu dítěte. Ještě ne. Chtěl přesně to, co spolu plánovali. Jezdit po světě, poznávat, užívat si. Řekl, že by si měla nechat dítě vzít. Pokud to neudělá, bude na jeho výchovu sama. On nemá vůli ani peníze, aby jí pomáhal. Také řekl, že si neumí představit, že s ní tráví zbytek života. Je mu s ní dobře, baví ho to, ale nechce s ní žít. Raději by se měli rozejít. Zírala neschopná slova. Pak ho vyhodila. Vyhnala ho ze svého bytu, ale nedokázala ho vyhnat ze života. Proplakala několik dnů i nocí. Čekala, že jí zavolá, přijde za ní, omluví se. Nic z toho se nestalo. Pak se dozvěděla, že se chystá na prázdniny do Skotska. Plánoval si dvouměsíční cestu bez ní. Choval se, jako by se nic nedělo. Ten den se přestala trápit. Celým jejím tělem cloumal vztek a strašná zlost. Pochopila, že lásku cítila jen ona. Pro něj to byla zábava. Byl stejně nezodpovědný, lehkomyslný, sobecký jako její otec. Jako všichni muži. Její láska se změnila ve strašnou nenávist. Rozhodla se, že mu zničí život. Dostane ho až na samé dno, na kolena. Nejprve za ním šla a řekla, že se rozhodla pro potrat. Chtěla ale peníze. Když jí je nedá, dítě bude muset porodit. Pak ale bude muset platit dalších pětadvacet let na jeho výživu. Musí se vzdát cesty do Skotska, místo prázdnin začít s brigádou a zaplatit za chybu. Tomáš nakonec souhlasil. Zůstal doma, našel si práci a cestu do Skotska zrušil. Dal jí peníze, které měl na prázdniny připravené. Ten den šla a všechny peníze utratila. Koupila si věci, které nepotřebovala. Jen tak pro potěšení. Tomáš se jí vyhýbal, myslel si, že už je vše vyřešené. Po prázdninách začal opět chodit do školy. Měl před sebou ještě dva semestry. Když se znovu potkali, už na ní bylo těhotenství znát. Zíral na ni neschopný slova. Smála se mu. Myslel si, že se jí zbaví, že ji odbyde několika tisícovkami a bude mít po problému. To ani náhodou. Ona se rozhodla to dítě mít a od něj bude chtít plnění všech povinností, i kdyby měla jít k soudu. Tomáš se začal bránit. Dohodli se, že to dítě nechce. Zaplatil jí za potrat. Je to její rozhodnutí, ona ho chtěla, tak ať se postará sama. Od něj neuvidí ani korunu. Smála se dál. To se ještě uvidí. Pak začala chodit za ním do školy, čekala na chodbě, když odcházel se spolužáky. Dělala scény. Plakala, prosila, ať ji neopouští. Jindy každému ze známých vyprávěla, jak ji nutí, aby se dítěte zbavila. Každému, kdo ji byl ochotný poslouchat, vyprávěla, jak strašně se k ní chová. Jak se blížil termín porodu, začala svůj tlak stupňovat. Obrátila se na jeho rodiče. Prosila je, aby jí pomohli. Tomáš chce, aby se dítě nenarodilo živé. A když se narodí, aby dítě zabila. Stejné historky vyprávěla i ve škole, kde Tomáš studoval. Marně ji Tomáš přesvědčoval, ať toho nechá. Ať mu dá pokoj. Když se narodil malý Tomášek, myslela jen na to, jak by ublížila jeho otci. Dítě ji vůbec nezajímalo. Do porodnice za ní Tomáš nepřišel. Volala mu, nechávala vzkazy. Prosila, ať se na dítě přijde alespoň jednou podívat. Nakonec ho přemluvila. Řekl, že k ní přijde večer. Domluví se na tom, co bude dál. Konečně ho měla tam, kde ho chtěla mít. Když večer přišel, byla připravená. Jen co se usadil v pokoji, začala rozesílat SMS. Prosila o pomoc. Tomáš přišel k ní domů, bojí se, že ublíží jí i dítěti. Chlapečka si nechtěl ani pochovat. Prohlédl si dítě, opřel se přitom o dřevěný okraj postýlky. Podala mu peřinku, aby dítě přikryl. Pak řekl, že jí bude platit alimenty, ale starat se o něj nechce. Najednou se na něj vrhla. Začala ho drápat nehty do krku i obličeje. Snažil se jí zachytit ruce. Bránil se. Pak ji odstrčil, až upadla na pohovku a odešel. Práskl za sebou vzteky dveřmi, obličej celý poškrábaný. Jen co odešel, běžela k dítěti. Přitiskla chlapečkovi peřinku na obličej. Netrvalo to dlouho. Dítě přestalo dýchat, zmodralo a tiše, bez pláče a nářku zemřelo. Hned vzala telefon a volala o pomoc. Tomáš byl u ní, Zabil její dítě. Policie i záchranáři byli v bytě během krátké chvíle. Našli tu zhroucenou mladou matku se stopami zápasu na rukou i v obličeji a mrtvé dítě. Naříkala, že dítě neubránila. Jeho otec ho udusil. Chtěla mu v tom zabránit, ale nemohla. Neměla sílu. Tomáše zatkli dřív, než došel domů. Byl rozrušený, v obličeji a na krku čerstvé hluboké škrábance. Při vyšetřování se potvrdilo, že z něj měla mladá matka strach už v těhotenství. Několik lidí vypovědělo, že jí vyhrožoval a nutil ji, aby dítě zabila sama. V mobilu měla mladá matka několik zpráv, kterými prosila o pomoc. Na postýlce byly jeho otisky prstů. Žena skončila na psychiatrii. Ze smrti dítěte se zhroutila a pokusila o sebevraždu. Tomáš skončil před soudem.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!