Stvořeni pro sebe

0
556

Už jako dítě měla vždy hodně přátel. Byla milá, kamarádská, hodná holčička. To jí zůstalo i na střední škole. Lidé ji měli rádi. Nikdy nikomu neublížila, nikoho nepomlouvala, snažila se pomáhat i spolužákům, kteří nepatřili mezi její nejoblíbenější. Na vysokou školu odešla do velkého města. Všechno pro ni bylo nové. Byla zvyklá, že se u nich doma všichni znali. Věděla, co od koho může čekat, jaký je a jakou má minulost. Najednou se cítila sama. Kolem ní bylo plno lidí, o kterých nevěděla vůbec nic. Brzy se ale seznámila nejprve se spolužáky, pak i s dalšími lidmi. Mezi nimi byl i Michal. Potkala se s ním v posilovně. Byla to láska na první pohled. Michal vypadal přesně jako kluk z jejích snů. Navíc byl milý a mírný. Mluvili spolu dlouhé hodiny, zapomněli na cvičení. Viděli se znovu hned další den a pak znovu a znovu. Byla zamilovaná a zdálo se, že i Michal. Bála se, aby se kouzlo neztratilo, až se spolu budou poprvé milovat. Po jejich první noci ale bylo jasné, že jsou stvořeni jeden pro druhého. Michal ji přestěhoval k sobě domů. Měl pěkný byt, jehož cenu si ani neuměla představit. Vlastně ani nevěděla, co Michal dělá. Když přišla řeč na jeho práci, vždy se smál a říkal, že to není nic, co by ji bavilo. Vede kolektiv lidí a starají se ostatním o zábavu. To jí stačilo. Vydělal si ale peněz dost na to, aby ji mohl podporovat při studiu. Byla šťastná. S Michalem měli krásný vztah. Mohli spolu dlouhé hodiny diskutovat o všem, co ji zajímalo. Mohli spolu mlčet a jen si užívat své blízkosti. Jezdili spolu na výlety po České republice. Hledali místo, kde by chtěli jednou postavit dům a založit rodinu. Nikdy ji ale nevzal mezi své přátele a nikdy ji nechtěl doprovázet, když se měla setkat mimo školu se spolužáky. Nevadilo jí to. Milovala ho. Měli stejné názory na život. Nikdy dřív nepoznala tak hodného muže. Když zjistila, že čeká dítě, byla šťastná. Michalovi tu novinku řekla večer při večeři. Jeho reakce ji dojala a překvapila. Michal měl v očích slzy. Celou noc promilovali, nad ránem ji držel něžně v náruči a plánoval, co vše pro ni a dítě udělá. Následující měsíce jí se vším pomáhal. Stále chodila do školy, ale Michal ji všude vozil, nenechal ji nic dělat. Zahrnoval ji dárky a pozorností. Rozmazloval ji. Státnice dělala dva měsíce před porodem. Na večírek se spolužáky ji tentokrát Michal dovezl. Poprvé se tak setkal s jejími přáteli. Jen ji odvedl do společnosti, řekl, ať mu zavolá, že pro ni zase přijede. Všimla si, jak zvláštním pohledem jeden z jejích kamarádů Michala pozoruje. Později večer jí řekl, že její Michal prodává drogy. Zná ho z doby, kdy je ještě sám bral a od Michala kupoval. Pak se Michal ale vypracoval a posunul výš. Sám už drogy na ulici neprodává. Teď už je větší zvíře mezi drogovými dealery. Nechtěla to poslouchat. Hned zavolala Michalovi, aby pro ni přijel. Chtěla odejít. Už nikdy nechtěla toho kluka vidět. Přišel ale za ní ještě ven, dřív než odjela. Varoval ji, ať si dá na Michala pozor. Ať si sama ověří, že je to tak, jak jí říká. Mlčela, ale v hlavě jí jeho slova vrtala. Michalovi nic neřekla. Druhý den, když Michal odešel do práce, prolezla mu všechny jeho věci. Všechno, čeho si dřív nevšímala. Když se Michal vrátil domů, pozorovala ho, poslouchala jeho telefonáty. Když byl v koupelně, prošla jeho telefon. Uvědomila si, že jí její kamarád říkal pravdu. Michal měl podivné známosti, stejně podivné telefonáty. Měl hodně peněz, ale nevěděla, kde je bere. Věřila mu, nezajímala se. Nepředstavil ji lidem, se kterými se scházel. Nakonec našla, co hledala. Večer po jedné obchodní schůzce, přišel Michal domů. Byl rozčilený. Přinesl s sebou cestovní tašku. Tu odnesl do své pracovny, kam ona nikdy nechodila. Šel se osprchovat. Na triku, které hodil hned do pračky, našla stopy krve. Slyšela téct sprchu, prohledala mu zavazadlo, co přinesl. Našla v něm drogy i zbraň. Seděla v pokoji a čekala, až přijde ze sprchy. V klidu mu řekla, co našla. Ví, co dělá. Nemůže s ním dál být. Strašně ji zklamal. Myslela si, že je jiný. Prodává drogy, které ničí mladé lidi. Dokonce i děti. Nechce, aby jejich dítě žilo s dealerem drog. Už ji nikdy nesmí kontaktovat, jinak půjde na policii a udá ho. Michal stále nic neříkal. Zvedla se, chtěla si sbalit a odejít. Chytil ji za ruku. Zadržel ji a začal přesvědčovat, že ji miluje. Udělá pro ni všechno. Jeho práce se jí netýká. Ani ona, ani jejich dítě nebudou nic vědět o tom, čím se živí. Oni jsou stvořeni pro sebe. Nemůže s tím přestat hned teď, ale postupně chce z toho vlaku ven. Začít se živit poctivě, aby si ho mohlo jejich dítě vážit. Nechtěla s ním mluvit. Vytrhla se mu. Už s ním nechce nic mít. Nebude mít nic společného s člověkem, který prodává drogy. Odešla do svého pokoje, nechala Michala stát. Balila si své věci v klidu. Neplakala. Cítila smutek, ale neměla sílu brečet. Musí se postarat o sebe a dítě. Rozhodla se, že odjede domů. K rodičům. Na malé město, kde se všichni znají a nikdo ji nemůže zklamat a překvapit. Když za ní přišel Michal do pokoje, tvářil se jinak, než byla zvyklá. Už neměl laskavé a hodné oči. Tvrdě jí oznámil, že nikam nepůjde. Zůstane, kde je. Porodí jeho dítě a bude se o něj starat. Nebo může odejít po porodu, ale dítě zůstane s ním. Už neprosil. Nařizoval. Odmítla to poslouchat. Chtěla kolem něj projít, jen přes rameno ucedila, že je kriminálník a v kriminále skončí. Pak dopadla první rána. Michal se už neovládal. Najednou to byl jiný člověk. Surový, brutální, zlý. Upadla na zem. Michal ji ještě několikrát uhodil. Křičela bolestí. Cítila, že jí zlomil žebra. Otékal jí obličej. Nic neviděla. Michal ji zuřivě mlátil pěstí do obličeje. Pak konečně přestal. Odešel. Slyšela, jak za sebou zamkl dveře. Bylo to zbytečné. Nemohla se zvednout, nemohla popadnout dech. V hlavě jí hučelo. Zůstala ležet na zemi. Ztrácela vědomí. Do mozku jí po poslední strašné ráně proudila krev. Už nic nevěděla. Michal se domů vrátil až druhý den. Myslel si, že zatím jeho žena přišla k rozumu. Už byla mrtvá. Ona a v ní i nenarozené dítě.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!