Takový hodný člověk

0
892

Bylo mu třiadvacet let, když jeho máma umřela. Byla dlouho nemocná, on se ale o její nemoci dozvěděl, až když jí zbývalo jen pár týdnů života. Nikdy mu nic neřekla, nikdy si na nic nestěžovala. Žili spolu sami, tátu nikdy nepoznal. Dokud byl malý kluk, máma o tátovi mlčela. Později mu řekla, že šlo o náhodnou známost a ten muž o ni a chlapce nikdy nestál. Bylo to její rozhodnutí, že si dítě nechá a vychová ho. Neznal ani babičku s dědou. Viděl je jen několikrát v životě a byli to pro něj úplně cizí lidé. Naposledy se s nimi setkal na matčině pohřbu. Nechtěl s nimi mluvit. Jen je chladně pozdravil. S mámou měl velmi blízký vztah. Věděl od ní všechno. Když otěhotněla, tlačil na ni otec, aby se dítěte zbavila. Když odmítla a zároveň neprozradila, s kým dítě čeká, vyhodili ji rodiče z domu. Nechtěli o ní nic vědět, nechtěli vědět nic o dítěti. Odstěhovala se tenkrát do jiného města a začala znovu jinde, kde ji nikdo neznal. Neměla to nijak lehké. Bez peněz, jen se sociálními dávkami v malém bytě. Šetřila na všem. Vzpomínal si, že jako malé dítě nedostatek peněz nevnímal. Teprve později, když byl starší, pochopil, kolik sil stálo matku udržet pro něj pěkný domov. Měl čisté oblečení, svůj pokoj, neměl hlad, a dokonce mohl chodit na fotbal, který miloval. Večer býval už od malička sám doma. Máma přes den pracovala v obchodě, večer chodila uklízet kanceláře. Snažil se jí pomáhat, jak jen mohl. Brzy se naučil připravit jednoduché jídlo, aby měla máma večeři, až přijde domů. Čekával na ni v posteli, aby si mohli alespoň chvíli povídat. Když ležel pod peřinou, malý kluk sám v tmavém bytě, a čekal, až přijde jeho upracovaná máma domů, představoval si, že mají tátu. Muže, který by s ním chodil na fotbal, kupoval by mámě kytky a se vším jí pomáhal. Na střední škole patřil k premiantům. Chtěl mámě dělat radost a vynahradit jí všechnu tu dřinu. Po střední šel na vysokou. Už to bylo všechno mnohem lepší. Našel si brigádu, máma mohla přestat uklízet. Těšil se, až dostuduje, najde si dobrou práci, našetří a vezme mámu na dovolenou k moři. Když se dozvěděl, že je máma vážně nemocná, už byla v nemocnici. Přerušil studium a posledních několik týdnů byl s ní. Po pohřbu nechtěl nikoho vidět. Rozhodl se, že se přestěhuje na poslední rok natrvalo na kolej a pustí byt po mámě. Nábytek rozdá nebo vyhodí. Za těch pár starých a laciných kousků, které si s mámou mohli dovolit, nestálo za to platit nájem. Některé věci si dá do krabic a schová do garáže u kamaráda. Dal se do balení hned ten večer. Začal s máminou skříní. Probíral se jejími věcmi, až narazil na krabičku s fotkami a s dopisy. Tam našel fotografie mladého muže, vojáka a jeho mámy. Muselo to být v době, kdy otěhotněla. Z dopisů, které mu psala, pochopil, že ho milovala. On ale končil vojnu, odjel na druhou stranu republiky a už ji nechtěl vidět. Bylo jasné, že je to jeho táta. Chlap, který mámu opustil, když čekala dítě. Nebylo těžké ho najít. Měl jeho jméno i adresu před třiadvaceti lety. Rozhodl se, že muže navštíví. Řekne mu, jak moc mu chyběl táta, když byl malý. Že se máma nikdy nevdala a že ho dobře vychovala. Podle fotografií se mu zdálo, že je svému tátovi podobný. Chtěl se s ním setkat. Jmenoval se Robert a měl malý penzion v podhorském městě. Neřekl mu předem, co od něj chce. Chtěl ho překvapit. Přijel za ním do jeho podniku. Seděli u kávy, Robert poslouchal. Vyprávěl mu o své mámě, o jejím životě, o tom, že našel po její smrti dopisy pro Roberta. Milovala ho. Starší muž poslouchal s dojetím. Říkal, že ji měl také moc rád. Byla jeho láskou. Když skončil vojnu, vracel se domů. Vztah na dálku nemá cenu. Doma musel pomáhat rodičům v hospodě. Později se oženil s hodnou ženou a převzal podnik. Na jeho mámu už zapomněl. Napjatě čekal, jestli staršího muže napadne, že by mohl být jeho otcem. Bylo to přeci jasné. Věk odpovídá. Jeho máma neměla v té době jiného kluka. Milovali se. Nakonec mu řekl, že je jeho syn. Robert se ale rozčílil. Začal na něj křičet, že si to s mámou pěkně vymysleli. On není jeho otec a není ani zvědavý na nějaké jeho lži. Chtěl, aby okamžitě odešel a už nikdy ho nekontaktoval. Zkusil mu ještě jednou v klidu říct, že od něj nic nechce. Jen se chce stýkat se svým tátou. Na to mu Robert úplně rudý řekl, že jeho máma byla kurva, která spala s půlkou kasáren a on s tím nemá nic společného. Jako by mu nikdo vypnul v hlavě světlo. Ten chlap zničil jeho mámě život a teď ji ještě uráží. Vrhnul se na Roberta, začali se rvát. Byl mladší, silnější. Mlátil ho pěstí do obličeje, až byla všude krev. Povalil ho na zem a kopal do něj. Robertovi se podařilo postavit se. Popadl nůž, který ležel na baru a ohnal se po něm. Chytil Roberta za ruku s nožem a začali se o něj přetahovat. Nevěděl, jak se to stalo, ale v jednu chvíli stáli a zápasili, ve druhou leželi oba na zemi a Robert měl nůž v těle. Pak už šlo všechno jako ve snu. Záchranka, policie, pouta na rukou. Policista, který uklidňoval plačící ženu. Pochopil, že se tu všichni znali. Policisté v autě, kteří ho převáželi k výslechu, si o Robertovi povídali. Takový hodný člověk prý. Vzal si svou ženu, když přišla po nehodě o prvního manžela a zůstala sama s dvěma dětmi. Pomohl jí je vychovat. Sám totiž děti po těžkém úrazu v dětství nikdy mít nemohl.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!