Od kdy jste v ODS?

V listopadu 1989 jsem se zapojil do hnutí Občanského fóra a po založení ODS jsem v srpnu roku 1991 do ní vstoupil.

Ke konci roku 2006 měla ODS v Mostě necelých 300 členů.

K 18. lednu 2010 měla ODS v Mostě 855 členů.

Tato otázka v sobě skrývá několik témat. Máte pravdu, že 18. ledna 2010 vyvrcholila složitá situace uvnitř ODS v Mostě. Jako jediné, a pro mě logické řešení, bylo navrhnout výkonné radě zrušit licenci v Mostě a na rozdíl od mých oponentů dát šanci vzniku nové ODS na starých dobrých základech a přizvat zároveň do ODS nové, mladé členky a členy, nezasažené vnitřními spory. Je pravda, že rozpolcenost a neochota nalézt kompromis vyústila v úmyslný bojkot jednání sněmů ODS, což vedlo k nefunkčnosti naší organizace. Kdo za to může? To je dnes velmi těžké říci. První tlaky a pnutí nastaly po přijetí většího počtu členů v lednu 2006, kdy v místní radě byli vedle mě pánové Šulc, Ratiborský, Ježek a další, část z nich dnes zakládá novou ODS. Jediným viníkem v jejich očích jsem já. Subjektivně si myslím, že podíl viny je na nás všech, co jsme ODS vedli na místní, oblastní a také regionální úrovni.

Jak jsem již výše uvedl, ti, co mě označují za viníka, se chovají stejně, jako když zloděj volá chyťte zloděje. Ti, co mě označují za viníka, hlasovali o přijetí velkého počtu lidí, kteří nakonec ovlivnili kandidátku do městského zastupitelstva v Mostě. Stačí se podívat, kdo na ní byl. Nejvyšším představitelem našeho regionu byl právě pan Šulc, který strpěl vývoj v našem regionu. Nárůst za poslední čtyři roky byl o cca 3000 členů. Možná i za to můžu já sám.

Znám majitele této firmy. Podíl v této firmě nevlastním a nejsem ani tichým společníkem. Na druhou otázku neumím odpovědět, ale je to možné stejně, jako že v ODS jsou zaměstnanci firem, jejichž majitelé jsou členy městského zastupitelstva. Nikdy jsem při přijímaní členů nelustroval to, kde žadatel pracuje.

Je pravda, že naše rodina disponuje majetkem, který nás ekonomicky zajišťuje. Zveřejnit odhad našeho majetku by bylo nerozumné, protože by to mohlo být podnětem pro nekalé živly a vyděrače. Mé vlastní příjmy jsem po dobu mého politického angažmá uváděl v ročních přiznáních, která jsou veřejně dostupná. Cítím se ekonomicky nezávislý a nepodléhám korupčnímu prostředí, i proto jsem možná nepohodlný.

Ne.

Toto téma je pro čistotu politiky velmi důležité. Hlavním problémem je zákon o veřejných zakázkách. Tento zákon je zneužitelný. Nicméně, zákon je jedna věc a druhá přístup politiků. Osobně jsem se zasadil ještě v dobách Fondu národního majetku a následně ve vládní meziresortní komisi o to, aby ministerstvo financí neomezovalo žadatele o zakázku a aby rozhodujícím kritériem byla cena dodávky. Jsem si jist, že toto nemohou říci mí oponenti.

Já pozici posilovat nepotřebuji. Ve vnitrostranické úrovni jsem nikam nekandidoval i přes to, že jsem nominace měl. Souhlasil jsem pouze se svou nominací na kandidáta do senátních voleb. Zda-li budu zvolen, o tom rozhodnou všichni členové naší oblasti, což je přibližně 1250 lidí. Pokud si vzpomínám, tak se uvedený člověk spojoval se stávající litvínovskou ODS a i to si myslím, že není pravda.

O takovém jednání nevím. Pokud by to byla pravda, je situace v ODS horší, než se nyní jeví.

Přesně to nevím, protože jsme si to nikdy neřekli. Mohu se jen domnívat, že to mohla být má kritika po prohraných krajských volbách, kdy po debaklu, který jsme utrpěli ( z 28 mandátů jsme propadli na 13), by se slušelo vzdát se vedoucích funkcí a především mít odvahu odejít do opozice, když se nedařilo vyjednat vyváženou koaliční dohodu. Přečetl jsem si ve vašem listě, že se pan Šulc rozešel se mnou v momentě, kdy jsem dopustil hromadný vstup do ODS. Tento důvod nemůže být pravdivý. Jiří Šulc byl jeden z mála, který z celé situace těžil. Připustil, aby v našem regionu vzrostla členská základna téměř o 3000 členů, tato členská základna jej zvolila opakovaně předsedou regionu, členem výkonné rady, leadrem do krajských voleb v roce 2008, které dopadly katastrofálně a naposledy se o tuto základnu opřel, když byl zvolen na třetí místo kandidátky do sněmovny. Již staré římské úsloví říká Qui bono – v čí prospěch, se dějí některé věci, to si čtenáři mohou sami vyhodnotit. Toto tedy opravdu nemůže být pravý důvod, pravým důvodem asi bude souboj o vliv a směřování ODS. Dojednal potupnou koalici na krajské úrovni s ČSSD a navíc, přes veškeré deklarace, z ní sám těží jako placený radní. Naposledy jsem jako jediný odmítal svolat volební kongres a vyžadovat na něm hlasování o důvěře či nedůvěře předsedovi Topolánkovi. Tato aktivita přicházela v nevhodnou dobu a na základě mocenského a nikoli ideového střetu. Pan Šulc naopak stál v čele této aktivity. To je to hlavní, co nás rozděluje.

Znovuzrození a ozdravení ODS v Mostě je nutné. Zarážející však je, že týden po odebrání licence a bez jakékoli snahy oslovit členy ODS, kteří byli členy před pěti lety a členy ODS, kteří jsou členy zastupitelských a vnitrostranických orgánů, provedli tito pánové ustanovující sněm a následně budou žádat o novou licenci. Pokud by postupovali v intencích doporučení regionu a výkonné rady, pak by oslovili všechny členy ODS do roku 2005, zastupitele a členy vnitrostranických orgánů a pozvali by je na ustanovující sněm. Tento postup by dal jasně najevo, že tito členové, kterých je asi sto třicet, jsou zdravým základem, na kterém je dobré stavět. Minimálně od pánů Hofmanna, Duška, Hasmana jsem tento postup nečekal, znají doporučení, o kterých jsem hovořil a přesto jednají jinak. Nemohu se tudíž zbavit dojmu, že je to pokus obnovit ODS, ale má to své ale... oni totiž nejsou ti hybatelé, kteří usilují o novou licenci, je to Tomáš Ratiborský (mediální poradce J. Šulce) a pouze střet zájmů mu zabránil, aby byl předsedou nové ODS. O udělení licence nejedná předseda Hofmann, ale právě T. Ratiborský, jak je zřejmé z informací vašeho listu. To je zajímavé.

To je možné i díky postupu, který zvolili výše jmenovaní. Předseda regionu pan Kubata sám označil našeho předsedu oblasti Tomáše Kubala za člověka schopného sjednotit ODS v Mostě. Pokud by se této úlohy pan Kubal ujal a zvolil postup doporučený a akceptovaný jak regionem, tak výkonnou radou, pak by takové sdružení mělo dostat novou licenci.

Rád bych byl, stejně jako několik dalších členek a členů, zakladatelem nové ODS, bez toho, abych kandidoval do jejího vedení. Připadá mi podivné obhajovat svůj vstup před radou, kterou tvoří lidé, kteří jednali stejně jako já a nebo dokonce málem rozložili na konci roku 1997 celou ODS. V té době mě pověřil tehdejší předseda Václav Klaus řízením hlavní kanceláře ODS a bylo toho hodně, co se muselo dát do pořádku.

Sám o ni žádat nebudu, popřel bych tím vše, co jsem doposud řekl.

Mirek Topolánek je předseda, který vyhrál doposud všechny volby, vyjma krajských voleb v roce 2008, za což si mohou v převážné míře sami krajští politici. Zavdal několik podnětů pro skandály, což je škoda, protože tím zastřel vcelku dobré vládnutí a pozitivní přínos pro naši republiku. Pan Šulc své volby v roce 2008 prohrál tak, že nemá žádné právo posílat Topolánka do politického důchodu. Pokud by měl pan Šulc odvahu, tak by se neschoval na kandidátku do poslanecké sněmovny, kam se dostane pohodlně, ale kandidoval by v našem senátním obvodě, tak jako to chci učinit já nebo Václav Hofmann. A kdyby vyhrál, pak bych smekl! A pokud ne, tak by měl do politického důchodu odejít on.

Chtěl jsem se všeho vzdát, ale mí blízcí mi říkají, abych neházel flintu do žita. Pro  úspěch je nutná podpora vlastních členů a následně sjednocená ODS s jasným, srozumitelným programem a s lidmi na kandidátce, kteří jsou veřejně známí, jsou profesionály ve svých profesích a jsou bezúhonní. Uspět mohu já nebo Václav Hofmann pouze za předpokladu, že ODS bude jednotná a silná a přesvědčí voliče o svých kvalitách. V našem obvodě je to pro pravicového kandidáta vždy těžké.

Nabídl jsem našemu vedení své služby a své znalosti a zkušenosti, pokud mě osloví, tak nevylučuji exekutivní funkci. To je vše, připadá mi to logické po mém čtrnáctiletém působení v PSP a v zahraničních delegacích. Sběratel funkcí nejsem, v tuto dobu jsem pouze předseda hospodářského výboru PSP ČR a v květnu končím i v této funkci. Oproti tomu pan Šulc byl vážným adeptem na prvního náměstka na ministerstvu dopravy po odchodu Aleše Řebíčka a jeho náměstka Hodače. V Praze došli k závěru, že to není dobrá varianta.

Výše jsem uvedl, že nezastávám žádnou funkci v ODS a po květnu budu tak říkajíc úplně volný. Pokud je to přehnané, to musí posoudit členové ODS, voliči a v tuto chvíli vaši čtenáři.

Máte pravdu, že firma, jejíž jsem spoluvlastník, je vlastníkem areálu na Širokém vrchu a snažíme se jej provozovat ku prospěchu našich spoluobčanů a také pro naše město. Je to pěkný areál a budeme rádi, když to bude reprezentativní místo našeho města. Otázka vybudování nového osmnáctijamkového golfového hřiště je jednoduchá. Město hledalo soukromého partnera po odstoupení společnosti CZ golf, a.s. Společníci mé ženy nabídli městu spolupráci. Dvacet procent ve společnosti, která se zavázala na své náklady dobudovat toto hřiště, vlastní má žena. Do tohoto projektu bude nutné ze strany soukromé společnosti investovat desítky milionů korun. I přes tento fakt vystoupil na městském zastupitelstvu pan Dvořák (prezident stávajícího golfového klubu, jehož jsem také členem) a nepochopitelně a nepodloženě kritizoval město za tento projekt. Na klubovém jednání tak příkrý nebyl a vše se vysvětlilo. Nevím proto, zda jde o nedorozumění nebo o závist, z které mohou vznikat otazníky.

Rád bych. Byl jsem v aktivní politice od roku 1994 tj. dlouhých šestnáct let, to by bez podpory členů ODS a především voličů nebylo možné a tak vám všem děkuji. Za tu dobu se hodně povedlo, ale také jsou věci, které bych dnes udělal jinak. V politice jste pod velkým tlakem veřejnosti, straníků, ale i lobbistů a samozřejmě i novinářů. Mnoho politiků se drží funkcí zuby nehty a ti jsou zranitelní, a pokud je šedá zóna získá, pak se dotyční již nevyváží. Aby se tak nestalo, musíte mít klidné rodinné zázemí, být odolný proti tlakům, což je morální rozměr politika a k tomu mu může pomoci i ekonomická nezávislost. Sepsal jsem dvě brožury, o podnikání a o praktickém konzervatizmu a dál se budu politologií zaobírat. Umím prohrát, umím odejít, ale jsem vyzýván lidmi, kteří mě znají, abych to nedělal. Jsem již unaven, měl jsem přátele, kteří mě obětovali pro svůj prospěch, to je velmi bolestné, potkal jsem se i s členem ODS patřícím do šedé zóny a ten mi řekl „zařaď se, nebo na to doplatíš“, nezařadil jsem se, tak jsem na to doplatil. Pomluvy na mou adresu jsou jen poslední tečkou plánu na můj odchod. Já s tím umím bojovat, ale trápí to i mou rodinu, mé děti. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou a mě zaráží, že si nikdo nechce dát tu práci a popsat situaci v Mostecké ODS a možná i v celém kraji opravdu nezávisle a objektivně.

Z těch osobností, které už nejsou mezi námi, bych jmenoval lékaře Františka Krtičku a Jiřího Parpela. Z těch, co můžeme potkávat, jsou to Ivan Váňa, Rudolf Volf, Helena Veverková, Milan Dundr, Františka Levá, Oldřich Klimecký, Jiří Pašek a soukromě má žena, protože vše se mnou snáší trpělivě a již dlouho.