Čekali jsme spoustu prachu, špíny, někteří měli i pohorky. Zas tak hrozné to nakonec nebylo. Musím říci, že po tom, co se všude kolem píše, jsem i já osobně měla o uhelném provozu mnohem černější (v tomto případě vzhledem k typu uhlí spíše „hnědější“) představy. Výfuky na parkovišti, které mám na sídlišti přímo pod okny, jsou mi nepříjemnější více. Jistě – ještě je tu hluk. Ale buďme upřímní – možná trochu té rytmické symfonie uhelných strojů není zas tak strašná věc jako věčný křik pod okny, která si v létě nemůžete na sídlišti ani otevřít, a dennodenní sprška sprostého výraziva takzvaně sociálně vyloučených obyvatel, kteří vám ještě k tomu kálí přímo ve vchodě a křičí po chodbě. Nechci obhajovat rušný pracovní provoz těžařů, jen si myslím, že hodnotit a kritizovat – nebo minimálně stavět na roveň - bychom měli až po získání vlastní zkušenosti. Možná pak já i všichni ostatní lépe pochopíme, proč Uhelné safari mnohem více láká přespolní, a někteří místní mnohdy hovoří o něčem, co nikdá na vlastní oči neviděli. Jistě, na vesnici, mezi polními cestičkami, kde není půl dne ani živáčka, se žije lépe a to pak je možná vědomí nedaleké šachty pro milovníka absolutního ticha nepříjemná věc. Těžko hodnotit. Ale Uhelné safari je o něčem jiném – o prožitku, výletu a fascinujících scenériích, ať máte na uhelný průmysl jako takový jakýkoliv názor.

Dostali jsme na začátek pár dárečků. I vlhčené ubrousky, abychom si mohli otřít ruce, až si do speciálního pytlíčku sebereme z lomu kousek uhlí. No, zas tak nostalgická jsem nebyla. Jako novinářka už mám asi „zážitkovou hranu“ dost obroušenou. Na téma limitů těžby uhlí a zbourání Horního Jiřetína jsem se nevyptávala. Ani k němu nemám potřebu sdělovat svůj postoj. To přísluší odborníkům. Jeden názor si však dovolím: možná by ekologové i odpůrci těžby z vedení obce Horní Jiřetín měli Uhelné safari také absolvovat: možná by pak ti první nebyli označováni za ekoteroristy a ti druzí za lidi, kteří neví, o čem mluví – když se na „to“ ani nejdou podívat, jak uvedla starostka Tůmová. S tím lze souhlasit. Já už jsem tuhle lajnu splnila, tak snad mohu o názorech obou těchto táborů psát…

Nutno podotknout, že exkluzivní exkurze mezi uhelné velkostroje využilo méně hlav obcí, než kolik jich dostalo pozvání. Překvapivě šlo především o ty, kteří už někdy v lomu byli nebo dokonce pro těžební společnosti pracovali, tedy o ty, kteří už si mohou názor na základě osobní zkušenosti dovolit.