Na první pohled vypadá Abeceda ctností jako karetní hra. V papírové krabičce se skrývá více než stovka kartiček a každá, jak už název napovídá, nese název některé z ctností nebo dobrých vlastností. Kouzlo téhle „hry“ je ale v tom, že nemá pravidla a každý, kdo se do ní pustí, je vlastně vítěz. Autorem hry je ředitel Městské správy sociálních služeb v Mostě Luboš Trojna.
Abecedu ctností vymyslel Luboš Trojna pro svou vnučku Medu, ale jak sám říká, vlastně i tak trochu pro sebe. Způsobů, jak Abecedu ctností hrát, může být spousta. Pár jich je natištěno na jedné z karet přímo v balíčku, ale klidně se dá hrát i úplně jinak. Není to soutěž, ani škola. Je to hra, která připomíná, že svět je hezčí, když místo spěchu přidáme úsměv a místo slova někdy jen pohled, co říká: „Vidím tě.“ Nejen o tom všem jsme si s Lubošem Trojnou povídali.
Co vás ke vzniku projektu Abeceda ctností vlastně přivedlo?
Nevzniklo to jako projekt. Spíš jako potřeba. Když se člověk dostane do fáze života, kdy má odpovědnost za druhé – v práci, v rodině – začne si víc hlídat, jakým způsobem jedná. Ne ani tak co říká, ale jaký po sobě zanechává pocit. Jestli klid, nebo spíš napětí. Abeceda ctností je pokus tenhle vnitřní kompas pojmenovat a nabídnout ho dál – dětem, ale i dospělým.“
Slovo „ctnost“ dnes zní trochu staromódně. Nebojíte se, že to lidi odradí?
Já ho beru hodně jednoduše. Ctnost není nic vznešeného ani moralizujícího. Je to prostě dobrá vlastnost. A upřímně – být považován za dobrého chce v hloubi duše každý. I ten, kdo to navenek popírá. Jen jsme si toto slovo možná už trochu odvykli používat.
Abeceda ctností vznikala téměř deset let. Co vám zabralo tolik času?
Protože se nedala „vyrobit“. Vznikala souběžně s mým vlastním životem – s prací, chybami, návraty k sobě. Člověk nemůže psát o trpělivosti, když ji nežije. Nemůže psát o dobru, když se o něj denně nesnaží. Ten čas byl nutný. Nechci nikoho poučovat. Chci to zažít – a teprve pak o tom mluvit.
Abecedu jste původně tvořil pro svou vnučku. Proč právě pro dítě?
V roli dědečka jsem si naplno uvědomil, že zrození dítěte je vlastně malý zázrak. Je to čistý, nepopsaný list. Beru možnost podílet se na výchově vnučky jako příležitost pracovat i sám na sobě. A čím dál častěji si kladu otázku, jestli vlastně učím já ji – nebo ona mě.
Jste ředitelem Městské správy sociálních služeb v Mostě – organizace s více než 300 zaměstnanci. Nejen v souvislosti s tím mě napadá, zda má podobný „klidný“ projekt místo i ve světě, kde je neustálý tlak na výkon?
Právě tam ho považuji za nejdůležitější. Ve vedení lidí se hodně řeší strategie, kontrola, výsledky. Méně už se mluví o vnitřním stavu člověka, který rozhoduje. Klid není slabost. Je to předpoklad dobrého rozhodnutí. Abeceda ctností pro mě není útěk od reality – je to návrat k pevnému bodu uprostřed ní.
Jakou ctnost byste dnes vybral jako nejpotřebnější?
Asi mírnost. Ve slovech, v reakcích, v soudech. Svět je dnes hodně hlučný – a hluk unavuje. Mírnost není pasivita. Je to schopnost nenechat se strhnout.
Co byste si přál, aby si odnesli všichni, kdo se Abecedu ctností rozhodnou vyzkoušet?
Možná jen chuť zpomalit. Každý, kdo měl babičku na venkově, si při zpětném pohledu často uvědomí, jak mu tam bylo dobře. Byl tam prostor žít svůj vlastní život. Ne život někoho jiného, kdo se nám dnes neustále tlačí do zorného pole přes obrazovky a sociální sítě.
Mimochodem, máte vy osobně nějaké vnitřní pravidlo nebo větu, kterou se řídíte?
Mám jich přesně dvacet. Říkám si je zhruba patnáct let každé ráno i večer. Jedna z nich, pro mě hodně výstižná, je od Konfucia: „Nechť není zla v mých myšlenkách.“ Vlastně si je již pouze neříkám, snažím se je žít.
A na závěr možná nejdůležitější otázka, kde se dá Abeceda ctností sehnat?
Abeceda ctností vznikla původně jen jako průvodce pro mě a mou vnučku Medu. Ale prakticky ještě ve fázi vzniku se z Abecedy stal tichý vánoční dárek pro přátele a blízké a pro jejich blízké. Dalším místem byla mě blízká komunita jogínek v Mostě. Neměl jsem původně ambici dělat komerční produkt. Nyní již ale pracuji na verzi v anglickém jazyce, protože poptávku již mám i z cizojazyčného prostředí. Už nyní tak platí, že kdo si Abecedu ctností bude chtít zakoupit, cestu si ke mně určitě najde.
„Kdysi jsem si myslel, že být dobrý znamená být dokonalý. Dnes už vím, že to znamená jen nepřestat se snažit být lepší.
Tato Abeceda ctností vznikla pro moji vnučku Medu – Méďu. A trochu i pro mě – dědu, který se pořád učí, že laskavost není slabost, že ticho má svůj jazyk a že i úsměv může být modlitbou.
Není to učebnice. Je to hra o dobrém člověku – o člověku, který se směje, dýchá, chybuje, ale nikdy nepřestává chtít být lepší.
Není to soutěž. Není to škola. Je to pozvání. Když si s Méďou hrajeme na ctnosti, svět se na chvíli ztiší – a směje se s námi. Je to hra, která připomíná, že svět je hezčí, když místo spěchu přidáme úsměv, a místo slova někdy jen pohled, co říká: „Vidím tě.“
Nečekej, až svět bude dobrý. Začni s jednou kartičkou – a uvidíš, že začne být hned“
