Krajská zdravotní, která spravuje Protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici v Nemocnici Teplice a která je jedinou pro celý Ústecký kraj, zaznamenává zvýšený nápor opilců. Počty lidí pod vlivem alkoholu na záchytkách trhají ale rekordy po celé republice. Klienti jsou navíc často nejen opilí, ale i pod vlivem drog. Velký problém je také to, že většina z nich za pobyt nikdy nezaplatí. Teplické záchytce dluží lidé za její službu už několik milionů korun.
Protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice v Nemocnici Teplice funguje od 13. května 2019. Od jejího otevření do konce loňského roku zde ošetřili a ubytovali 8 349 klientů, z toho 458 bylo ošetřeno ambulantně. Podle mluvčí Krajské zdravotní Miloslavy Kučerové má obsazenost tohoto oddělení vzrůstající tendenci. „Před pěti lety, v roce 2020, absolvovalo ošetření a pobyt v záchytné stanici v Teplicích 926 klientů, z nichž 69 bylo ošetřeno ambulantně. V roce 2025 počet vzrostl na 1 517 klientů, z nichž 64 zdravotníci ošetřili ambulantně,“ říká mluvčí. Z celkového počtu lidí pod vlivem alkoholu bylo vloni přijatých 1179 mužů, 322 žen a 16 mladistvých.
Částky za pobyt a ošetření na záchytných stanicích se liší, stanovuje si ji zřizovatel. Krajská zdravotní za ubytování a ošetření na záchytce účtuje 3 000 Kč. Sejně jako v případě ostatních záchytných stanic však peníze často nevidí. „Ročně Krajská zdravotní eviduje celkovou dlužnou částku za pobyt na záchytné stanici ve výši několika milionů korun,“ říká Miloslava Kučerová. Podle jejích slov je vymáhání těchto nezaplacených úhrad problém, protože často se jedná o bezdomovce nebo o sociálně slabé.
Na Záchytné protialkoholní a protitoxikomanické stanici v Nemocnici Teplice je deset lůžek. Zdravotníci zde ošetří v průměru šest klientů denně a kapacita je tak podle mluvčí zatím dostačující.
Stanice v teplické nemocnici je jediná svého zaměření v Ústeckém kraji. Poslední protialkoholní záchytná stanice v kraji byla zrušena v Bílině v roce 2001 a od té doby byli opilci dopravováni do nemocnic, což představovalo zátěž pro urgentní péči a zdravotnický personál. V roce 2017 se rozvířila debata o možném zřízení nové záchytky v Mostě. Ústecký kraj tehdy uvažoval o tom, že by takové zařízení mohlo být umístěno v mostecké nemocnici a provozovala by ji soukromá firma. Z plánu ale nakonec sešlo.
Světovým průkopníkem záchytných stanic je Československo
První protialkoholní záchytnou stanici na světě v moderním slova smyslu založil v roce 1951 v Praze u Apolináře psychiatr Jaroslav Skála. Šlo o světový unikát. Jednalo se o zdravotnické zařízení, které mělo ochránit nejen zdraví a život opilce a také mělo chránit jeho okolí. Jaroslav Skála se opilce snažil motivovat k léčbě závislosti. Československo se „vynálezem“ záchytky stalo světovým průkopníkem. Rozmach tato zařízení zaznamenala v šedesátých a osmdesátých letech, přičemž poplatek za pobyt byl spíše symbolický. Vzhledem k vysokým provozním nákladům, nejasnému financování a změně pohledu na osobní odpovědnost, se záchytky začaly postupně rušit.
Opilecká truhla pro svážení opilců“ používaný hlavně v 18.–19. století k přepravě silně opilých nebo výtržných osob. Šlo o dřevěnou truhlu nebo bednu, někdy s víkem, otvory na vzduch či madly. Obecní pacholek nebo stráž do ní uložila opilce, aby ho bezpečně dopravila domů, nebo odvezla na obecní šatlavu, případně aby neohrožoval okolí. Nešlo primárně o mučicí nástroj, ale o praktické a disciplinární opatření.
Podle mosteckých pamětníků měl Most v sedmdesátých letech záchytku. Sídlila v tomto objektu v ulici J. Seiferta. Dnes je zde velkoobchod s železářským zbožím.
