Jako máma

0
564

Žil ve starém domě na okraji malého města. Od světa ho odděloval vysoký plot a dřevěná vrata. K jeho domu nikdo nechodil. Místní se ho báli. Nikdo pořádně nevěděl, čím se živí. Občas vyjížděl mimo město starým autem. Někdy šel do místní hospody, ale většinou s ním nikdo z chlapů nezavedl řeč. Byl to podivín. Ženský si o něm šeptaly, že je ho vlastně škoda. Měl sice obličej kriminálníka, a navíc zjizvený zřejmě z nějakých rvaček, ale jeho tělo bylo jako vysekané do žuly. Nikdo z místních chlapů na něj neměl. Dům, ve kterém žil a který se už pomalu rozpadal, zdědil po rodičích. Někteří sousedé si na ně ještě pamatovali. Divná rodina. Žena byla věčně vystrašené, hubené a zanedbané stvoření. Kluka vodila stále s sebou. Muž byl nepříjemná páchnoucí hora svalů a sádla. Ženu i kluka bil. Často ji vídali s modrými podlitinami po obličeji i rukách. Někdy dokonce sousedé zavolali policii. Žena ale nikdy proti svému muži neřekla jediné slovíčko. Drátěný plot, který zvědavým sousedům odhaloval střípky ze života divné rodiny, po jednom takovém incidentu nahradil vysoký dřevěný, který schovával dům dosud. Sousedé si mezi sebou začali šeptat historky, co vše se za tím plotem děje. Naskakovala jim přitom husí kůže. Kluk dorostl, stal se z něj muž. Jednoho dne se stalo v domě neštěstí. Nejdříve přijela policie, chvíli po ní i sanita. Malé ospalé městečko ožilo. Ten nepříjemný chlap z tajemného domu byl zraněný a skončil v nemocnici. Kluka i jeho mámu odvezla policie s sebou. V hospodě se chlapi nebavili o ničem jiném. Prý byl strašně potlučený. Žena tvrdila, že spadl ze žebříku, když opravoval střechu. Policie si ale myslí, že ho syn zbil. Vypadal prý, jako když ho přejel traktor. Ten den v nemocnici zemřel. Před smrtí se ale ještě probral z bezvědomí a potvrdil verzi své ženy. Spadl ze žebříku. Žena i její syn se vrátili domů. Po nějakém čase skončila v nemocnici i žena. Její tělo se nedokázalo ubránit nemoci. Kluk sedával u její postele v nemocnici a nic neříkal. Když zemřela, neukápla mu ani slza. Pohřeb nebyl žádný. Urnu s popelem si odnesl domů. Zavřel se v domě s dřevěnými vraty a začal žít svůj osamělý život. Ze svých vyjížděk mimo město si začal vozit psy. Miloval je. Čím nebezpečnější a větší, tím lepší. Věnoval jim veškerý čas. Už jich měl několik. Chodili za ním po celém domě, spali s ním v jedné místnosti. Mezi sebou se rvali, jeho ale poslouchali na slovo. Občas se se svou smečkou pustil do lesa. To mu šli všichni z cesty. Báli se jeho a báli se jeho psů. Nikdo nevěděl, co se děje za dřevěným plotem a nikdo to ani nechtěl vědět. Jednou nebo dvakrát někdo zahlédl, jak si ze svého výletu mimo město veze v autě ženu. Ve městě ale nikdy nikdo žádnou neviděl. Nevěřili, že by některá z nich žila ve starém domě. Jeden večer se vrata opět otevřela. Bylo slyšet křik, kterým rovnal psí smečku. Pak vyjelo auto ze dvora. Nikdo netušil, kam jede. Sousedé si ho už dávno nevšímali. Bylo to tak pro každého lepší. Jel do většího města, kde ho nikdo neznal. Nechal stát auto na parkovišti a vydal se hledat. Chtěl si domů odvézt dívku. Ta poslední, co u něj byla, nestála za nic. Někdy snil o tom, že si najde stejnou ženu, jako byla jeho máma. V jeho očích byla krásná. Poslušná, nikdy tátovi neodporovala. Co si pamatoval, vždy ji táta bil. Někdy jen tak, protože měl špatný den, většinou ale z výchovných důvodů. Nikdy ale ne tak, aby jí vážně ublížil. Pokud jí náhodou někdy zlomil ruku, nohu nebo některou z kostí v obličeji, musel být opilý. Za střízliva si otec dával dobrý pozor, aby nebyly jeho rány příliš pádné. Bil i jeho. Řezal ho jako psa. Když byl menší, snažila se ho máma bránit. To pak dostala dvakrát tolik. Jednou to táta zase přehnal. Pustili se do sebe. Nakonec skončil táta v bezvědomí. Pak umřel. Později i matka. Teď si hledal ženu. Neznal jiný model rodiny, než byli jeho rodiče a on. Byl otcova povaha jen s ještě větší dávkou krutosti. Jeho otec byl pro něj vzor. Věděl, že nemá čas na dlouhé seznamování. Nechtěl za nějakou holkou jezdit a přesvědčovat ji o lásce a dalších blbostech. V baru sbalil první holku, která se dala. Koupil jí pití a pozval k sobě domů. Už dvakrát se to povedlo. Posadil pak holku do auta a odvezl si ji k sobě. Tentokrát měl opět štěstí. Ta holka, která se na něj nalepila hned, co se v baru objevil, vypadala trochu jako jeho máma. Také tak hubená, kruhy pod očima, splihlé vlasy zastrkané za ušima. Ruce se jí třásly, když mu nabízela sex. Uvědomil si, že ta holka je feťačka. Udělá za dávku cokoliv. To mu nevadilo. Dokáže ji návyku na drogy zbavit, jen co bude u něj doma. Holka šla. Jmenovala se Tereza a celou cestu si nervózně okusovala už tak krátké a polámané nehty. Stále se ujišťovala, že jí pak dá peníze a odveze ji zpět. Když se za nimi zavřela dřevěná vrata, vrhli se psi k autu. Nedůvěřivě vrčeli na cizího člověka. Nechal je být. Jen Tereze vysvětlil, že teď u něj zůstane. A jestli bude chtít odejít, tak na ni pustí psy. Odvedl ji do domu. Tam ho ale Tereza překvapila. Byla jiná, než ty dvě před ní. Nebyla vystrašená. Netušil, že Tereza myslí jen na svou dávku fetu a všechno ostatní je jí jedno. Chtěla své peníze a odejít. Ukázal jí, kde bude bydlet. Kde je její pokoj. Nebudou spolu spát, jeho rodiče spolu také nespali v jednom pokoji. Otec, když chtěl, chodil za mámou. Ona do jeho pokoje nesměla. Tereza to bude dělat stejně. Mladá dívka se ujistila, že jí skutečně žádné peníze nechce dát. Zavalila ho nadávkami. Chtěla odejít. Pustil se do ní. Jen tak jemně. Aby věděla, kdo je pánem domu. Ani ji nebil pěstí, jen jí dal pár facek. Víc jí muselo bolet, jak se uhodila o stůl, když upadla. Připomínala mu mámu, byl jemný. Tereza ale byla jako dračice. Začala ječet, chtěla pryč. Musela si ten večer ještě vydělat na svou dávku. Ten chlápek, co se nejdřív tvářil, že jí dá vydělat, najednou žádný sex nechtěl. Už toho měla dost. Vyrazila ke dveřím. Znovu ji uhodil. Divoce se rozhlédla po kuchyni a popadla nůž. Chtěla se bránit. Musí pryč. Musí si vydělat. Potřebuje si koupit svou dávku. Potřebuje peníze. Nůž v její ruce ho rozčílil. Rozhodl se, že jí dá lekci. Nikdy se mu nesmí stavět na odpor. Jako máma. Vzal jí nůž a zbil ji, že zůstala ležet. Odtáhl ji do jejího pokoje a tam ji nechal. Ráno se uvidí. Probrala se za chvíli. V hlavě jen jednu myšlenku. Protáhla se oknem na dvorek. Neslyšela tiché výhružné vrčení smečky. Stačila udělat jen pár kroků, když se na ni největší ze psů vrhl. Vykřikla jen jednou. Neslyšel ji. Ráno našel na dvoře zkrvavené potrhané tělo. Psi spokojeně leželi opodál. Nemohl je kárat. K tomu je vychoval. Hloupá holka, napadlo ho. Mohli spolu být šťastní, jako jeho rodiče. Tělo spustil do odpadní jímky k těm předešlým dvěma. Pak se vypravil se smečkou do lesa.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!