Náhradní táta

0
497

Eliška s matkou žily samy. Otce nikdy nepoznala. Když se na něj mámy ptala, jen slýchala, že to byl grázl, a že je dobře, že s nimi není. Nakonec se s tím smířila. Třeba by jim nakonec ubližoval a byl by na ně zlý. To Eliška znala ze školy. Její kamarádka měla tátu, který se vždy opil a zbil ji a i její dva bratry. S mámou jí bylo dobře. Byla na ni hodná. Večer spolu usínaly u televize. Jen jí trochu vadilo, že si máma vždy večer otevřela lahev vína. Kyselý zápach levného alkoholu z matky táhl celou noc. Občas máma nepřišla domů a Eliška byla sama. Mívala strach ze tmy. Nejvíc se ale bála, že najednou na dveře zazvoní její táta, ten grázl, a něco jí udělá. Když se máma vracela domů po takových nocích, většinou jí přinesla dárek. Čokoládu, květinu, slané oříšky. Eliška si zvykla, že musí matčiny občasné noční výlety vydržet. Byla vlastně spokojená. Jednou přišla ze školy a v jejich malém bytě byl s mámou cizí muž. Matka jí řekla, že se jmenuje Jan, bude s nimi žít a je to její nový táta. Eliška najednou začala v bytě překážet. Večer už nelehala s mámou u televize, protože tam s ní byl Jan. Už první večer jí máma vystěhovala z jediného pokoje, který v bytě byl. Vysvětlila jí, že tak velká holčička, jako je Eliška, už nemůže spát ve stejné místnosti s rodiči. Do malé kuchyňky na zem dala Elišce nafukovací lehátko, které přinesl Jan a ustlala jí tam. Eliška měla nejdřív radost, že bude mít konečně také tátu, který není grázl, postupně ale zjišťovala, že to pro ni neznamená nic dobrého. Máma byla neustále jen s Janem. Na Elišku úplně zapomínala. Domů se vraceli v noci nebo až ráno. Často Eliška doma nenašla ani nic k jídlu. Chtěla si s mámou povídat o škole a o kamarádkách. Dřív ji máma alespoň poslouchala, co s nimi ale bydlel Jan, tak ji odbývala mávnutím ruky. Eliška žárlivě pozorovala, jak je máma s Janem šťastná. Jak se ti dva neustále na sebe usmívali, dotýkali se sebe, měli se rádi. Eliška jakoby k nim vůbec nepatřila. Začala si přát, aby se Jan v jejich rodině nikdy neobjevil. Raději by dál neměla žádného tátu. Nesnášela toho chlapa, který jí ukradl mámu. Co byl Jan s nimi, máma také daleko víc pila. Skoro každý den se vracela domů opilá. Malým bytem se šířil zápach laciného vína, který Eliška tak nesnášela. Raději měla večery, kdy byla máma s Janem pryč. Alespoň si mohla v klidu udělat úkoly a dívat se na televizi. Když byli doma, zavírala ji máma v kuchyni. Ležela na podlaze v uličce pod linkou a přála si, aby Jan umřel a všechno zase bylo jako dřív. Pak se rozhodla, že se toho chlapa zbaví. Věděla od holek ve třídě, že náhradní tátové nesnáší děti. Když nebude hodná holka, Jan její mámu raději opustí a najde si jinou ženu. Od toho dne neudělala Eliška Janovi nic dobrého. Několikrát za noc s kňouráním otevřela dveře pokoje a rozsvítila. Stála mezi dveřmi a pozorovala svou mámu a Jana, jak se rychle snaží zakrýt nahá těla dekou. Vymýšlela si, že ji všechno bolí, že se bojí, v kuchyni viděla myš, měla zlý sen. Když se na ni máma zlobila a křičela na ni, většinou se rozbrečela. Takové scény už byly na denním pořádku. Janovi Eliška odmlouvala, byla na něj drzá a nepříjemná, až s ní přestal úplně mluvit. Jednou slyšela, jak její mámě říkal, že už toho spratka má dost. To bylo přesně to, co chtěla. Ve škole se svěřila učitelce, že se svého nového táty bojí. Chodí za ní do koupelny, když není máma doma. Dívá se na ni, když se převlíká. Někdy ji bije. Druhý den šla máma do školy. Když přišla domů, Elišku zbila. Za všechny ty výmysly, které ve škole učitelce napovídala. Eliška druhý den ve škole s pofňukáváním předvedla učitelce modřiny na zadku a nohou. To jí udělal Jan za to, že na něj žalovala. Ještě ten den přišla do školy sociální pracovnice a celou Eliščinu historku si vyslechla znovu. To už Eliška věděla, že má vyhráno. Když Jana nevyžene máma, tak to za ni udělají úřady. Zase budou spolu samy, spokojené a šťastné. Jana a její mámu si pozvali úředníci, Jana vyšetřovali policisté. Večer přišli domů. Tentokrát úplně střízliví. A neusmívali se. Slyšela je, jak se hádají, když přicházeli. Eliščina máma Janovi nevěřila. Ten byl vzteklý a práskl dveřmi. Eliška by raději byla neviditelná. Máma si ji posadila proti sobě a chtěla, aby jí opakovala všechno, co řekla ve škole. A tak to udělala. Vyprávěla, jak ji Jan pozoruje v koupelně, když není máma doma a jak ji bije. Jan všechno popřel. Křičel na ni a nadával. Eliška brečela. Nakonec na dveře zazvonili strážníci, které zavolali sousedé. Eliška vyběhla na chodbu a schovala se za muže v uniformě. Celá scéna jen nahrávala jejím historkám. Jan nakonec z bytu odešel. Řekl, že se vrátí, až se situace uklidní. Druhý den přišla Eliška ze školy a Jan už tam byl. Byl klidný. Posadil se k ní a řekl jí, že s ní chce mluvit. Ptal se jí, proč si vymýšlí. Nikdy jí přeci neublížil. Nemá ji rád, ale neubližuje jí. Můžou vedle sebe žít a nemusí si překážet. Eliška zaslechla zachrastit klíče v zámku. Máma se vracela domů. Začala křičet, roztrhla si na sobě tričko. Vyskočila a běžela do chodby. Uklouzla na linu a uhodila se o okraj skříňky do hlavy. Z pod ofiny jí z roztržené kůže začala stékat krev po obličeji. Zahlédla svůj obraz v zrcadle. Vyděšené velké oči, bílý obličej zalitý krví. Přesně to potřebovala. Když její máma uviděla Elišku, vyděsila se. Uvědomila si, že ta holka měla pravdu. Vzala si do postele chlapa, který mlátí její dítě a bůhví jak by to nakonec dopadlo. Určitě ji i pozoruje v koupelně, jak Eliška říkala. Už jí věřila. Bledá vzteky vrazila do pokoje, kde seděl Jan s nechápavým výrazem v obličeji. Nařídila mu, aby si okamžitě sbalil své věci a odešel. Hned. A nikdy se nevracel. Jan nebyl žádný kliďas. Když viděl, jak ten harant s nimi oběma manipuluje, dostal zlost. Nejprve vrazil par facek ženě, pak se napřáhl i na ječící Elišku. Obě jsou to hysterky, které potřebují jen uklidnit. Eliška se vyděšeně přikrčila a čekala, až dopadne rána. Neviděla, jak její máma popadla lahev od vína, která zůstala stát na lince z předchozího večera. Neviděla, jak se vrhla bránit svou dceru a vší silou praštila Jana do hlavy. Když Eliška otevřela oči, ležel Jan na zemi a kolem jeho hlavy se šířila kaluž krve. Její máma se třásla v šoku. Eliška vyběhla na chodbu a zazvonila na sousedy. Policie a záchranka byli na místě téměř současně. Janovi už nepomohli. Ošetřili zraněnou Elišku a ji i její matku odvezli do nemocnice. Pro policii to byl jasný případ domácího násilí. Muž opakovaně bil dítě, matka bránila sebe i svou dceru. Eliška byla spokojená. Když přišly s mámou z nemocnice, hned první večer spolu usnuly u televize.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!