Předvolební

0
627

Četl článek v novinách a do hlavy se mu hrnula krev. Cítil, jak mu tepe ve spáncích a v uších mu hučí. Zalapal po dechu. Už zase. U srdce ho ostře píchlo. Stříkl si pod jazyk lék, který mu předepsal doktor a chvíli si lehl. Musí se uklidnit. Odpočívat. Další záchvat by už nepřežil. Jeho srdce bylo zjizvené, jako tělo starého válečníka. Od smrti Růženky žil sám. Děti neměli. S Růženkou se plně věnovali veřejnému životu. Po revoluci oba aktivně vstoupili do politiky. Dlouhé roky stál v čele jedné politické strany nejprve v jejich městě, později vedl celou krajskou organizaci. Byl starostou, do Poslanecké sněmovny nikdy nechtěl. Měl rád své město. Bral to jako svůj životní úkol, aby město vzkvétalo. Růžena mu vždy stála po boku a ve všem mu pomáhala. Když zemřela, jako by se v něm něco zlomilo. Už neměl sílu dál aktivně pokračovat. Přenechal své místo mladým a stáhl se do ústraní. Vlastně by mu už na ničem nemuselo záležet. Pozoroval ale dění ve městě a neschopnost mladých lidí v jeho straně a nechápal. Všem šlo jen o jejich vlastní zájmy. Nikoho z nich nezajímalo, co po nich ve městě zůstane a jak se žije lidem. Všichni měli jen krásné řeči, ale on dobře věděl, že za nimi nic není. Jedno volební období za druhým sledoval, jak klesají preference strany, kterou považoval za svou. V zastupitelstvu jeho města byla strana, za kterou dříve seděl ve starostovském křesle, v opozici. Chtěl mladým pomoc, ale nikdo ho neposlouchal. Chovali se k němu přezíravě, byl pro ně už jen starý bláznivý dědek. Ještě za ním čas od času přišli lidé z města a stěžovali si na nespravedlnosti a doufali, že u něj najdou zastání. On už ale nemohl pro nikoho nic udělat. Lidé, kterým on připravil ty nejlepší podmínky a posunul je do čela strany, ho už nepovažovali za partnera. Dělali si, co chtěli, stranu svým přístupem ničili. Už to viděli všichni a nikdo se netajil tím, že jeho strana už další podporu lidí mít nebude. Pokaždé, když četl o dalším problému, za kterým stáli jeho bývalí kolegové, měl blízko smrti. Jako dnes. Doktor mu zakázal stres a rozčilování. Varoval ho, že jeho srdce už žádnou další zátěž nevydrží. Jeho tělo bylo slabé. Rozhodl se, že už nechce dál žít ve světě, kterému nerozumí. Dřív ale musí alespoň zkusit zachránit, co se dá. Nějak přeci musí svou stranu očistit a posunout opět na výsluní. Připravil si materiály o všech, kteří by mohli jeho stranu dál vést. Studoval jejich profily, sledoval jejich chování. Vytipoval si tři mladé muže, kteří byli v jeho očích vhodnými kandidáty. Měli šanci opět získat důvěru lidí, jako měl kdysi on. Jen jim musí ta trojka vpředu uvolnit místo. Ti tři, kteří táhli stranu dolů. Pečlivě se oblékl, vzal si své léky a vypravil se za prvním z nich. Řídil menší firmu, byl veledůležitý a velmi zaměstnaný člověk. Přijal ho ve své kanceláři se značnou netrpělivostí. Neměl čas se vybavovat s tím starým bláznem. Byl to sice zakládající člen jejich strany, ale dávno ho už nikdo nebral vážně. Seděl v křesle proti lídrovi své strany a snažil se nevybryndat kávu z malého hrnečku, který mu podstrčila navoněná a nafintěná sekretářka. Měl na sebe vztek, že se mu třesou ruce i hlas. Nechtěl před tím mladíkem vypadat jako slaboch a stařec. Snažil se ho přesvědčit, že pro dobro strany musí své místo uvolnit někomu jinému. Slibnějšímu a čistšímu. Muž před ním se jen usmíval, zdálo se, že vůbec neposlouchá. Pak mu řekl, ať už se politikou nezabývá, že už pro stranu udělal hodně a poslal ho domů. Stejný scénář se odehrál i na dalších dvou schůzkách. Šel domů a přemýšlel. Musí udělat, co si předsevzal. Měli šanci a nevyužili ji. Nechtěl nic jiného, než jen aby dál neškodili jeho straně. Teď měl jediný úkol. Musí vydržet do sněmu. Na ten ho jako zakládajícího člena strany pozvou. Budou se tvářit, jak si ho váží. Posadí ho dopředu k pódiu. Budou se na něj usmívat. A on bude připravený. Musí to zvládnout. Díval se na své ruce, které se neovladatelně třásly. Čím víc byl rozrušený, tím víc se jeho ruce třásly. Ze skříně vyndal malý přenosný trezor. Měl v něm schovanou pistoli. Za mlada byl výborný střelec. Chodili s Růženkou pravidelně na střelnici. Když jeho žena zemřela, přestal i s touto zálibou. Díval se na svou zbraň a na menší zbraň své ženy. Uvědomil si, že vlastně tenkrát přestal žít i on. Možná měl být víc aktivní, měl se více se věnovat dění kolem sebe a třeba by to takhle nedopadlo. Kdyby začal tlačit na ty mladé dřív, mohlo to skončit všechno jinak. Teď už to bylo jedno. Byla to i jeho vina, ale s tím nemohl udělat nic jiného, než co připravoval. Jeho zbrojní pas už dávno nebyl platný. Vlastně by měl svou zbraň odevzdat. Nezáleželo mu na tom. Šel s pistolí do lesa a vyzkoušel si, jestli ještě umí nabít a zamířit. V té chvíli, kdy držel v dlani chladnou zbraň, ruce se mu zázrakem přestaly třást. Cítil se mladý a silný. Rozhodný, jako kdysi. Byl spokojený. Věřil, že to dokáže. V den sněmu schoval zbraň do vnitřní kapsy svého saka. Pečlivě se připravil. Věděl, že tam budou všichni. Usadili ho do přední řady. Usmívali se na něj. Plácali ho po ramenou. Přesně, jak to očekával. Na vyvýšeném místě stál stůl, u kterého seděli všichni tři. Předseda a dva místopředsedové. Poslouchal, co říkají. Ohlédl se do sálu. Ti lidé, kteří přišli, jim to snad ještě věřili. On ale ne. Když domluvil poslední z nich a dozněl potlesk, postavil se. Nahlas, jak jen mohl, vyzval všechny tři, aby odstoupili ze svých funkcí. Řekl, že ničí stranu a hrabou jen pro sebe. V sále bylo ticho. Předseda byl podrážděný. Řekl, ať jde domů a už se dál nestará a nechá to na nich. Do sálu pak pronesl cosi o senilním dědkovi. To byl jeho čas. Vyndal zbraň a namířil. Stihl vystřelit dvakrát, než se strhla panika. Na zemi ležel jeden mrtvý, druhý křičel a krvácel. Než se na něj vrhli, ještě se mu podařilo dostat se k pódiu. Namířil zbraň potřetí. Silou vůle ovládl třes své ruky a vystřelil. Byl spokojený. Přesnost z mládí mu zůstala. Třetí muž padl k zemi. Položil zbraň na židli a otočil se do sálu. Čekal, co bude. Jeho srdce náhle sevřela ledová ruka a začala ho drtit. Než dorazil první policista a záchranář, byli v sále čtyři mrtví.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!