Motto: „Nejde to jen tehdy, když se nechce, aby to šlo…“
Skvělou podívanou připravila pro veřejnost Správa železnic. Kdo přišel na mostecké nádraží, dozvěděl se spoustu zajímavého a nakoukl tam, kam se běžně člověk nepodívá. Až sem za tento nápad jednoznačně palec nahoru. Jenomže…!
Při exkurzi naše redakce otevřela starou a přetrvávající bolest mosteckého nádraží – záchodky pro cestující. Použít je sice můžete denně, ale pozor, jen od 6 do 20 hodin a ještě mimo dvou přestávek v průběhu otevírací doby. Nekecám, fakt!
Před dvěma lety jsem z mosteckého nádraží odjížděla po deváté hodině večer a nádražní WC jsem potřebovala použít. I kdyby čert na koze, jak se říká, jezdil, prostě se na něj mimo dané časy nedostanete a nikdo vám ho ani v případě nouze nejvyšší neodemkne. Odpovědí nádražního zaměstnance na otázku: „Proč WC nefunguje a kam mám tedy jít?“ bylo tehdy pokrčení ramen a doporučení „zkuste ven do křoví, jako ostatní“. Při pohledu na stále stejnou cedulku jsem minulý týden při exkurzi položila otázku znova. Tentokrát ne nádražnímu zaměstnanci, ale přímo nejpovolanějšímu, oblastnímu řediteli. Vzkaz platícím cestujícím, kteří by se na nádraží chtěli domáhat práva na kultivované vykonání lidské potřeby, přináším tudíž z nejlepšího zdroje: „Údržba nádražních toalet je náročná, nákladná a nechat je přístupné nonstop se nevyplatí.“ Tak surová je realita. Nehorázná a absurdní! Pakliže se nepletu, údržba chodníků nebo veřejného osvětlení je na tom stejně. Je náročná, nákladná a finančně se nevyplatí… Co dodat víc.
Mostecké nádraží se má začít rekonstruovat v osmadvacátém roce. Dočkáme se i nonstop přístupných toalet? Nebo se před nádražím vysází více křoví? Správa železnic nedělá svým cestujícím laskavost. Oni totiž platí a v poslední době ne zrovna málo.
Skvělé dny Pavlína Borovská
Šéfredaktorka Týdeníku Homér
