Sousedské vztahy

0
612

Jeho sousedka Anna byla krásná žena. Neobyčejně krásná. Vydržel celé hodiny sedět u okna s dalekohledem připraveným u ruky, jen aby ji mohl sledovat, když vyšla na zahradu. Když se potkali na ulici nebo si ho všimla na zahradě jeho domu a promluvila na něj pár slov přes plot, byl to pro něj malý svátek. Takové okamžiky si zaznamenával do knihy, kterou si pro Annu připravil. Vlepoval do ní nejzdařilejší fotografie Anny, které se mu podařilo tajně pořídit. Ostatní fotografie pečlivě schovával do krabic. Tisíce snímků, které nenechal vyvolat, ukládal ve složkách nazvaných nejněžnějšími jmény. Do knihy také pečlivě zapisoval její slova. Anna ho milovala stejně, jako miloval on ji. Jen se bála svého despotického manžela, a tak se jejich láska musela schovat do pár slov, které k němu s úsměvem občas prohodila. On ale věděl, že na něj mluví jazykem jejich lásky. Za každou zdánlivě obyčejnou větou, kterou Anna řekla, bylo ukryto dlouhé a většinou romantické sdělení určené jen jemu. Vypisoval do knihy, co všechno mu Anna chtěla říct, ale nemohla. Psal jí dlouhé dopisy plné lásky, které nikdy neodeslal. Jednou, až budou s Annou spolu, dá jí tu knihu jako dar. Pak uvidí, jak moc ji miloval po celou tu dobu čekání. Co prožíval, když sledoval paprsky slunce na její snědé a rozpálené pokožce, když se uprostřed léta slunila na terase. Kvůli tomu pohledu musel udělat vikýř na půdě a strávit v horku pod rozpálenou střechou řadu hodin. Zlato letního opálení a jemné krůpějky potu, které mohl vidět jen dalekohledem na jejím plochém břiše, mu ale stály za to. Všechno na světě by udělal pro to, aby byli s Annou spolu. Protože Anna nechodila do práce, žila doma a čekala na svého manžela, také přestal pracovat. Měl nějaké peníze po rodičích, se kterými mohl při velké skromnosti ještě chvíli vydržet. Až budou s Annou spolu, prodají dům, který zdědil, a odstěhují se spolu jinam. Kam bude Anna chtít. Pryč z města. Někam, kde nebude tolik lidí, kteří by Annu chtivě okukovali. Ještě nevěděl, kdy se Anna odpoutá od svého manžela, ale byl si jistý, že to nebude dlouho trvat. Naznačovala mu to vždy, když se viděli. Když šel jako náhodou kolem jejich domu, když její manžel přijel domů. Většinou vycházela ven s úsměvem, vítala svého muže pokryteckým polibkem a on jí pokládal dlaň na kříž a odváděl ji do domu. Anna už se ale na svého manžela neusmívala tak vřele, dvakrát dokonce nenastavila tvář k polibku a jednou nevyšla před dům manžela přivítat, přestože bylo krásné počasí. Do knihy ten moment zapsal se zvláštním důrazem. Ve vedlejším domě se schyluje k bouři. Anna se zřejmě rozhodla, že svému manželovi poví o jejich lásce. Musí být na ten okamžik připraven. Neuměl si představit, co ten chlap udělá. Musí Annu ochránit za každou cenu. Ten den si všiml, že má Anna oči zarudlé pláčem. Otevřela sice dveře domu, ale přivítat svého manžela ven nevyšla. Místo toho se dívala významně do jeho oken. Kapesníkem si utřela oči. Věděl, že je to signál. Dnes se všechno změní. Mladá žena v sousedním domě si znovu otřela zarudlé oči. Alergie ji trápila víc než kdykoliv předtím. Ani nemohla vyjít do ostrého slunce před domem. Čekala na svého muže ve dveřích domu. Pohledem zabloudila k sousednímu domu. Bydlel tam takový podivín. Mladý muž, někdy ho vídala. Snad ani nikde nepracoval, nic moc o něm nevěděla. Jen se na něj občas usmála přes plot a prohodila nezávaznou společenskou větu. Měl divný pohled. Měla pocit, že cítí ty jeho oči v zádech, kdykoliv vyšla na zahradu. Říkala o něm Robinovi, svému manželovi. Ten se jí smál. Prý neškodný blázen. Bydlel v domě po rodičích, téměř nevycházel. Asi student. Když ji ale ruší, tak postaví na hranici se sousední zahradou vyšší a neprůhledný plot. Chtěl, aby byla Anna v klidu. Zvlášť teď, když čekala dítě. O miminko usilovali dlouho. Konečně se podařilo. Byli oba štěstím bez sebe. Plánovali budoucnost, vydrželi si celé večery povídat o tom, jak budou dítě vychovávat. Ten večer připravila Anna večeři na terasu. Robin nalil oběma do sklenice víno. Pro Annu jen trochu. Chvíli spolu mluvili. Líčil Anně své problémy s klientem. Trochu přehrával, předváděl jí, jak se snažil klient vyhádat výhody, které mu nepatřily. Pak mu zazvonil telefon a Robin odešel do domu. Anna se schoulila na lehátku. Znovu se jí rozslzely oči. Nevěděla, že se na ni v tu chvíli soused dívá. Pozoroval dění u vedlejšího domu z půdy. Anna plakala, její muž na ni křičel. Hádali se. Když muž odešel do domu, Anna zmoženě klesla na lehátko. Byl si jistý, že už mu to řekla. Že od něj odejde a oni dva budou konečně spolu. Když muž vyšel na terasu, držel v ruce nůž. Odhodil dalekohled a vyběhl. Bylo to jasné. Musí Annu ochránit. Ten žárlivý blázen ji zabije. Bral schody z půdy po dvou. Celou dobu se modlil, aby přišel včas. Popadl sekeru a přeskočil plot. Když přiběhl na terasu sousedního domu, skláněl se muž nad jeho Annou. Nůž neviděl, byl si ale jistý, že chce Anně ublížit. Nerozmýšlel se a uhodil ho sekerou do hlavy. Pak ještě jednou. Slyšel Annu, jak křičí. Konečně muž padl na zem. Všude bylo plno krve. Chtěl sevřít Annu v náručí, ona ale běžela přes zahradu pryč. To nechápal. Anna křičela o pomoc a běžela k brance. Myslela jen na to, že musí před tím šíleným vrahem zachránit své dítě. Vyběhla na ulici, zburcovala sousedy. Když přijela policie, byl ten vrah ještě stále na jejich terase. Ukázalo se, že to byl mladý muž z domu za plotem. Nechápala, co se stalo. Stále jen opakovala, že toho muže téměř neznala, jen párkrát s ním krátce mluvila přes plot. Její manžel snad nikdy. Zabil ho bez důvodu. Večeřeli na terase, manžel odešel telefonovat. Přinesl nůž na krájení chleba. Chtěl ji přikrýt plédem, když přiběhl ten chlap a zabil ho. Nevěděla proč, Byl to téměř cizí člověk.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!