Takové italské manželství

0
1325

Judita a Milan spolu začali chodit v prvním ročníku střední školy. Mysleli si, že se jejich lásce nic nevyrovná. Byli neustále spolu. Nesnesli, že se mají večer rozloučit a každý odejít do svého domova. A tak spolu utekli. Žili v laciných penzionech, dokud jim nedošly peníze. Pak se vrátili domů. Rodiče byli šťastní, že se jim nic nestalo a nakonec se smířili s tím, že se mladí milují. Od té chvíle už se Judita a Milan neoddělovali. Po čase neskonalou lásku narušila žárlivost. Judita si začala všímat i jiných kluků a Milan to špatně snášel. Začali se hádat, nakonec Milan Juditu zbil. Rozešli se a už nikdy se nechtěli vidět. Judita si doma vybrečela přeložení na jinou školu. Už se s Milanem nechtěla nikdy potkat. Za tři měsíce se potkali na jedné akci a odešli spolu domů. Začali spolu opět chodit, protože pochopili, že jeden bez druhého nemohou být a jsou stvořeni jen pro sebe. Jejich život byl jako na houpačce. Chvíli se milovali, chvíli nenáviděli. Dokázali být jeden na druhého neskonale milí stejně jako nesmírně zlí. Ze střední školy šli spolu na vysokou. Rozcházeli se a scházeli, křičeli na sebe a bili se, aby se vzápětí vášnivě usmiřovali. Po promoci se vzali a nastěhovali do malého bytu. První rok byl na jejich poměry neobyčejně klidný. Oběma se dařilo. Milan si našel dobrou práci s perspektivou postupu. Vydělával slušné peníze, práce ho bavila. Judita pracovala v malé firmě, kde mohla uplatnit svou kreativitu. Bavilo ji, jak se firma pod jejíma rukama mění k lepšímu. Malý byt po čase vyměnili za větší a rozhodli se, že chtějí mít dítě. Narodila se malá Jituška. Judita zůstala s dítětem doma, Milan chodil do práce a vydělával peníze. Dařilo se mu, ale znamenalo to být v práci déle než ostatní. Judita začala být nervózní. Byla stále sama s malou Jitkou, její svět se srazil na péči o dítě. Chodila po parku s kočárkem a přemýšlela, co asi právě dělá. Fantazírovala o tom, že má Milan jiné ženy. Začala Milanovi vyčítat, že je málo doma, že se nevěnuje jí a dítěti. Ten zase Juditě vyčítal, že on pracuje a ona ho nepodporuje. Hádky začaly být na denním pořádku. Do jejich vztahu se vrátila stejná vášeň a prudkost, jaké v něm bývaly dříve. Sousedé volali k manželským hádkám policii, ale ani Judita ani Milan nikdy nechtěli před zákonem nic řešit. Oběma bylo jasné, že kdyby nebyli manželé, už by byli od sebe, stejně jako dřív. Situace by se uklidnila a po čase by se k sobě opět vrátili. Takhle se vše jen přiostřovalo. Když Milan po jedné hádce Juditu opět zbil, odešel z bytu a vrátil se až druhý den se rtěnkou na košili, rozhodla se rozvést. Zašla k lékaři a nechala si naspat zprávu potvrzující domácí násilí. Pak se odstěhovala i s Jituškou k rodičům. Když Milan odešel do práce, přijel její otec, sebrali vše, co se dalo odnést, a odjeli. Klíče od prázdného bytu nechala ležet na kuchyňské lince a na lístek naspala, že už nechce Milana nikdy vidět. Nebrala mu telefon, neodpovídala na zprávy. Druhý den za ní přišel. Nepustila ho do bytu. Mezi dveřmi mu řekla, že se rozvede a on už ji nikdy nebude kontaktovat. Dítě mu samozřejmě nedá. Jestli neudělá, co ona chce, podá na něj trestní oznámení. Má důkazy, že ji bil. Milan se rozzuřil, chytil ji za krk a vytáhl z bytu ven. Začal ji škrtit. Její otec je roztrhl a zavolal policii. Judita s podlitinami na krku opět mířila k lékaři, Milan na policejní stanici. Další dny se situace opakovala. Milan Juditu napadl na ulici i doma, několikrát skončil v poutech. Judita byla spokojená. U soudu bude mít dostatek argumentů, aby se Milana navždy zbavila. Když Milan pochopil, že tentokrát to Judita myslí vážně, došlo mu, že bez ní nemůže být. Vždy se spolu hádali a opět usmiřovali. Takový byl jejich život. Nechápal, proč to má být nyní jiné. Věřil, že Judita po bouři bude opět jeho vášnivou milovanou ženou. Ale Judita to nyní viděla jinak. S tím se nemohl smířit. Navíc mu nedovolila, aby se stýkal s malou Jituškou. Psal jí, volal, chtěl ji přesvědčit, že jen spolu mohou tvořit pár. Pak potkal Juditu na ulici s jiným mužem. Ten chlápek tlačil kočárek s jejich malou, Judita do něj byla zavěšená. Když se míjeli, zdvihla výsměšně obočí. Večer mu naspala, že se hned po rozvodu znovu vdá a Jituška bude mít jiného tátu. To nemohl dovolit. Když mu Judita chce zničit zbytek života, on jí udělá totéž. Počkal, až bude Judita s Jituškou sama doma. Její rodiče odjeli na víkend na chatu už v pátek ráno, chlápek, se kterým to táhla, byl ještě v práci. Zazvonil u dveří. Když Judita otevřela, vrazil do bytu. Pěstí poslal Juditu k zemi. Prošel bytem a vzal malou Jitušku z postýlky. Judita se zdvihla ze země, věšela se mu na ruce, křičela o pomoc. Znovu ji uhodil. Bylo mu jedno, že volá policii. Už mu bylo jedno všechno. Nastoupil do auta, dítě položil na přední sedačku vedle sebe. Zamkl dveře ve chvíli, kdy Judita doběhla k autu. Bušila pěstí do oken. V klidu nastartoval, ještě zdvihl posměšně obočí a usmál se na svou ženu. Pak vyjel. Ve zpětném zrcátku viděl Juditu, jak stojí uprostřed silnice, ruce zoufale rozhozené do stran. Dítě plakalo. Jednou rukou řídil, druhou hladil dcerku, aby se utišila. Když nemůže být šťastný se svou ženou a dítětem on, nebude ani Judita. Rozjel se co nejrychleji. Most se blížil. Odpoutal se a vzal dítě do náručí. Strašný náraz do mostního pilíře vymrštil obě těla vstříc jisté smrti.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!