Dvě zásadní chyby

0
1234

Vždy byla divoké a neposlušné dítě, ale od svých šestnácti let byla prostě nezvladatelná. Rodiče pro ni nebyli žádnou autoritou. Dělala si, co chtěla. Ze školy ji vyloučili, pak i z učiliště. Střídala kluky, láska pro ni nic neznamenala. Sex měla s každým, kdo o ni jen trochu stál. V osmnácti letech bydlela na ubytovně, příležitostně brala drogy, kradla. Peníze jí dávali muži za sex. Otěhotněla, ani nevěděla s kým. Ten měsíc měla hned několik partnerů. Zjistila to, když už bylo na potrat pozdě. Stejně by to asi neřešila. Porodila zdravou holčičku, kterou hned nechala v porodnici. Souhlasila s adopcí. Další tři roky na dítě ani nepomyslela. Její život se ale pomalu měnil. Potkala muže, který ji odvedl z ubytovny. Bydlela v jeho domě, prošla odvykací kúrou. Milovali se. Přesvědčil ji, že by měla studovat. Vrátila se tedy do školy. V mladé sebevědomé ženě by nikdo nehledal zfetovanou trosku, kterou ještě před časem byla. Jako zázrakem se její minulost nepodepsala na jejím vzhledu. Byla krásná zvláštním neobvyklým způsobem. Jemný obličej doplňovala záplava kudrlin ojedinělé barvy granátového jablka. Oči měla temně modré, na duhovkách zlaté skvrny. Její partner jí stále opakoval, že je jediná na světě. Originál, kterému se žádná jiná žena nepodobá. Vzali se. Chtěli mít spolu děti. Všechno se jim dařilo, byli šťastní. Když se jí nedařilo otěhotnět a navštívila lékaře, zjistili, že ji její bývalý život přeci jen poznamenal. Drogy a nevázaný sex, neléčené pohlavní choroby. Už nikdy žádné dítě mít nebude. Byl to pro ně pro oba hrozný šok. Tolik si přáli mít dítě. Bála se, že se jí teď její manžel zbaví. To ho ale ani nenapadlo. Příliš ji miloval. Nechtěl jinou ženu a ani dítě s nikým jiným. Pak si vzpomněla na svou holčičku. Svěřila se mu. Někde je holčička, kterou kdysi porodila. Její dítě. Mluvili o ní dlouho. Vymýšleli, jak to dítě získat zpět. Chtěli ji. Měl hodně peněz a kontakty. Začal po dítěti pátrat. Netrvalo dlouho a zjistil, že dítě žije v sousedním městě. Měli jméno, ale neměli adresu. Začali hledat dítě v seznamu žáků prvních tříd základních škol. Její holčičce je sedm let. Jezdili ke škole, kam měla malá Justýna chodit, několik dnů. Nevěděli, co udělají, ani jak dítě poznají. Jednoho dne měli štěstí. Ze školy vyšla mladá žena a za ruku vedla holčičku. Kolem hlavy záplavu kudrlin barvy granátového jablka. Podívala se jejich směrem temně modrýma očima. Vsadila by se, že v duhovkách má zlaté skvrnky. To bylo její dítě. Sledovali ženu až domů. Večer dlouho seděli a spřádali plán. Rozhodli se, že s holčičkou odjedou do ciziny. Všechno prodají a začnou nový život. Dítě je ještě malé, zvykne si. Přípravy trvaly několik týdnů. Shromáždili všechny peníze, které mohli. Nechal vyrobit falešný pas s její fotografií, když byla dítě. S Justýnou si byly k nerozeznání podobné. Měl obchodní kontakty v Rusku. Domluvili se, že tam odjedou autem, z Ruska pak dál letadlem. Holčičku pro prvních pár dnů budou udržovat pod sedativy, aby nebudila na letišti rozruch. V novém domově jí řeknou, že její rodiče zemřeli při požáru domu a jí si vzala hodná teta. Jsou si přeci tak podobné. Ten den s sebou přinesl injekční stříkačky se sedativy a zbraň. Měla strach. Nechtěla, aby se někomu něco stalo. Ale důvěřovala mu. Počkali do půlnoci. Pak zazvonil. Otevřel mu rozespalý mladý muž. Namířil na něj zbraň a vešel do domu. Píchla mu silnou dávku léků. Složil se k zemi dřív, než jeho žena vyšla z ložnice. Další dávka patřila jí. Stačila jen vykřiknout. Dítě se nevzbudilo. Holčičce dali menší dávku. Chtěli jen, aby spala. Převlékla jí z pyžamka a odnesla do auta. On zatím v domě rozlil kanystry s benzínem a zapálil ho. Odjeli nepozorováni dřív, než požár vzbudil sousedy. Ujížděli se spícím dítětem k hranicím. Na Slovensku byli během několika hodin. Nikdo je na hranicích nezastavil. Přespali až v Rusku. Holčička byla stále omámená, rozespalým hláskem se ptala, kde je a co se stalo. Utěšovala ji. Když volala maminku, brala ji do náruče. Z Ruska chtěli odletět do Jižní Ameriky. V Brazílii je nikdo hledat nebude. Myslela na to, co pro ni všechno udělal. Všeho se vzdal. Opustil svou firmu, svůj domov. Kvůli ní a dítěti. Nevěděla, že jejího muže i tak pálila půda pod nohama. Obchody se mu poslední dobou nedařily. Okradl své obchodní partnery o milióny. Čelil výhružkám, bál se o život. Velmi se mu hodilo začít znovu v jiné zemi. Se svou krásnou ženou a dcerkou, která mu spadla do klína. Myslel si, že v Brazílii ho nikdo nenajde. Jeho věřitelé, lidé, se kterými není radno si začínat. Byl naivní. Nešlo jen o ukradené peníze. Rozbil dlouho a pracně budovanou obchodní síť, která měla vést do České republiky a pak dále do Německa, zbraně a drogy. Udělal velkou chybu, že se při útěku z Čech nedíval za sebe. Druhá velká chyba byla, že se rozhodl utíkat přes Rusko. Když zaklepala pokojová služba na dveře, nechal zbraň v tašce. Byl si jistý, že tady ji nebude potřebovat. Ve chvíli, kdy mu neznámý chlap, kterého důvěřivě pustil dovnitř, vstřelil kulku mezi oči, Justýna spala omámená sedativy. Další kulka patřila ženě. Stejně jako ta v Čechách, i ona stačila jen vykřiknout. Dítě se nevzbudilo. Druhý den policisté našli dva zavražděné a spící holčičku. Doklady všech zmizely. Na místě zůstala jen adresa v Čechách. Když kontaktovali české kolegy, zjistili, že se jedná o unesené dítě. Její rodiče jsou oba živí. Z hořícího domu je vytáhli omámené sousedi. Po dítěti česká policie pátrala.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!