Jejich rodina byla jiná. Uvědomila si to už v první třídě, když poslouchala své spolužáky. Sama o své rodině nikdy s nikým nemluvila. Bylo to první a základní pravidlo, které jí vštěpovali od dětství. Ve velkém domě se zahradou na kraji města bydlela s otcem, třemi matkami a osmi sourozenci. Nejstaršímu bratrovi bylo devatenáct let. Ona byla nejmladší. Jejich rodina držela při sobě. Většinu času trávili společně. Pracovali na zahradě a na polích, které patřily k domu. Dívky a ženy uklízely a vařily, kluci s tátou vozili dřevo z lesa, štípali ho a prodávali. Zpracovávali ovoce z velkého sadu za domem. Co nesnědli, prodávaly matky na trzích v okolí. Všichni sourozenci a matky spali v jednom pokoji. Svou ložnici měl otec, kde s ním vždy spala jedna z žen, někdy i starší sestry. V domě byla ještě jedna ložnice, ve které se střídali starší bratři. Také s nimi spávaly v oddělené ložnici matky a sestry. Nebylo jí to divné. Všichni byli spokojení a jí se zdálo, že tak to má být. Otec byl na všechny hodný a laskavý. Vlastně ani nevěděla, která z matek je její skutečná. Všechny tři se k ní chovaly stejně. A ona měla ráda celou rodinu. Když jí bylo dvanáct let, připravily matky oslavu narozenin. Upekly veliký dort, dostala dárky, všichni se na ni usmívali, byli na ni hodní. Večer, když už se celá rodina ukládala ke spánku, pozval ji otec k sobě do ložnice. Nevěděla, co má čekat. Věděla ale, že se stane něco mimořádného. Už je velká holka, rodiče se k ní budou dál chovat jako k sestrám. Těšila se. Otec ji vzal za ruku a odvedl ji k posteli. Zavřel za nimi dveře. Usmíval se na ni. Pomalu ji svlékl noční košili. Pak ji položil na postel. To, co následovalo, se jí ani trochu nelíbilo. Styděla se, cítila bolest, měla z otce strach. Otec už dávno spal a ona se ještě choulila vedle něj pod dekou a polykala slzy. Ráno se cítila lépe. Otec se opět usmíval, byl na ni hodný. U snídaně se na ni bratři usmívali, sestry ji hladily. Všichni byli hodní. Uklidnila se. Sestry si s ní spiklenecky šeptaly. Prý se jí to bude líbit. Všem se to líbí. V další dny a týdny ji otec čas od času pozval k sobě do ložnice. Střídala se tam se sestrami a s matkami. Ty noci se pro ni stávaly černou můrou. Každý večer u večeře seděla se sevřeným žaludkem a čekala, koho otec pozve k sobě. Uvolnila se teprve, když volba padla na sestry či matky. V opačném případě už nemohla dál jíst, rozbolela ji hlava, měla strach. Naštěstí si ji otec nevybíral příliš často. Chodila do šesté třídy, když jejich třídní učitelka onemocněla. Místo ní přišla mladá paní učitelka, kterou si hned celá třída oblíbila. Učitelka ještě neměla vlastní rodinu, práce ji bavila a s dětmi byla ochotná trávit i svůj volný čas. Byla vnímavá, brzy odhadla, co ve kterém dítěti je. Často s ní po vyučování mluvila. O jejích zájmech, o její rodině. Nejprve nechtěla učitelce nic říkat. Postupně jí ale začala důvěřovat. Vyprávěla jí o matkách, sourozencích i otci. Učitelka ji poslouchala, jen občas povytáhla s údivem obočí. Když po jedné noci s otcem přišla do školy celá bolavá a přešlá, učitelka si ji vzala do kabinetu. Uvařila jí ovocný čaj a nechala ji mluvit. Nechtěla nic prozradit, nakonec se ale rozbrečela. Řekla, že nemůže mluvit o rodině, otec by se zlobil. Ten den šla učitelka s ní domů. Otec ji přijal slušně. Seděli spolu v kuchyni, jedna z matek uvařila kávu. Učitelka šla rovnou k věci. V domě se děje něco nenormálního, co má vliv na duševní stav nejmladší dcery. Ona je za ni zodpovědná jako její učitelka. Chce vědět, co jejich dceru trápí, nebo půjde na sociálku a policii a nechá celou rodinu prošetřit. Může to skončit i tím, že jim dítě odeberou. Poslouchala za dveřmi a srdce jí zběsile tlouklo. Uměla si představit, jak se nyní asi otec zlobí. Kolikrát už ji varoval, aby o rodině nikde nemluvila. Neposlechla ho a teď to má. Paní učitelka tátu rozzlobila a ona si to odskáče. A kdyby měla přeci jen pravdu a nakonec by přišly sociální pracovnice a odvedly ji, bylo by to strašené. Do cizího prostředí. Pryč od lidí, kteří ji mají rádi. Pryč od táty, který se s ní učí, povídá si s ní, je na ni hodný. Pryč od matek a sourozenců. Neuměla si to představit. Slyšela otce, jak zvýšeným hlasem vykazuje učitelku z domu. Řekl jí, ať odejde a už se nikdy nevrací. Viděla bratry, jak postávají před domem a o něčem se se zamračenými pohledy baví. Pak ji sestry odvedly. Mladá učitelka nemohla uvěřit tomu, co si původně jen myslela a co se jí nyní potvrdilo. Ta rodina je celá úchylná. Despotický chlap, který žije v bigamii se třemi ženami. Všichni dohromady s největší pravděpodobností páchají incest. Do toho vystrašené dvanáctileté dítě. Byla rozhodnutá odejít přímo na policii. Nechá toho chlapa zavřít. Vyšla z domu jistá si sama sebou. Před domem stáli tři mladíci. Vypadali nebezpečně. Chtěla kolem nich projít se vztyčenou hlavou. Ten nejstarší ji ale chytil za ruku a tvrdě s ní trhnul. Pak už se všechno odehrálo ráz na ráz. Cizí ruce na jejím těle. Někam ji táhli. Nastrkali do auta a odvezli do lesa. Chtěla utéct, ale nedali jí šanci. Strkali ji mezi sebou, smáli se jí. Postupně na ní roztrhali šaty. Měla hrůzu z toho, co bude následovat. Neuměla si představit, že ji znásilní. Pak se ale objevil otec rodiny. Nařídil synům, aby přestali. Byla vděčná. Hledala u staršího muže ochranu. Ten ale jen prohlásil, že nejsou násilníci. Ona jim chtěla vzít jejich dítě a zničit jejich rodinu. Neměla se plést do jejich věcí. Teď musí zmizet. Pochopila, až když jí nejstarší mladík přehodil kolem krku strunu a utáhl. Svět kolem ní zčernal. Mrtvé tělo zakopali muži hluboko, aby ho nevyhrabala zvěř. Pečlivě do jámy naházeli všechny zbytky oblečení i vražednou zbraň. Pak odjeli domů. Učitelku začali hledat policisté už druhý den. Všichni čtyři dospělí členové rodiny vypověděli, že přišla s nejmladší dcerou, vypila kávu, mluvila o dceřině prospěchu a odešla. To potvrdily i mladší děti. Tělo učitelky se nikdy nenašlo. Časem se společných nocí s otcem přestala bát. Stejně, jako sestrám, se jí to začalo líbit.
