ROMOKRACIE
Neuvěřitelná debata se odehrála na posledním zastupitelstvu. Témeř polovina jednání se točila kolem světlejších zítřků Chanova a hýčkané romské minority. Rozpravu korunoval mluvčí chanovských usedlíků, který přišel sdělit, co tamní Romové potřebují, co chtějí, co naopak nechtějí a co by pro ně město mělo (nejlépe ihned) udělat. Tribun v tričku „Armani“ přidal bonus – veřejně pokáral primátora, že se odmítá osobně sejít a řešit nedostatky Chanova. Kondice myšlení slušnosti-vzdorného obyvatelstva, které začíná mít v Mostě množstevní převahu, je prostě obdivuhodná!
S máslem na hlavě v podobě několikasettisícového dluhu za nájem, jímž primátor hbitě kontroval, se „Armani“ z pódia odporoučel. Spustil ale stavidla debaty neberoucí konce. Ihned mne napadlo, že by bylo príma věnovat stejný prostor požadavkům etnika veskrze neromského. Ty by městskou kasu pranic nestály – jen klid a pořádek! Nic jiného si totiž spořádaní Mostečané nepřejí. Z neustálých stesků na Romy, kteří obtěžují denním i nočním hlukem, všudepřítomným nepořádkem a nevyhubitelnými štěnicemi, už slušným lidem i bezmocným komunálním politikům doutnají hlavy. Ať totiž bydlíte kdekoliv, je to jedno. Hulákající cikáni produkující nekonečné tuny nepořádku jsou už zkrátka všude….
Výsměch realitě dosahuje vrcholu. Čím víc si slušnolidi na obtěžující a parazitní způsob života romského etnika stěžují, tím nervózněji pražští politici krčí rameny a štědře pokračují ve státní pohostinnosti. “Je to chyba systému”,řekl mi jeden místní politik. Má pravdu, ten muž. Systém si ale jaksi pořád plete stranu, na kterou se postavit. A spořádaní lidé to rozhodně nejsou. Možná by v systému stačilo těm nenapravitelným trochu okořenit štědrost sociálních dávek. Ať si totiž o elitních příspěvcích pro určitou skupinu lidí myslíme cokoliv, je to zatím jediný instrument, který může a měl by fungovat.
Politiků v Praze a všeobjímajících agentur pro sociální začleňování, má každý slušný člověk v Mostě už “po krk”. Tady se totiž demokracie pomalu, ale jistě začíná měnit v „Romokracii“.
Pavlína BOROVSKÁ, šéfredaktorka
Poz: Tento komentář není míněn ani veden jako nenávistný. Vychází pouze z reality běžného života, která v tomto městě začíná být neúnosná.
Wow!
Romokracii nazýváte právo každého občana, který se v ČR (v Mostě) narodil účast na veřejném zasedání zastupitelstva s právem zde vystoupit, pokud mu to proces – tj. program jednání zastupitelstva dovolí? Kterou z těchto podmínek občan Mostu nesplnil? Prosím, nepřehánějte a neuvádějte čtenáře v omyl, že by snad právo každého občana bez rozdílu vystoupit na zasedání zastupitelstva byl znak jakéhosi puče s nastolením nadvlády Romů v Mostě.
Dobrý den, paní Stejskalová
Děkuji Vám za Vaši reakci. Ve svém komentáři jsem v žádném případě nezpochybnila právo každého občana, včetně Romů, na veřejné vystoupení v rámci zastupitelstva. Rovněž jsem daleka toho, nazývat vystoupení romského občana na zasedání pučem. Popsala jsem sled událostí, jak se na jednání odehrál. Romokracií jsem si dovolila nazvat to, co se bohužel odehrává mimo zastupitelstvo, v našem městě, v našem běžném životě, když si romská menšina vysvětluje svá práva po svém a obtěžuje tím ostatní občany.
Doufám, že i přes jinakost názorů a náhledů na věc zachováte našim novinám přízeň.
S přáním příjemného léta
Pavlína Borovská
Pavlíno, super. Držím Vám palce. A nedejte se, budou se Vás snažit zastrašit a budou Vám vyhrožovat. V dnešní době říkat pravdu nahlas a veřejně je docela nebezpečná záležitost. Za mně palec nahoru.
Plně souhlasím s tímto článkem. Znám opravdu jen několik málo slušných Romů, kteří pracují a udržují pořádek a čistotu, lze je spočítat na prstech jedné ruky – v našem městečku. V Mostě to je asi HRŮZOVEC!!!
Už za totality byli Romové hýčkáni, sice museli pracovat, jako každý občan, ovšem v jeslích platili jen symbolickou 1 Kč,-. Pracovala jsem několik let v jesličkách a když jsem naši soudružku vedoucí upozornila na krádeže oblečení, mávla rukou a nechte to být. Poté mi dokonce sdělila info o placení té 1 ,- Kč. No děs!!!
Už dávno se mělo udělat víc, ne jen vyplácet peníze z našich daní.