Ta jediná pravá láska

0
1089

Miloval Emu nesobeckou a nekritickou láskou. Věděl, že má řadu chyb, které jsou pro některé lidi naprosto nepřijatelné. Jemu to bylo jedno. Jediné, co si přál, bylo, aby byla Ema šťastná. Poznal ji při studiu na vysoké škole. Od prvního dne věděl, že ho k té zvláštní dívce poutá něco silnějšího, než byla jeho vůle. Začali spolu chodit, nastěhovali se do společného pronájmu. Ema byla veselá dívka, která měla ráda mužský obdiv a sex. Nedokázala odolat, když ji k sobě lákal jiný muž. Přátelé mu často domlouvali, aby se s ní rozešel. Je to prý holka pro všechny, která nedokáže být věrná. Podvádí ho a on je ostatním k smíchu. Bylo mu to jedno. Chtěl mít Emu pro sebe, a když nedokázala jinak žít než v nevěře, neřešil to. Několikrát dokonce Emu přistihl v jejich bytě s jiným mužem. Ema se pak styděla, plakala a přesvědčovala ho, že on je jediný, koho ona miluje. Odpustil jí vždy okamžitě. Po čase se s Emou vzali. Přísahala, že nechce už nikdy jiného muže. Jen jeho. S ním chce mít děti, zestárnout. Jeho rodina brala rozhodnutí o svatbě velmi špatně. Bratr i rodiče se mu snažili sňatek rozmluvit. Mluvili o Emě zle, padala ostrá slova. A tak se s rodiči i bratrem přestal stýkat. Nevěřil Emě, že by se změnila, ale bylo mu to jedno. Chtěl jenom ji. Po prvním roce manželství, kdy si Ema občas odskočila k jinému muži, stále čekali na dítě. Ema chtěla děťátko za každou cenu. Byla ještě mladá, vinu dávala jemu. Začala mu vyčítat, že ji nemiluje a nedává do sexu dostatek vášně. Proto se jí stále nedaří otěhotnět. Dělala mu scény, vyhrožovala, že se rozvede. Odcházela od něj a vracela se. Tak uběhly další dva roky jejich manželství. Hysterie a výstupy byly na denním pořádku. Bylo mu smutno za Emu. Nechal se vyšetřit, věděl, že je v pořádku. Ema už spala s tolika muži a nikdy neotěhotněla. Poslední tři roky nebrala antikoncepci a stejně se jí nedařilo. Bylo mu jasné, že Ema mít děti nikdy nebude. Trpělivě čekal, až to pochopí i jeho žena a alespoň trochu se uklidní. Čím hůř se k němu Ema chovala, tím víc ji miloval. Přál si jen jediné, aby byla Ema šťastná. Jednoho dne si Ema sbalila věci a oznámila mu, že odchází. Tentokrát definitivně. Našla si jiného muže. Opravdového chlapa, který se sebou nenechá tak cloumat jako on. Věřil, že si jen chvíli užije a vrátí se domů, jako už tolikrát před tím. Ema se nastěhovala k chlapovi, o němž se ve městě nemluvilo ani trochu dobře. Násilnický typ. Podvodník, trochu kradl, prodával drogy. Když zjistil, u koho Ema skončila, byl zděšený. Měl o ni strach. Volal jí, psal SMS, několikrát za ní šel a prosil ji, aby se vrátila domů. Děsil se toho, co se jí může vedle takového člověka stát. Párkrát byl svědkem toho, jak se k sobě Ema a její nový partner chovají. On byl nadřazený, utrhoval se na ni a nařizoval jí, co má dělat. Ona byla poddajná a pokorná. Jednou si všiml modřin na jejích rukou. Prosil ji znovu, ať už se vrátí domů od toho násilníka. Odmítla, a tak šel na policii. Ohlásil, že nový milenec jeho ženu bije. Vysmáli se mu. Pokud oznámení nepodá sama Ema, nebudou s tím nic dělat. Už byl zoufalý. Tentokrát to trvalo příliš dlouho. Ema ještě nikdy neodešla z domova na tak dlouhou dobu. Chtěl ji znovu prosit, ale její nový chlap si na něj počkal. Nikdy se nepral, a tak dostal do těla. Emin milenec ho zbil a zkopal, že se nemohl zvednout ze země. Než odešel, dostal poučení. Emy si už nemá všímat. Druhý den požádala Ema o rozvod. Na několik týdnů mu zmizela z očí. Když ji znovu potkal, byla jiná. Neupravená, chovala se divně. Pochopil, že je pod vlivem nějaké drogy. Strachem o Emu nemohl spát. Nevěděl, co má dělat. Když půjde na policii, bude to zase jen marná snaha. Bylo jasné, že se stane jenom to, co udělá. Snažil se najít způsob, jak Emu dostat zpět domů. Další den našli lidé Emu mrtvou. Ležela na lavičce v parku, z ruky jí trčela injekční stříkačka. Předávkovala se. Byl šílený žalem. Všechno byla jenom jeho vina. On jí dovolil, aby žila s tím člověkem, který jí dával drogy. Policie neudělá nic. Prý se nedá dokázat, kdo jí drogu poskytl. Byla to jen smrt jedné feťačky. Dál se tím nechtěli zabývat. Přestal chodit do práce. Na několik dnů se zavřel v bytě, kde s Emou dřív žili. Myslel jen na ni a na to, jak strašně ji zklamal. Byla jako malé dítě, neschopná odpovídat za své činy, odkázaná na svého muže. A on to nezvládl. Vybral všechny peníze, které měl ušetřené. Dřív chtěl pořídit pro Emu dům. Teď už pro něj neměly žádnou cenu. Neuměl se pohybovat na hraně zákona. Trvalo mu několik dnů, než zjistil, kde koupit zbraň bez zbrojního průkazu. Nakonec se podařilo. Čekal před barem, kam chodil ten chlap. Několik hodin bez pohnutí stál ve stínu starého stromu a trpělivě čekal. Konečně se dočkal. Ten člověk vyšel z baru na ulici. Vedl si rozesmátou holku. Zabolelo ho u srdce za Emu. Nebyla mrtvá ani týden a její milenec, který ji vlastně zabil, už na ni zapomněl. Nebyl si jistý, že by se na dálku trefil. Šel až k němu. Zastavil se těsně u něj. Chlap se ušklíbl, když ho poznal. Chtěl ho odstrčit. Nehodlal se s ním vůbec bavit. Vytáhl pistoli z kapsy a přitiskl hlaveň na jeho prsa. Muž ztuhl. V očích se mu objevil strach. Vystřelil. Holka se s křikem rozeběhla ulicí. Muž ležel na zemi u jeho nohou a sténal. Přiložil mu pistoli ke spánku a vystřelil ještě jednou. Myslel na Emu. Před očima měl její obraz, když přiložil hlaveň ke svému spánku a vystřelil potřetí.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!