Moje tvoje děti

0
844

Romanu měl rád už ve škole. Atraktivní dívka, která neměla o kluky nouzi, si ho ale nikdy nijak významně nevšímala. Pak ji na nějaký čas spustil z očí. Vystudoval, našel si dobrou práci, koupil si byt. Vystřídal několik vztahů, nikdy ale nebyl vážně zamilovaný. Někde v sobě měl stále obraz Romany, holky ze školy, pro kterou býval vzduch. Pak Romanu po letech potkal. Už to nebyla ta vyzývavá pyšná dívka, ale mladá žena s kočárkem. Usmívala se na něj, zdravila ho jako starého přítele. Šel chvíli s ní, mluvili, smáli se. Najednou to byla zase ta holka ze školy, jen o hodně milejší než dřív. Domluvili se a sešli se i další den. Pak znovu. Sedávali spolu u kávy na terase restaurace, procházeli se s kočárkem podél řeky. Vyprávěla mu o svém životě. O partnerovi, který si ji nevzal, bil ji, když byla těhotná a nakonec od něj musela utéct. Teď se s ním soudí o otcovství i o výživné pro jejich dítě. Když se spolu poprvé milovali, celý Romaně propadl. Byla pro něj jedinou na světě. Uvědomil si, že nikdy nemiloval nikoho jako ji. Všechny jeho předchozí vztahy byly jen stíny proti tomu, co prožíval nyní. Naplnil se mu chlapecký sen. Romanu i s dítětem přestěhoval z jejího malého podnájmu k sobě domů. Byl šťastný jako nikdy. V práci mohl vypustit duši, jen aby vydělal dost peněz pro svou rodinu. Chtěl si Romanu vzít a její dítě prohlásit za své. Nechtěl, aby se Romana prosila o něco chlapa, který ji bil. Romana celá zářila. Vzali se a do rodného listu Romanina syna přibylo jeho jméno. Jeho život byl náhle prosluněný, plný lásky a pohody. Romana zůstávala doma s dítětem, on se vracel večer unavený z práce k milující ženě. Když Romana otěhotněla, byl v sedmém nebi. Měl všechno, co si od života přál. Narodila se jim holčička, malá Romanka. Myslel si, že jejich pohodu nemůže nic pokazit. Že se Romana chová jinak, si všiml, až když ho na změnu upozornili kamarádi. Byl tolik zaujatý dětmi, že si neuvědomil, jak je Romana najednou chladná. Stále častěji odcházela večer pryč, nechávala mu děti a vracela se až ráno. Říkala, že je s kamarádkou. Věřil jí to, protože věřit chtěl. Situace se ale zhoršovala. Romana se s ním nechtěla milovat, byla úsečná, vyhýbala se mu. Nakonec mu řekla, že se chce nechat rozvést. Už ho nemá ráda a chce žít s někým jiným. Nemohl se z toho vzpamatovat. Myslel si, že s Romanou mají vztah na celý život. Najednou bylo všechno jinak. Rozvod byl rychlý. V ničem jí nebránil. Dohodli se na výživném i na tom, jak se bude starat o děti. Nechal jí byt a odstěhoval se do podnájmu. Chtěl, aby Romaně a dětem nic nechybělo. Věřil, že k němu Romana stále něco cítí. Chtěl se dál starat o rodinu, i když už měla Romana jiného muže. Když si jednou přišel pro děti, otevřel mu dveře cizí muž. Poznal ho podle fotek. Kdysi mu ho Romana i ukazovala. Byl to ten chlap, se kterým Romana už jednou žila, otec jejího prvního dítěte. Ten člověk, který nechtěl uznat otcovství a Romanu bil. Nemohl tomu uvěřit. Měl v živé paměti vše, co mu o něm Romana vyprávěla. Měl strach o ní i o děti. Ještě ten den se s Romanou sešel. Chtěl, aby se ten chlap nepřibližoval k dětem. Romana se mu vysmála. Už je to dávno všechno jinak. Její milenec se změnil. Má ji rád a je z něj skvělý chlap. Nenechá si od něj mluvit do života. Bude žít, s kým bude chtít. Dokonce prý uvažují o svatbě. Rozhodl se bojovat. O své děti, o Romanu. To nemohl dopustit. Chtěl děti do své péče, poukazoval na násilníka v rodině. To už bylo na Romanu moc. Řekla mu, že děti nejsou jeho. Obě děti, i malou Romanku, má se svým současným partnerem. Spala s ním po celou tu dobu, kdy byla vdaná. O otcovství nemůže být pochyb. Nechá udělat testy DNA, které to potvrdí. On nebude mít nárok děti ani vidět. Prostě jim zmizí ze života. S tím se nemohl vyrovnat. Jeho děti by měly zůstat s tím násilnickým chlapem. To bylo nemožné. Musí něco udělat. Jestli má Romana pravdu, tak mu žádný soud nepomůže. Musí si pomoci sám. Šel za tím chlapem a nabídl mu peníze. Klidně se zadluží na celý život, jen aby ochránil své děti. Když se s Romanou rozejde, zaplatí mu. Chlap se mu ale jen vysmál. Bude mít Romanu i děti, a nikdo s tím nic neudělá. Jsou to jeho děti. Dalších několik týdnů žil jako v pekle. Romana ho odmítala pustit k dětem, zvlášť po tom, co provedl. Už se s ním nechtěla ani bavit. Aby mohl vidět děti alespoň na chvilku, čekával před domem, až půjde Romana s dětmi ven. Když jednou vyšla, všiml si na jejím obličeji podlitin. S hrůzou si uvědomil, že už je to opět stejné. Ten chlap ji bije a určitě bude bít i děti. Nemohl nic dělat. Nemohl svou rodinu nijak ochránit. Jediné, co může udělat, je odstranit toho chlapa Romaně ze života. Rozhodl se, že to musí udělat. Sledoval Romanu dost dlouho na to, aby věděl, kdy se její partner vrací domů. Počkal si na něj, když se vracel večer z hospody, kam chodil pravidelně hrát šipky. Muž ho ve tmě minul, aniž by si všiml postavy schované za stromem. Vystoupil ze stínu ve chvíli, kdy Romanin partner odemykal vchodové dveře. Bodl ho do ledvin a pak ještě několikrát. Nechal muže ležet s nožem v poslední ráně. Šel domů. Druhý den nešel do práce. Čekal. Kriminalisté si pro něj přijeli hned dopoledne. Nezapíral, nevysvětloval. Byl spokojený. Ten chlap už jeho děti ani Romanu ohrožovat nebude…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your name here
Please enter your comment!